Den brysomme mannen
Vandræðamaðurinn
The Bothersome Man
Režie:
Jens LienScénář:
Per SchreinerKamera:
John Christian RosenlundHudba:
Ginge AnvikHrají:
Trond Fausa, Petronella Barker, Per Schaanning, Birgitte Larsen, Anders T. Andersen, Sigve Bøe, Bjørn Jenseg, Dag Håvard Engebråten, Johannes Joner (více)Obsahy(1)
Orwellovská antiutopie a kafkovská vize odosobnělého, sterilního světa, v níž dvaačtyřicetiletý Andreas přijíždí jednoho rána do cizího města, aniž by věděl, jak a proč se tam dostal. Jeho příchod je však již očekáván, je pro něho nachystán domov, zaměstnání, dokonce i partnerka. S každým novým dnem vychází najevo stále více podivných skutečností o městě a jeho fungování, Andreas se dokonce přesvědčí, že z něho nelze uniknout. Po čase se setkává s Hugem, který ho zavede do sklepa svého bytu a ukáže mu tajemnou prasklinu ve zdi, z níž se ozývá překrásná hudba evokující Andreasovi vše, co ve svém životě postrádá. Možná že je tato prasklina branou do jiného, lepšího světa. Andreas a Hugo chystají plán k útěku. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (76)
Filmy tohohle typu mám velmi rád, když člověk od začátku do konce pořádně neví, co se děje a až závěr mu to vysvětlí. U Otravného chlapa se vyskytly dvě chyby. Hlavní hrdina byl nesnesitelný idiot a celá pointa vyšuměla absolutně do prázdna, což se prostě stát nesmí. Hodně mi to připomnělo Villeneuveova Nepřítele. 35% ()
Severská epizodka z posmrtného života, kde prsty dorůstají rychlostí blesku a skok pod vlak vám zabije nanejvýš pár hodin. Tento snímek dává naději jedincům se sebevražednými sklony, že až vykonají onen radikální zákrok, tak na ně místo rohatých zmrdů s vidlema bude čekat byt 2+1, práce úředníka a blonďatá zasouvačka. Otravný chlap je depresivní, rozvleklý, ani na vteřinu komediální, pyšní se tou nejasexuálnější píchací scénou, kterou jsem měl čest vidět a bezpochyby se jako celek ocejchuje do mysli každého ignoranta, akorát je příliš negativní a beznadějný, abych ho řádně docenil. ()
Spoilery! Velmi nepříjemné a depresivní antiutopické dílo, a to zejména proto, že si velmi záhy uvědomíte, že nesledujete vizi nějaké imaginární společnosti, která se odklonila velmi špatným směrem, nýbrž takřka každodenní realitu, kterou jsem všichni vesele přijali, a ze které měl do covidu člověk možnost alespoň jednou za čas utéct. Teď už nemáme ani to. Hodně jsem v tomto filmu viděl jednu z mých oblíbených knih - 1984. Film mi nepřišel natolik úderný jako kniha zejména proto, že zde se "ti zlí" spokojili s vyhoštěním nevděčného odpůrce režimu a rozvraceče pořádku. V 1984 byl poté mnohem děsivější cíl - zlomit neposlušného člověka k obrazu svému. Otravný chlap je velmi hlasitou kritikou konzumní společnosti. Chladné konzumní společnosti okleštěné na nezbytný přísun instantní zábavy. Konzumní společnosti, kde existují vztahy jen kvůli společenskému statusu. Konzumní společnosti vybudované na zaběhlých stereotypech. Konzumní společnosti plné přetvářky a umělosti. Konzumní společnosti, kde je největším prohřeškem být jiný a vytrhnout se ze stáda. Konzumní společnosti, kde už nezbyl prostor na lásku ani jiné ctnosti, kvůli kterým si sami sebe troufáme nazývat lidmi. Otravný muž byl v mnoha pasážích nudný, což si nejsem jistý, zda je hodno nějaké výtky, protože sledovat 90 minut svět, kde právě chybí věci, které svět dělají zábavným, to se pak ta nuda docela nabízí. Přesto jsem cítil silné nutkání sledovat, zda se hlavnímu hrdinovi podaří vymanit pryč ze zašedlé reality. Snímek zaujme rozhodně především tématem. [75 %] ()
Plíživé uvedenie vypodobené podľa stále nehynúceho "Paris, Texas" ihneď upúta, postupné zoznamovanie sa s neznámým priestorom, "ikeackov" konformitou otrokov nenaplnených potrieb ktorých duše ovládla komerciálna sodoma-gomora, vyvolá hneď intenzívnu alegóriu posmrtného života, pekla paradoxne chladne desivého kde už ani opakovaná smrť nemá svoj význam (akokeby familiárny segment, franchise obsahovo spríbuzneného "Holy Motors") a terapia cez šokantné amputácie "nevyhovujúcich prstov" a očakávaní kontrované s ezoterickým prenášaním tichej bolesti - v duchu škandinávskej školy - výborne zaceluje celý, myšlienkovo i technicky hodnotný projekt. Tragikomický rámec je síce vyhranený, ale zároveň tak pregnantný, že to bez rúžových okuliarov až príliš odráža obraz dneška, skrývajúceho, upadajúceho…do zabudnutia hodnotného a podstatného, poddajne väzniaceho pošlušných konzumentov. Uvedomelý komentár "v správny čas na správnom mieste", ktorý royanderssonovskou abstrakciou popisuje pomalú výheň človečenstva a skrz onu nezúčastnenosť/bezvýhľadnosť mu dáva posledné zbohom…pred tým, než nastane ďalšie posílenie kontinuity kolektívnej predstieranosti, neodvratné (seba)vyhostenie a tuhá zima. Zoberte si kabát, ešte prituhne. ()
V Oslu mají hezkou radnici, aneb v městě je řád a pro každého práce. Všichni jsou ok. Všichni jsou hodní. Nikoli „spořádaní“, ale opravdu spořádaní. Všichni jsou zaměnitelní, všichni jsou mrtví. „Ano, to by mohlo být fajn.“ „Ale co opravdu chceš?“ Svět bez chuti. Esteticky dokonale vyjádřeno. Monotéma. (A ta krajina v úvodu!) Zatracení pro sebevraha a duševními sebevrahy jsme dnes všichni. Jeden aspekt dnešní reality. Jedna z možných budoucností, jedna z chtěných a připravovaných budoucností. Perspektiva strašlivější než Nietzscheho „poslední člověk“, totalita, o jaké se ani nesnilo Orwellovi – totalita bez násilí, totalita hodných, dobrovolné otroctví, završení pokroku. Vystačí s jediným železným zákonem: Buď v pohodě! Jediným východiskem by mohlo být zlo. Ale ani to nefunguje. V posmrtném světě sebevrahově není naděje. Jestli je naděje pro nás, zahlédl jsem ji v té rozbité lidské trosce potácející se z metra. Film o otravném člověku si nicméně vystačí i bez varovného civilizačního zřetele; nespokojený jedinec, kterému „něco chybí“, který nedokáže dýchat společný vzduch, je vždy již odsouzencem. A opět: film důsledně rozvíjí něco, co máme zárodečně vždy už v sobě a co se v naší době začíná vyjevovat. Nápis na ceduli u uvítací benzinky: Standard. Avšak: mezi tím ikeáckým světem a místností s bábovkou nevidím podstatný rozdíl, hrůza mdlé spořádanosti šla z obojího. Tato je jen nedokonalým předchůdcem onoho. Štěrbina ve zdi byla lepší. ()
Reklama