Režie:
Ki-duk KimScénář:
Ki-duk KimKamera:
Jong-moo SungHudba:
Hyung-woo NohHrají:
Jeong-woo Ha, Hyeon-ah Seong, Ji-yeon Park, Ji-seok Seo, Kyeo-woon Jeong, Sin-cheol Kang, Seok-hyeon Jo, Seong-min Kim, Hyeon-seong Lim, Jeong-hwan Kong (více)Obsahy(1)
Film pojednáva o mileneckém páru, kde dívka najednou začne pochybovat o lásce svého přítele a neváhá podstoupit dokonce plastickou operaci obličeje a úplně pozměnit svůj vzhled, aby byla pro něj pořád atraktivní a neokoukaná. KIM Ki-duk se zabývá opět svým oblíbeným tématem mezilidských vztahů, lásky a lidské přirozenosti, které vyhrotí tentokrát až k tématu změny fyzické podoby (pro zajímavost – v Koreji podstupuje plastickou operaci až polovina mladých lidí ve věku kolem 20 let). (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (235)
Kim vrací úder aneb poněkolikáté se dostává kamera do rukou člověka, který pokud již má zajímavý nápad, utopí je v marasmu nízkosti sobě vlastní. Čas sám o sobě by měl vcelku dobrý námět, ba ani tradiční Kimovy rekvisity (sex a násilí hodně a často) nebijí v první části zdaleka tolik do očí, jak u něj bývá jindy běžné, dokonce působí v celkovém kontextu přirozeně, ale ve druhé části už to jde rapidně ke dnu. Nesympatické postavy jednají čím dál tím hysteričtěji a přepjatěji, příběh se zamotává ad absurdum a cpaní pohlavností páchnoucí symboliky do každé scény je stále okatější. Na síle také nabírá destruktivní prvek, jen se divím, že tu nešťastnou kavárnu v nakonec v záchvatu vzteku hrdinové nezničili docela. Závěr filmu je předvídatelný cca od prvních pěti vteřin a na dálku čpí zoufalou a marnou snahou dát tomu roztřesenému a překombinovanému pudingu alespoň zdání formy. ()
Jak jsem napsal už ve svém profilu, s většinou východoasijských filmů mám problém, vlastně spíš problémy, počínaje tím, že mi splývají obličeje herců (mimochodem totéž tvrdí obyvatelé východní Asie o nás) a obecně platí, že emocionální reakce u východoasijské produkce vzhledem k odlišné kultuře příliš často neodpovídají tomu, co očekávám a považuju v dané situaci za adekvátní. Z komentářů na Kim Ki-dukovy filmy mám navíc pocit, že jde o korejského Sokurova a jeho styl mi tedy nevyhovuje. Vybral jsem si Čas jako patrně nejstravitelnější a tématicky nepřitažlivější snímek z jeho produkce. Je to dílko zajímavé, v leččems i originální a provokující k přemýšlení. Na druhé straně ta režisérská manýra je přece jen znát, jeho dalším kouskům se už vyhnu. Pokud jde o námět, ta postmoderní fascinace sebou samým a svou vizáží je platná i u nás, nedávno jsem viděl dokument Jak se žije tetovaným a to, o čem točí Kim Ki-duk tam bylo obsaženo taky. Vyhovovalo by mi ale euroamerické zpracování. Po pravdě, příběh stojí někdy na hliněných nohou, vážně plastická operace změní člověka tak, aby ho partner vůbec nepoznal? Co hlas, gestikulace, mateřská znaménka na těle a mnoho dalších věcí? Bylo zkrátka potřeba hodně znásilnit logiku, aby režisér dovedl svůj film k závěrečné pointě. Byť na nepostrádá na půvabu. Celkový dojem: 60 %. ()
Když už se nám podaří najít tu pravou lásku, tak jak si zaručit a co vše je potřeba udělat, abychom ji nikdy neztratili? Milujeme toho člověka jen kvůli zevnějšku nebo milujeme to co skrývá uvnitř? Tyto otázky se můžou stát alfou i omegou lidského života a také výborným námětem na film. Příručka na doživotní štěstí neexistuje, ale každý by ji chtěl mít, a tak se rád nechá inspirovat třeba v uměleckém světě. Já jsem ale bohužel v Kimově zpracování žádné náznaky natož hlubší emoce najít nedokázala. Já jsem sledovala bandu hysterek, která se snažila zdemolovat jednu útulnou kavárnu. ()
Kim Ki-Duk opět ve skvělé formě předvádí, co umí nejlépe. Obtížně filmově zpracovatelné téma závislosti identity na těle přetavuje v metafyzickou podívanou o hledání a ztrácení. Režisér nastoluje závažnou otázku: Jak zůstat svůj ve světě, který se definuje skrze vzhled, poté, co svoji vizáž proměníme? Jsme po plastické operaci stále stejnými lidmi? Nezmění se pojímání sama sebe? A nemůžeme uváznout na půli cesty? Obrazová monumentalita se v Času spojuje s podmanivou hudbou a poskytuje jedinečný divácký zážitek. Přesto mi nedá, abych se nezmínil, že Shi gan je zatím nejhorším ze čtyř Kimových filmů, které jsem viděl. Přijde mi, že dřív si režisér vystačil s méně slovy a nechal vyprávět hlavně lyrickou část filmu. V Času je spousta zbytečných dialogů, které neříkají nic podstatného a které divácký účinek oslabují. Doslovnost se projevuje i v úplném závěru, který měl zůstat raději nedořečený. ()
Jak udržet fungující vztah - tím, že se budeme snažit změnit, nebo tím, že se budeme snažit zůstat stejní? Je lepší s časem bojovat nebo se smířit s jeho působením? Změní se společně s tváří člověka i jeho charakter? Kim Ki-duk nezklamal a opět je trošku jiný (méně brutální, více upovídaný a srozumitelnější) a stále stejně naléhavý a zajímavý. ()
Galerie (43)
Zajímavosti (2)
- Na stěně v kanceláři Ji-woo (Jung-woo Ha) je možné během filmu vidět plakát na režisérův předešlý filmový snímek Wild Animals (1996). (Madsbender)
Reklama