데이지
Chu ju
Obsahy(1)
Film se odehrává v Nizozemí a je zobrazen ze tří rovin: První je z pohledu nájemného vraha Park Yi (Woo-sung Jung), který se zamiloval do malířky Hye-young (Ji-hyun Jun), ale nechce se jí vyznat z citů právě proto, že je zabiják, tak jí alespoň nosí každý den tajně sedmikrásky, které má strašně ráda. Druhý pohled je ze strany právě Hye-young, která maluje portréty na náměstí a stále chce zjistit, kdo jí nosí ty sedmikrásky. Jednoho dne se objeví policista Interpolu Jeong Woo (Sung-jae Lee), který se nechá od ní nakreslit a má u sebe právě ty sedmikrásky, ona se domnívá, že on je právě ten tajemný ctitel a tak se do něj zamiluje. Třetí pohled je policisty Jeong Woo, který využil pouliční malířky, jen jako krytí při sledovačce, jenže jak se postupně začal scházet s Hye-young, tak se do ní zamiloval. Jenže vše se nějak zkomplikuje a Hye-young je postřelena při přestřelce a přijde o hlas. Policista je odvolán zpět do Koreje a na scénu se opět vrací zabiják. Jestli vše dopadne dobře? No to se nechte překvapit. (c.tucker)
(více)Recenze (131)
Kórejci umí. Neverím, že by sa v súčasnosti niekomu iného podarilo tak dokonale a s takou ľahkosťou skĺbiť romantickú linka s linkou akčnou (miestami som mal pocit, že sa pozerám na dva filmy). Príbeh assassina so srdcom, ktorý sa zaľúbi do dievčiny a sleduje ju z diaľky bez toho aby sa vymačkol až do chvíle keď ho najviac potrebuje, by s veľkou pravdepodobnosťou skončil v americkej i európskej produkcii ako nechutný zliepanec, ktorý by buď prehnane tlačil na pílu, alebo by naopak nedokázal vôbec diváka citovo angažovať. To sa Daisy darí hneď od začiatku najmä vďaka výborne napísaným, uveriteľným a skvelo zahraným postavám (Ji-hyun Jun je k nakusnutiu o to viac, že tentoraz nikoho vo filme neogrcia:-)). Propočítajte k tomu geniálny vizuál a skvostný hudobný podmaz a dostanete pre všetkých milovníkov Ázie povinnú jazdu. ()
Dalo by se říci, že v tomto filmu tvoří základ tři hlavní postavy. Omyl, jsou čtyři. A ta čtvrtá je ta nejlepší. S každým střihem jsem se těšila jaké barevné ladění Lau zvolil. Jako by Lauův film byl sám o sobě jednou velkou olejomalbou ve stylu francouzských impresionistů a ve středu plátna doplněnou o ukázku holandské krajinářské školy.Jako kdyby někdo "maloval obraz kamerou". ()
Trošku jsem čekal tradiční uplakanou romantiku. Naštěstí za Deiji stojí Andrew Lau. Tvůrce legendární krimi Volavka a to je tu setsakramentsky znát. Tedy především v prvním polovině, než se všechno rozehraje. Do té doby nejde vůbec o nic žánrově tradičního. Hodně pomáhají také evropské kulisy, které tento asijský film hodně ozvláštňují. V druhé polovině bohužel klesáme k sentimentálnímu romantickému trojúhelníku a slibný začátek tak není uspokojivě zakončen. Pomoci může to, že to není vůbec tolik asijské, takže jako lehký úvod do asijské kinematografie by se Deiji brát dalo. ()
Film, ktorý má veľmi silnú formu na to aký príbeh rozpráva. Milostný kórejský trojuholník v Amsterdame sa môže javiť ako veľmi nevkusná záležitosť ale Andrew Lau ( možno aj vďaka skúsenostiam s Volavky) mixuje charakterovo vyspelú drámu, kde si každú postavu postupne obľúbite. Je to jeden z tých romantických filmov v ktorých netreba obrovské srdcervúce scény( hoci dve sa tu asi nájdu) a skôr sa tu kladie dôraz na poetiku všednosti, ktorá nám nielenže osvetľuje motivácie postáv a opakuje rovnaké scény len z iných pohľadov, ale práve vďaka tomu sa stáva citlivejšou, uveriteľnejšou a v mnohých smeroch ľúbivejšou. Umebajaši a Kwong-Wing zase hudobne tlačia na pílu a predávajú emócie aj v tých najjednoduchších scénach. Daisy je milým vybočením s klasického romantického žánru. Má v sebe korenie hongkongských buddy kriminálnych filmoch a zároveň európske prostredie ktoré v skĺbení s ázijskou poetikou ako celok, skvelo funguje. ()
Aneb jak klasik korejských romantických dramat Jae-young Kwak nakoukal filmy Johna Woo a zkombinoval je se svojí poetikou. Výsledný scénář navíc parádně dravým stylem natočil Wai Keung Lau a za zmínku stojí i místy silně atypický střih, který leckomu nemusí sednout. Akce není moc, ale je výborná a závěrečné střihové montáže jsou prostě vynikajicí. Ji-hyeon Jeon jako vždy úžasná a zdatně sekundují i oba dva herci. Jediné, co bych tak nějak vytknul je místy nedostavující se napětí, které je způsobené i tím, že divák v podstatě v ději díky rozložení mezi tři postavy nemá žádná "bílá místa". 85 % hodnocení DC ()
Reklama