Taxidermia

Zvedly se mi koutky úst při nějaké scéně? Ani si nevzpomínám. Tak nějak jsem všechny ty výjevy přijímal a odhazoval, žádný ve mně nezůstal dýl než 5 minut po skončení filmu. Překvapilo mě, kolik scén je v tak naturalistickém snímku digitálních a jak moc jsem předem (správně!) odhadoval, kam se děj bude ubírat. Jako experiment dobrý, jako právoplatné dílo kinematografie neuspělo. (19.08.2006)

Majstrovské, kolosálne, bizarné, nechutné... Je jasné, že tento film nie je pre každého, no otrlý divák si príde na svoje. Film, ktorý je v každom smere podivný, avšak len v tom najlepšom zmysle. Dejová linka nie je bohviečo, no tá ale v tomto prípade nie je podstatná - máme tu tri generácie mužov, tri rôzne časové obdobia a v ich podaní oceán všelijakých nechutností a úchyliek. Každá jedna scénka je však niečím zvláštna, pričom sa tu vždy nájde niečo čo prekvapí. Narozdiel od niekoľkých iných filmov podobného razenia treba poznamenať, že všetky jednotlivé detaily týchto bizarností pôsobia realisticky a maximálne vierohodne - výborná filmárčina a precízna práca sú tu základom všetkého. Oceňujem hlavne vizuálnu stránku a kameru, ktorá jednoducho nemala žiadnu chybu. Dokonca mám dojem, že si tu prostredníctvom niektorých scén a ich vizuálneho vyznenia (hlavne ku koncu) chcel Pálfi spraviť sám zo seba a vo všeobecnosti z umenia srandu. A podarilo sa mu to! Jeden z filmov, kde forma ďaleko prevyšuje obsah, pretože rozpráva aj zaň. A čo je hlavné, len ťažko opísať pocity, ktoré vo mne tento film vyvolal, stále ho mám plnú hlavu, stále sa toho nedá zbaviť a stále musím nad ním premýšľať.... Nejedzte pri tom. (11.04.2017)

V kinosále si slečna přede mnou stále zakrývala oči. Dva studenti sedící za mnou si zase před promítáním svěřovali pohnutky proč na tenhle filmy přišli. "Má to být hrozná prasárna". I já jsem měla obavy z toho, co uvidím, ale uklidňovala jsem se, že jsem snad už nějaký zkušený divák, kterého jen tak něco nerozhází. Jediné, co mě překvapilo, bylo to, jak si užívám autotaxidermickou scénu po vizuální stránce. Ani v nejmenším mi to nepřišlo pobuřující, zvrhlé, nechutné. Nevrle jsem reagovala pouze na scénu s polévkou a scénu s kočkou pro jejich umělost. Nemohla jsem věřit, že by byl tvůrce tak nedůsledný. (16.01.2007)

Rozhodně to není žádný experiment, jak se tvrdí zde v několika komentářích, a už vůbec ne hříčka (dost pejorativní označení), jak je možné se dočist v různých recenzích. Neustálé omílání toho, že něco takového by mohlo vzniknout u nás, nechám tentokrát stranou stejně jako tvrzení o tom, ža maďarská kinematografie posledních let od dob taktéž karlovarského objevu Revizoři má čím překvapovat a posunovat možnosti kinematografie jako takové. Pokud se dá Taxidermii něco vytknout, je to přílišná popisnost v samotném závěru, kterou trpěl i Pálfiho předchozí debutový snímek Škyt, a rytmická nevyrovnanost příběhů. Ale proč něco takového dělat, když tahle podívaná překypuje nápady a je k zbláznění vtipná, přičemž se jí v její ďábelské promyšlenosti ve spojování různých časů a prostorů pomocí jízd či rakurzů nedá upřít genialita sama? Ještě jedna věc: vzhledem k přechodu od surrealismu k hyperrealismu je nepatřičné filmu vytýkat laciné lpění na všech možných i nemožných bizardnostech a nechutnostech, už kvůli tomu, jak jsou zapracovány do samotného vyprávění. Zářný důkaz toho, že manýra může jednou sloužit i něčemu smysluplnému... (13.01.2007)

"Zrcadlo zvrácené doby i společnosti..." Ano, je opravdu zarážející, kolika lidem pohled na většinu těchto scén nedělá problém a kolik lidí je filmem přímo fascinováno. Je hodnota filmu právě v tomhle? Akorát mě napadá - obsahuje film kromě těchto nechutností ještě nějakou jinou hodnotu? Kdybychom vyměnili scény za cokoliv podobně nechutného, nebyl by výsledek úplně stejný? (13.08.2010)