Čas

Chorobná posedlost vlastním vzhledem a zahrávání si s city nemůže vyústit v nic dobrého. Až na zcela nelogický konec, pojící se se začátkem, to pro mě byl velmi dobrý film. I když mě tak napadá, že ten konec byl možná jen zdánlivě stupidní a Kim tím chtěl naznačit stupiditu těch, co si nechávají chirurgicky upravit to, co vůbec úpravu nepotřebuje. (12.12.2009)

Snímek podávající sílu lásky a posedlosti v takovém stylu, až se mi zatajil dech... Skvělý příběh, jeho podání a hlavně sakra dobré herecké výkony hlavních představitelů, kde jsem jednou Hyeon-a Seong normálně doma zatleskal, jelikož to bylo vážení něco! Osobně jsem ze začátku nějak pořádně nevěděl o co jde, neorientoval jsem se... Nicméně v průběhu filmu jsem si dal puzzle dohromady a snímek mě chytnul a nepustil... Klidně až někdy "nudně" ubíhající snímek, který vůbec není nudný a klidný už vůbec ne... Pro mě velmi citová záležitost, když se vcítím do kůže hlavních herců... Nechápe co to tu plácám? Koukněte a třeba z toho budete mít stejný pocit... (12.05.2009)

Několik filmů na podobné téma (zvrácené vztahy v důsledku moderní doby) už jsem měl možnost shlédnout - Kim Ki-Duk u Času předvedl typickou Kim Ki-Dukovinu a budiž mu za to vzdán hold. Kvalitativně něco mírně nad Samaritánkou - na skvosty typu 3-Iron nebo Jaro, léto to ale nemá... Proto hodnotím jak hodnotím. Jsme jenom lidi. 8/10 PS: po druhém shlédnutí si naopak myslím, že Čas je horší než ostatní Kim Ki-Dukovy filmy - vyznívá mírně do ztracena, a to celkové vyznění jsem vždycky u tohoto režiséra bral jako jeho největší devizu. Snižuju tedy hodnocení na 7/10 (23.11.2006)

Čas, zrcadlo korejské plastik chtivé společnosti, je v podstatě docela přímočarý konverzační tah na branku, kde Kim diváka připravuje pomocí pro něho typických atmosférotvorných prostředků na nevyhnutelný závěr. Seh-hee si připadá pořád stejná, okoukaná svým milovaným partnerem, a protože se jí obličej po plastice zahojí až po několika měsících, rozehrává hru na ducha a sleduje svou drahou deprimovanou polovičku. Dokáže se ale See-hee vypořádat se svou novou totožností, zahrnující nové jméno, byt a zaměstnání, nebo ji to nenávratně změní? Nebude See-hee žárlit na Seh-hee? Dokáže se Ji-woo vyrovnat s tak výraznou změnou vzhledu partnerky, kterou pořád miluje? Je z téhle schizofrenní hry vůbec nějaké východisko, když se ti dva ani nepoznají? Je možné vrátit minulost, kterou si člověk vymazal? Pomalu si začínají uvědomovat, že se čas nedá zastavit ani vrátit zpět a budou se muset se svými rozhodnutími nějak vypořádat. (08.05.2009)

Když už se nám podaří najít tu pravou lásku, tak jak si zaručit a co vše je potřeba udělat, abychom ji nikdy neztratili? Milujeme toho člověka jen kvůli zevnějšku nebo milujeme to co skrývá uvnitř? Tyto otázky se můžou stát alfou i omegou lidského života a také výborným námětem na film. Příručka na doživotní štěstí neexistuje, ale každý by ji chtěl mít, a tak se rád nechá inspirovat třeba v uměleckém světě. Já jsem ale bohužel v Kimově zpracování žádné náznaky natož hlubší emoce najít nedokázala. Já jsem sledovala bandu hysterek, která se snažila zdemolovat jednu útulnou kavárnu. (24.04.2010)