Taxidermia

Tři krátké příběhy tří generací aneb 90 minut, které si se mnou pohrály jako vítr s prachovým peřím. Spoustu filmových výjevů si budu pamatovat pravděpodobně do konce života, protože jsou podány zcela živočišně, umocněny navíc kamerou, která smete ze stolu drtivou většinu toho, co jste kdy ze světa kamerové ekvilibristiky viděli, a zabalené do hudebního hávu, který může směle konkurovat ústřední mrazivé melodii z Mechanického pomeranče. První dva příběhy možná lehce záváněly samoúčelností, pak však přišla část třetí, jenž je do poslední vteřiny nabitá hutnou atmosférou, na které by si vylámala zuby i cirkulárka. Z kinosálu jsem vyšel ještě dobře, cestou na zastávku mhd a pak v buse ale na mě padla těžká deka, polévalo mě horko a na zádech jsem cítil studené kapky potu. Ještě nikdy na mě takhle film nezapůsobil. Pojem taxidermista je tu dotažen k opravdovému obrazu svému. A ačkoliv byla pro mě Taxidermia obrovským zážitkem, nechci už tento snímek nikdy vidět. (18.04.2007)

Taxidermia, aneb jak se průměrně prohonit a prožrat první hodinkou a popustit tak uzdičku závěrečné povídce, která ty předchozí parádně sešívá dohromady a vytváří z celého filmu celek, který si vás nádherně vycpe hlubokými dojmy. Dědula a taťka to maj u mě na pomezí dvou tří hvězdiček, podařený synáček, co nejen zvířátka rád plní, do mě nacpal celejch pět, jen zašít to nestačil. Sakum prdum je tohle taková sekaná svíčková. 70% (04.12.2013)

aneb jak György Pálfi vyzvracel svou bujnou fantazii a imaginativnost na filmové plátno. Nápadů tolik, že by v normálním případě vystačily na tři celovečeráky. Zde jsou však zhuštěny do neuvěřitelné, nechutně originální a režijně nesmírně invenční mozaiky. Příběhy tří generací odehrávající se ve fikčním světě, v němž by empiricky založený jedinec chtěl těžko žít svůj život. Suma sumárum současná maďarská kinematografie se jeví jako značně progresivní udávajíce trend, kam by mohla ta celoevropská (nechutně) artová směřovat. (01.03.2008)

"A povedzte mi, Kefalín, čo vy si predstavujete pod takým slovom absurdný?" Já mám představu celkem jasnou. Tři absurdní příběhy o třech absurdních postavičkách a jejich absurdních cílech mi ji ujasnily víc, než cokoliv jiného. Perverzní myšlenky, posměch sexualitě, obžérství a blbosti (individuální i masové ve formě komunistického zřízení- zase ta absurdita) jsou zábavné i nakažlivě chytlavé a zároveň vedou k hlubokomyslným úvahám, myšlenkám a pokrokovým teoriím. Jak vlastním tak těm v Taxidermii nahlas vyřčeným. Třeba, že: "kunda se netočí kolem světa, nýbrž svět kolem kundy!". Naturalistické, objevné, bizarní, ideově bohaté a hlavně neskutečně zábavné dílko:) (08.01.2014)

Inu, příznivci filmových úletů, intelektuálních experimentů a depresivní dekadence mohou jásat, já jen krčím rameny a říkám: z větší části jde Taxidermia kolem mě. Snímek je rozčleněn do tří částí a jen prostřední by v mých očích obstála i samostatně jako bizarní satira na sportovní přípravu sportovců podřizujících svému úspěch opravdu vše. Přestože Pálfi si dal opravdu záležet, aby provokoval a vyždímal z estetiky hnusu maximum, neubránil jsem se v některých fázích nudě a jako celek mě film po obsahové stránce zklamal - příliš samoúčelná, manýristická záležitost... Celkový dojem: 40 %. (20.02.2013)