Světla v soumraku

Řekl bych, že tenhle film je hlavně o lásce a naději. Hlavní hrdina se totiž nikdy nevzdává, pro lásku (i když iluzorní) jde klidně do basy, zastane se psa, i když dostane za to pár facek, prostě neuhybá ve svých postojích, když je považuje za správný. Možná se zamiloval špatně a přehlíží opravdovou lásku svýho života, ale jeho chování má integritu a aspoň ve mně probudil dost sympatií. Taky se mi moc líbila postava jeho přehlížený kamarádky a snad skutečný lásky, která se též nikdy nevzdávala a možná se nakonec dočkala. Je třeba brát v úvahu severskou, hlavně tedy finskou mentalitu, která může vyznívat pro nás pochmurně, depresivně, ale to je její přirozená tvář, která ve skutečnosti tak depresivní není, je prostě ovlivněná dlouhou zimou, hlubokými lesy, rozlehlými jezery atd.. Stačí si poslechnout Sibeliovo Finnlandii. Kaurismäki je hodně ovlivněnej filmy Jasudžira Ozu, japonskýho génia, kterej točil filmy o obyčejných příbězích obyčejných lidí, a je to v jeho filmech znát, v tom dobrým. (03.04.2007)

Jediným Kaurismakiho filmem, který jsem dosud viděl, byl MUŽ BEZ MINULOSTI a v tom byl můj problém. Čekal jsem totiž něco podobného, ale SVĚTLA V SOUMRAKU jsou tak jiná... Bohužel mě nezaujal příběh a o hlavní postavě ani nemluvím. Po velkou část projekce jsem se víceméně nudil a jak to skončí, mi bylo nakonec jedno. Škoda, potěšila alespoň jedna vydařená hláška, rocková píseň (zpívaná živě) a cameo Kati Outinen, ale jinak velké zklamání... (12.01.2007)

Tak první setkání s klasikem mé oblíbené země nedopadlo zrovna ideálně.. Dopadlo vlastně velmi velmi rozpačitě.. Minimalistický styl a statické herectví mě tu zrovna nenadchly, neboť příběh, který Kaurismäki napsal, po emocích vyjádřených hereckými prostředky přímo žadoní.. Celou dobu jsem se snažil ve scénách najít cosi navíc, nějaký skrytý smysl či poselství celého filmu, nicméně mi to zůstalo skryté, a tak jsem se i přes krátkou stopáž začal nudit.. Na druhou stranu musím vyzdvihnout všudypřítomnou depresi, utrpení osamělosti a chlad, které z filmu sálají na míle daleko.. Obrazová kompozice také velmi slušná.. I tak mi ale "Světla v soumraku" nesedly a další seznámení s Kaurismäkim odkládám na neurčito.. (19.04.2010)

Film o loserech a outsiderech kolem nás i v nás. Slabost je někdy možná síla, nebo spíš přednost. Záleží na úhlu pohledu. Není vždycky nutný bojovat. Někdy je totiž lepší prohrát, ale zůstat sám sebou. Líbila se mi nejednoznačnost většiny hlavních postav a samozřejmě Kaurismäkiho typickej úspornej styl, ve kterým trpělivě a pomalu staví příběh a lehce poodhaluje svý hrdiny. Stejnou trpělivost pak vyžadujou Světla v soumraku i od diváka. (27.04.2007)

Vysvětlete někdo Kaurismakimu, že se život neskládá z žánrově provařených formulek a vypravěčských banalit, že až groteskní stylizace postav funguje u filmových tvůrců, kterým nejde výhradně o zprostředkování reality (Jarmusch, Lynch) a že diegetická hudba hraná z podřadných přístrojů je neposlouchatelná a obrazové metafory v podobě dlouhých táhlých chodeb nefunkční a ohrané. Těžko se můžu zajímat o hlavního hrdinu s neustále psím pohledem a snílkovskou odevzdaností, pokud jsou jemu a ostatním postavám vkládány do úst věty ze scénáristických pouček pro začínající autory a že se obtížně vychutnává promyšlená kompozice obrazu a výjimečný cit pro barevné ladění, když v záběru trčí mikrofon. Mísení tragiky s humornými pasážemi nezabírá, protože pointy jednotlivých scén jsou odhadnutelné až ostudně dopředu a že literárnost Světel v soumraku je pro filmové médium nepatřičná. Ale Kati Oukinen potěšila. (12.02.2007)