Zajatci mlhy

Rusko - německý válečný film, drama, poněkud neobvyklé. Ruská eskorta vede německé zajatce, kteří se ještě nestihli zúčastnit bojů před pádem do zajetí, stavět do tajgy radiomaják. Cesta je strastiplná a uvítání není vřelé, zvlášť když sám mladý velitel se zotavuje po těžkém zranění. V malé vesnici je dost válečných vdov, jejichž hospodářství se pomalu hroutí, každá ruka je třeba, ale válka je zlá věc.Přesto si k sobě přes veškeré strasti zajatci, ruské velení i vesničani k sobě cestičku jakžtakž najdou. A pak přijde zpráva - radiomaják již není třeba, přijede veleni, které se diví, že jsou všichni živí.....už jste někdy viděli nad tajgou blikat hvězdy,polární záři a jiskřit sníh? Nádherná kamera a zasloužené čtyři hvězdy. (18.04.2013)

Ruská produkcia bude asi ešte ďalšie desaťročia orientované na vojenskú tématiku, nikto sa tomu asi nediví. Tu síce nemáme veľa bojových scén a cieľ je iný, nakoniec ale ide o dramatickú nudu s filozofickým jadrom. Je veľkým pozitívom, že sa spoločná rusko-nemecká práca snaží poukázať, že vo vojne je každý len človekom bez ohľadu na národnosť. Všetko sú to len bábky, ktoré musia fungovať na povel. Nemajú slobodu výberu. Škoda ale, že to bolo celé poňaté takým pre mňa až príliš intímnym prejavom. (06.05.2016)

Těžko se odděluje téma od zpracování. Téma je silné, zpracování místy drhne a místy se zas vysoce povznáší nad průměr. Člověk sice ví, nebo aspoň tuší, jak se bude vyvíjet vztah hlavního hrdiny k té tlupě, kterou dostal na povel a od určité fáze začne tušit i konec, ale stejně tam je pár překvapivých momentů. Krásná je scéna zaříkání. Moct takhle ovlivňovat špatné návyky bližních. A stejně jako v jiných válečných filmech jsou působivé scény kolem shánění jídla. Přesně tak to je, zítra budou chtít žrát zase. (25.10.2010)

vo filme sa stretli dvaja odvekí antagonisti Nemci a Rusi: Jednak v koprodukcii) ale aj v samom scenári a deji. Trocha nezvyčajný, možno zmierňujúci či zmäkčujúci pohlad na dejinné udalosti ktoré oba tieto národy znášali a prežívali. Miestami skoro až sentimentálny pohľad na ľudí (dedinčanov - dedinčanky, vojakov i zajatcov) znášajúcich krutosti a dôsledky vojny v studenej atmosfére ďalekej severnej Sibíri. Napriek tomu dávam filmu plný počet bodov. (07.08.2014)

( Trochu ) jiný pohled na válku, než na který jsme zvyklí a který nám servíruje valná část zdejší produkce. Snímek se snaží ( a nutno dodat, že se mu to i vcelku daří ) poukázat na nesmyslnost všech válek. Na obou stranách jsou totiž ( alespoň v drtivé většině ) " obyčejní lidé " , kteří by mnohem raději dělali všechno možné ( např. byli doma se svými rodinami ) jen ne se stříleli navzájem. Hlavní devízou celého tohoto snímku je bezesporu kamera a působivě vykreslená atmosféra daleké nehostinné sibiřské tajgy. Za zmínku určitě stojí i působivý hudební doprovod. Naopak na čem mohli ( měli ) tvůrci více zapracovat a to tak, že velmi, je mnohem větší prokreslení jednotlivých charakterů postav. Nemůžu ale rozhodně říci, že i přesto, že se snímek odehrává převážně v " přátelském duchu " ( byť se jedná o (proti) válečný snímek ) by nebyl působivý a aby bylo všem jasné, že válka není žádná sranda, přichází tvůrci ( a vytrhávají tak diváka z určité letargie ) s velmi působivým závěrem. Protože hlavní síla ( dopad na diváka ) kolikrát nespočívá v ukázaném, ale naopak v tom, co si člověk představuje. Fantazie je totiž mrška a vidá za km filmového celuloidu..." KRÁSNĚ KRUTÝ KONEC ". (25.10.2010)