Zrcadla

MIRRORS jsou jednak nejdospělejším počinem Alexandera Aji, protože na místo videoklipovitého stylu a gore festu se zde sází na pomalu budovaném napětí a atmosféře, a jednak nejlepším remakem asijské duchařiny od dob Verbinského KRUHU, protože výchozí zápletka se zde zasazuje do amerických (sub)žánrových filmů, což se záměrně tře s asijským stylem._____ Kiefer Sutherland zde hraje Jacka Bauera poté, co byl vyhozen ze zaměstnání, a musí začít znovu vyšetřovat, protože jsou jeho blízcí a i on sám v nebezpečí. Detektivní žánrová linie, s kterou operoval již KRUH, zde slouží ke konfrontaci s jinými horrorovými subžánry, jakým je hixploitation (buranská white trash rodinka) či vymítačský film (závěr), a k zainteresování diváka do dění. Oproti jiným duchařinám, ať už originálům nebo jejich předělávkám, zde nejsou potenciální sexuální objekty zahaleny, ale naopak své přednosti vystavují na obdiv; podvratný styl filmu v první hodině, založený na dlouhých statických záběrech, je naopak typický pro asijské duchařiny, nikoliv ale pro jejich předělávky. Pátrací scény, shromažďování důkazů a jejich ověřování je stylově podvratné vůči asijskému stylu, ale opojné._____ Průměrné a zbytečně natahované INTO THE MIRRORS stavělo na uvěřitelnosti a nádechu reálnosti, ale ničím z "bubu linie" nevybočovalo, zatímco MIRRORS si vystačí s vyzkoušenými a funkčními žánrovými postupy, ale je na něm zajímavé to, nakolik se zde střetávají různé žánry a nakolik je jejich styl podvratný. Je sice pravda, že se jedná o Ajův nejhorší film, který je nesoudržný a ve kterém dost dobře nefunguje vnitřní logika filmového fikčního světa (je to gotický, či snad surreálný horror?), ale kvůli podceňování filmu ze strany ostatních na výsledném hodnocení přitlačím, protože tady máme co dočinění s odvážným "experimentem" spadajícím do "současné subverzivní hollywoodské tendence" (viz Douglas). 9/10 (24.09.2008)

Spíš fantasy detektivka než horor, ale budiž. Jack Bauer proti zrcadlovým bubákum nedopadl zase tak špatně jak jsem čekal, vlastně jsem si to docela užíval. Pátrání po příčinách požáru Mayfloveru každému správnému fandovi připomene nejedno dílo Stephena Kinga a umírací scény vlastně taky. Kiefer Sutherland odvádí solidní výkon i když postava Bena Carsona stojí za starou belu a kdyby z něj díky Kieferovi neprobleskával Jack tak nevim. Díky Navarretově hudbě a hodně efektnímu závěru, který mě hodně potěšil (i když jsme něco podobného viděli i jinde, že?) jsou to nakonec pěkné 4. (27.09.2008)

Na Mirrors jsem se podívala krátce po podobně laděném The Midnight Meat Train a co do příběhu i zpracování se mi TMMT rozhodně líbil víc. Alexandre opět dokazuje, že s krví to umí a jeho režie vyzvedává Mirrors z céčkových vod ( koupelnová scéna patří k vrcholům žánru), scénař je ale řidší než cedník, podává jen věci stokrát viděné jinde a vrství jedno klišé na druhé. Alespoň je tu Kiefer Sutherland, který si se svým cholerikem poradil velice dobře a jen díky němu jsem Mirrors vůbec dokoukala. Jinak konečná bitva s démonem trochu připomíná závěrečný souboj s vílou Zubničkou z Darkness Falls a spíš rozesměje než vystraší. Ve srovnání s Hills have eyes Mirrors dost upadají, i tak ale jako většina napjatě čekám, jestli se Alexanderovi konečně dostane pod ruku lepší scénař, protože krev k pořádnému filmu přece jen nestačí. (10.10.2008)

Aja svým dalším remakem opět dokázal co umí (krev) a co jde zcela mimo něj (vše ostatní). Je obrovská škoda, že po vynikajícím Haute tension utopil svůj možný talent v páchnoucích vodách současného mainstreamového horroru. Sutherland potěší, absence strachu už nikoli. Více: http://blog.obitus.cz/2008/09/mirrors.html (26.09.2008)

Po shlédnutí necenzurovaného traileru jsem se těšil na pořádný nářez a pro jistotu kouknul i předlohu (Geoul sokeuro), podle kterého se tenhle remake natočil. Od začátku filmu jsem si říkal, že to je o stupeň lepší film než originál. Jenže ouha. Američani mají recept na tyhle asijské remaky. Za které si prostě musí stát, aby jim to ten typický americký popcornový divák sežral. Blbě vystavený milostný příběh je jedním z hřebíčků do rakve, který pohřbívají tak zajímavé téma ze kterého by šlo vymáčknout více. Alexandre Aja je skvělý režisér, nic proti němu nemám. Zvládá perfektně kriminální příběhy, jenže u hororu bych se radši bál než častěji řešil nějáké případy. Naštěstí tomu strašidelnému nádechu vypomáhá hudba. A konec je u obou filmů stejný, pro mě bohužel už ne tak šokující. (22.09.2008)