Bez dcerky neodejdu

Už tenkrát bylo jasné, jak zvrácená a bestiální kultura panuje v některých zemích a jaké zlo představuje islám, zvláště pro ženy. Krásně udělaný film, který ani po letech neztratil nic na své aktuálnosti a navíc je jasným signálem toho, že některé druhy smíšených manželství pro svou odlišnost prostě nemůže fungovat. Za mne plný počet. (29.01.2019)

Hlavní předností filmu je silný, emocionálně vypjatý příběh, který má svým námětem šanci strhnout zejména ženské publikum - a pochopitelně mně, nenapravitelného citlivku. Nařčení z citové manipulace tentokrát není na místě, protože scénář věrně odráží knižní předlohu a ta zase kulturní propast mezi západní modernitou a prostředím utvářeným islámským právem - šaríou a místními tradicemi. V onom světě patří děti po rozchodu rodičů automaticky otci...Popsaný příběh vůbec není vyjímečný, naopak odráží zkušenost řady žen, které se provdaly do oblastí ovládaných konzervativní islámskou ideologií. Filmové zpracování i herecké výkony jsou standartní, tedy nevybočující z průměru. Celkový dojem 70 %. (18.05.2007)

Jasná pětka. Film podle skutečné události nebo spíše událostí. Měla jsem možnost přečíst si knihu, byla stejně působivá. Není vždy jednoduché, když si žena vezme za manžela cizince a má s ním děti. Z bezprostřední zamilovanosti rychle vystřízlivý. Může dojít k velkým komplikacím. Bohužel se takové případy stávají nejen ve filmech. Sally Field si projde peklem manželství s cizincem. Na štěstí se jí podaří i s malou dcerkou uprchnout. Přestala jsem mít ráda Alfreda Molinu, i když za scénář nemůže. Asi to bude tou přesvědčivostí s jakou roli ztvárnil. Držela jsem palce Sally Field a chtěla jejího manžela zabít. (02.01.2009)

Téměř všichni ostatní komentátoři tento film vnímají jako smutnou zprávu o střetu kultur či o jednom zpackaném manželství, které je za střet kultur nemístně vydáváno (třeba uznat, že nejedno snědé děvče zažilo podobné útrapy ze švarným bílým jinochem z nějaké evropské země a asi bysme moc nejásali nad, dejme tomu senegalským, filmem, který nás Evropany kvůli tomu zobrazuje jako bezcitné, zdegenerované a rasistické zrůdy). Avšak podle mého to celé vůbec není osobní příběhem, nýbrž docela průhlednou analogií k náhlé proměně americko-íránských vztahů po islámské revoluci. _________________________Stejně jako je Betty spolu s divákem šokována náhlou a nečekanou proměnou Moodyho, byla americká diplomacie vedle z toho, že íránský šáh Pahlaví, kterého na trůn posadila CIA, byl náhle sesazen a nahrazen zuřivě protiamerickým náboženským radikálem Chomejním. Jenže mi právě nepřijde vůbec šťastné, když je proměna státního aparátu zobrazena jako proměna celého lidu, dokonce i toho žijícího v diaspoře. Film nám v podstatě tvrdí, že Íránci jsou apriori zaostalé, primitivní polopice, jež byly jakž takž civilizované pouze ve chvíli, kdy měli hlavy pohodlně zastrčené mezi půlkami Strýčka Sama. Však si také všimněte, že míra lidskosti filmových Íránců bez výjimky koreluje s úrovní jejich angličtiny. _________________________ Takové zvrácené poselství zamrzí o to víc, že jej tvůrci do filmu možná zanesli omylem. Jasně že filmový obraz Íránu je přepálený a najdeme tam několik do oči bijících nesrovnalostí (opakované záběry špatně prováděné muslimské modlitby, ši'íté mluví o záznamech Prorokovy tradice jako o "hádísech" a nikoli "achbárech", je také krajně nepravděpodobné, že by taková fundamentalistická rodina, jako je - alespoň ve filmu - ta Moodyho, měla v domě obrazy a slavila Vánoce), ale v porovnání s většinou hollywoodské produkce o zemích Blízkého východu je míra manipulace až překvapivě malá. To třeba oscarový Půlnoční expres zkresluje reálie Turecka daleko více, než se to Bez dcerky neodejdu "daří" v případě Íránu. Autoři se dokonce i trochu snažili přiblížit se perské architektuře, ač bylo natáčení realizováno v Izraeli a průměrný americký divák má jistě celý orient v jednom pytli a rozdíly mezi kulturou jednotlivých zemí nerozpozná. (26.03.2011)

Přijde mi to celé až moc jednostranně zaměřené. Ze začátku člověk ani nemůže uvěřit, že by se ten hodný pan doktor mohl změnit ve zlého a násilného fanatika. Možná to je ten hlavní problém celého filmu. Ta změna chování pana manžela byla až moc rychlá a nápadná. Jinak klobouk dolů před Sally Field a Sheilou Rosenthal, zahrály to holky výborně (stejně jako Alfred Molina). Celkově musím uznat, že jsem se nenudila a jen dvě hodiny zírala, co se může všechno dít v jiných zemích a kulturách.. (15.11.2012)