Zrcadla

Jeden z nejzajímavějších hororů poslední doby. Zrcadla jsou věrný námět a ve spojení s hororem nemají chybu. Problém je, že se tentokrát (snad poprvé) držel režisér Alexandre Aja dost při zemi. Pouhé 3-4 vraždy skrze zrcadla jsou trochu zklamáním, především při rozpomenutí na předešlé filmy jako Noc s nabroušenou břitvou nebo Hory mají oči. Ne, že by krve bylo málo, ale mohlo jí být více, protože atmosféra i Kiefer Sutherland se velmi podařili. Přesto dám raději slabší 4, protože Zrcadlo vypadá mezi ostatními až moc jednoduchými a "hloupými" horory velmi příjemně a má velmi povedenou úvodní titulkou sekvenci. (20.02.2009)

Je to takový střet zájmů. Na jedné straně je Kiefer Sutherland dostatečně vyšinutý, aby mi ta postava přišla v jeho podání zajímává a Alexandre Aja je dostatečně šikovný řemeslník, aby se i jindy průměrnější "bububu scéna" přetavila v docela solidní základnu napětí. Jenže ten scénář je ještě slabomyslnější, než bývá u Ajy zvykem. Dějová linie je chabá a interní logika filmu naprosto roztřesená. Navíc si Aja tentokrát drží nezvykle vysoké procento logických přešlapů, až mě to vyprovokovalo k jejich hledání. Vzato kolem a kolem je to použitelná hororová jednohubka, která nad béčkovým trashem vítězí formou, obsahem se mu nicméně rovná. Viděl bych to na 5/10 (vyšší známku volím pro vyvážení Tombace:), nicméně scéna SPOILER s nalezením sestry byla vynikající, ten šok hlavního hrdiny byl doslova hmatatelný. Tohle Aja umí, kdyby si vzal k ruce i pořádný scénář, mohla by vzniknout mrazivá bomba alá Alien a Jaws. (22.09.2008)

Aja se tentokrát pustil do takovýho duchařskýho hororu, namísto do řezničiny typu Haute Tension nebo Hory mají oči a rozhodně nezklamal, dokázal občas vyprodukovat solidní porci napětí a dvakrát ve filmu použil svojí nejvytříbenější disciplínu, čímž jsou gore scény a ty teda stojí za to, roztrhnutí úst byla absolutní gore lahůdka. Nicméně jako celek to je občas trochu mdlý a slabý a Keifera Sutherlanda moc nemusim (23.09.2008)

Ty remaky asijských hororů jsou asi prokletý, když už si s nima neporadí ani takovej talent jako je Aja. Ne teda že by se nesnažil, to ne. Řemeslně odvedl dobrou práci, některé scény mají atmosféru a ke konci je to správně napínavé a s těch asijských předělávek se to možná řadí k tomu lepšímu. Jenže ten příběh je tak blbej, že už je to i na Aju moc a víc s tim asi opravdu nesvedl. Nevim jak to bylo s tim příběhem v originále, ale tady to vážně vůbec nefunguje. A tak se může Aja snažit sebevíc a dávat do nějakých scén potřebnou dávku napětí, celé pohromadě to nedrží, je to nelogické a místy to i nudí. Jedinej kdo ještě režisérovi pomáhal to ukočírovat byl dost dobrej Sutherland a půvabná Paula Patton. Jenže od tohohle horůrku jsem čekal trochu víc. 50% (25.09.2008)

MIRRORS jsou jednak nejdospělejším počinem Alexandera Aji, protože na místo videoklipovitého stylu a gore festu se zde sází na pomalu budovaném napětí a atmosféře, a jednak nejlepším remakem asijské duchařiny od dob Verbinského KRUHU, protože výchozí zápletka se zde zasazuje do amerických (sub)žánrových filmů, což se záměrně tře s asijským stylem._____ Kiefer Sutherland zde hraje Jacka Bauera poté, co byl vyhozen ze zaměstnání, a musí začít znovu vyšetřovat, protože jsou jeho blízcí a i on sám v nebezpečí. Detektivní žánrová linie, s kterou operoval již KRUH, zde slouží ke konfrontaci s jinými horrorovými subžánry, jakým je hixploitation (buranská white trash rodinka) či vymítačský film (závěr), a k zainteresování diváka do dění. Oproti jiným duchařinám, ať už originálům nebo jejich předělávkám, zde nejsou potenciální sexuální objekty zahaleny, ale naopak své přednosti vystavují na obdiv; podvratný styl filmu v první hodině, založený na dlouhých statických záběrech, je naopak typický pro asijské duchařiny, nikoliv ale pro jejich předělávky. Pátrací scény, shromažďování důkazů a jejich ověřování je stylově podvratné vůči asijskému stylu, ale opojné._____ Průměrné a zbytečně natahované INTO THE MIRRORS stavělo na uvěřitelnosti a nádechu reálnosti, ale ničím z "bubu linie" nevybočovalo, zatímco MIRRORS si vystačí s vyzkoušenými a funkčními žánrovými postupy, ale je na něm zajímavé to, nakolik se zde střetávají různé žánry a nakolik je jejich styl podvratný. Je sice pravda, že se jedná o Ajův nejhorší film, který je nesoudržný a ve kterém dost dobře nefunguje vnitřní logika filmového fikčního světa (je to gotický, či snad surreálný horror?), ale kvůli podceňování filmu ze strany ostatních na výsledném hodnocení přitlačím, protože tady máme co dočinění s odvážným "experimentem" spadajícím do "současné subverzivní hollywoodské tendence" (viz Douglas). 9/10 (24.09.2008)