Bez dcerky neodejdu

Americká matka na útěku z muslimské rodiny svého manžela a z muslimského státu jménem Irán. Ve své době hodně originální záležitost, nejvíc ceněná díky skutečné předloze. Je dobré mít srovnání s realitou. http://www.chasingthefrog.com/reelfaces/notwithoutmydaughter.php (07.07.2017)

Téměř všichni ostatní komentátoři tento film vnímají jako smutnou zprávu o střetu kultur či o jednom zpackaném manželství, které je za střet kultur nemístně vydáváno (třeba uznat, že nejedno snědé děvče zažilo podobné útrapy ze švarným bílým jinochem z nějaké evropské země a asi bysme moc nejásali nad, dejme tomu senegalským, filmem, který nás Evropany kvůli tomu zobrazuje jako bezcitné, zdegenerované a rasistické zrůdy). Avšak podle mého to celé vůbec není osobní příběhem, nýbrž docela průhlednou analogií k náhlé proměně americko-íránských vztahů po islámské revoluci. _________________________Stejně jako je Betty spolu s divákem šokována náhlou a nečekanou proměnou Moodyho, byla americká diplomacie vedle z toho, že íránský šáh Pahlaví, kterého na trůn posadila CIA, byl náhle sesazen a nahrazen zuřivě protiamerickým náboženským radikálem Chomejním. Jenže mi právě nepřijde vůbec šťastné, když je proměna státního aparátu zobrazena jako proměna celého lidu, dokonce i toho žijícího v diaspoře. Film nám v podstatě tvrdí, že Íránci jsou apriori zaostalé, primitivní polopice, jež byly jakž takž civilizované pouze ve chvíli, kdy měli hlavy pohodlně zastrčené mezi půlkami Strýčka Sama. Však si také všimněte, že míra lidskosti filmových Íránců bez výjimky koreluje s úrovní jejich angličtiny. _________________________ Takové zvrácené poselství zamrzí o to víc, že jej tvůrci do filmu možná zanesli omylem. Jasně že filmový obraz Íránu je přepálený a najdeme tam několik do oči bijících nesrovnalostí (opakované záběry špatně prováděné muslimské modlitby, ši'íté mluví o záznamech Prorokovy tradice jako o "hádísech" a nikoli "achbárech", je také krajně nepravděpodobné, že by taková fundamentalistická rodina, jako je - alespoň ve filmu - ta Moodyho, měla v domě obrazy a slavila Vánoce), ale v porovnání s většinou hollywoodské produkce o zemích Blízkého východu je míra manipulace až překvapivě malá. To třeba oscarový Půlnoční expres zkresluje reálie Turecka daleko více, než se to Bez dcerky neodejdu "daří" v případě Íránu. Autoři se dokonce i trochu snažili přiblížit se perské architektuře, ač bylo natáčení realizováno v Izraeli a průměrný americký divák má jistě celý orient v jednom pytli a rozdíly mezi kulturou jednotlivých zemí nerozpozná. (26.03.2011)

Přijde mi to celé až moc jednostranně zaměřené. Ze začátku člověk ani nemůže uvěřit, že by se ten hodný pan doktor mohl změnit ve zlého a násilného fanatika. Možná to je ten hlavní problém celého filmu. Ta změna chování pana manžela byla až moc rychlá a nápadná. Jinak klobouk dolů před Sally Field a Sheilou Rosenthal, zahrály to holky výborně (stejně jako Alfred Molina). Celkově musím uznat, že jsem se nenudila a jen dvě hodiny zírala, co se může všechno dít v jiných zemích a kulturách.. (15.11.2012)

Kniha dokonalá, film už méně, ale tak to už bývá. Představujete si tisíc obrazů, které jste před sebou viděli při čtení knihy a nakonec... někdo to vše zrealizoval "za Vás" a najednou je to špatně. Tenhle měl vypadat jinak, tohle tam chybí atd. Jó, hodnotím film, já vím, ale to se prostě nedá oddělit -> chyběla mi tam spousta toho "hnusu", jako posmrkaný čádor, perský koberec nejen od cukru, vaření choreš a použití dombe, švábi na toaletě, sprchování jednou měsíčně a i třeba hloupost jako proleželé matrace s péry ven. Vím, že jsou to třeba nepodstatné detaily, ale mně osobně ubíraly na autentičnosti celého obrazu o tom, jak tam lidé žijí. A spíš o tom, že tam nedokázala zůstat. Je to samozřejmě nepochopitelné pro "západní" svět, na druhou stranu věřím, že tento svět není až tak špatný. Protože věřím i v to, že tam se najdou opravdu dobří lidé, kteří "u nás ne". Lidé s jinými hodnotami. Možná jednoduššími, ale možná jsou i šťastnější... (06.10.2013)

Jeden příběh za všechny. A všechny končí stejně. Z malého dobrodružství s exotickým fešákem se stává peklo a ze svobodomyslných dívek se stávají otrokyně v tom nejodpornějším společenském řádu, jaký byl na světě vymyšlen. Další desetitisíce podobných příběhů jsou na internetu, ale člověk (a žena obzvlášť - teď mluvím trochu jako muslim) je tvor nepoučitelný. Ve filmu jsem hrdinku litoval, na tisíce slepiček zažívajících stejná "dobrodružství" v současnosti (bez ohledu na to, že je jasné, kudy se jejich příběh bude vyvíjet) už hledím jen se škodolibostí. (16.02.2017)