데이지
Chu ju
Obsahy(1)
Film se odehrává v Nizozemí a je zobrazen ze tří rovin: První je z pohledu nájemného vraha Park Yi (Woo-sung Jung), který se zamiloval do malířky Hye-young (Ji-hyun Jun), ale nechce se jí vyznat z citů právě proto, že je zabiják, tak jí alespoň nosí každý den tajně sedmikrásky, které má strašně ráda. Druhý pohled je ze strany právě Hye-young, která maluje portréty na náměstí a stále chce zjistit, kdo jí nosí ty sedmikrásky. Jednoho dne se objeví policista Interpolu Jeong Woo (Sung-jae Lee), který se nechá od ní nakreslit a má u sebe právě ty sedmikrásky, ona se domnívá, že on je právě ten tajemný ctitel a tak se do něj zamiluje. Třetí pohled je policisty Jeong Woo, který využil pouliční malířky, jen jako krytí při sledovačce, jenže jak se postupně začal scházet s Hye-young, tak se do ní zamiloval. Jenže vše se nějak zkomplikuje a Hye-young je postřelena při přestřelce a přijde o hlas. Policista je odvolán zpět do Koreje a na scénu se opět vrací zabiják. Jestli vše dopadne dobře? No to se nechte překvapit. (c.tucker)
(více)Recenze (131)
Woo-sung Jung mě zaujal už ve filmu Nae meori sogui jiugae, ale jako nájemný vrah má také co do sebe a tady je názorná ukázka toho, že i zabijáci můžou mít city (a tím nemyslím jen k mamince). Ji-hyeon Jeon znám zase z filmu Yeopgijeogin geunyeo, kde byla naprosto vynikající a v tomto filmu předvedla stejně dobrý výkon. Další hlavní herec Sung-jae Lee mě příliš nezaujal, ale nijak mi ve filmu nevadil, zahrál svou roli přesvědčivě. Příběh se mi líbil, jsem naprosto spokojená. Chci taky zabijáka, který mi bude posílat sedmikrásky! ()
Film, ktorý má veľmi silnú formu na to aký príbeh rozpráva. Milostný kórejský trojuholník v Amsterdame sa môže javiť ako veľmi nevkusná záležitosť ale Andrew Lau ( možno aj vďaka skúsenostiam s Volavky) mixuje charakterovo vyspelú drámu, kde si každú postavu postupne obľúbite. Je to jeden z tých romantických filmov v ktorých netreba obrovské srdcervúce scény( hoci dve sa tu asi nájdu) a skôr sa tu kladie dôraz na poetiku všednosti, ktorá nám nielenže osvetľuje motivácie postáv a opakuje rovnaké scény len z iných pohľadov, ale práve vďaka tomu sa stáva citlivejšou, uveriteľnejšou a v mnohých smeroch ľúbivejšou. Umebajaši a Kwong-Wing zase hudobne tlačia na pílu a predávajú emócie aj v tých najjednoduchších scénach. Daisy je milým vybočením s klasického romantického žánru. Má v sebe korenie hongkongských buddy kriminálnych filmoch a zároveň európske prostredie ktoré v skĺbení s ázijskou poetikou ako celok, skvelo funguje. ()
Kombinace korejských herců a režie s holandskými exteriéry nesla velmi chutné ovoce a ve svém žánru film exceluje. Louky plné sedmikrásek působily mnohdy strašně kýčovitě, ale sladký příběh zasazený do tohoto prostředí získával časem čím dál více hořkou příchuť. Pochválit je třeba vynikající hudební doprovod. Chápu nižší hodnocení mnohých uživatelů, protože scénárista musel vypotřebovat hodně materiálu, aby to slepil dohromady a dosáhl kýženého efektu, jenže ten byl ve výsledku natolik odzbrojující, že s hodnocením prostě nemůžu jít dolů. Scéna setkání u dveří, kdy je obraz rozdělen na tři části, byla dokonalá. Korejci opakovaně prokazují úžasný cit pro tyhle emočně vypjaté momenty, jsou v tomto ohledu daleko napřed před většinou amerických režisérů. Jen mě mrzí, že jsem viděl kratší verzi snímku. ()
Aktualizace 3. 3. 2010: Upravuji hodnocení na plný počet. Další film v rubrice "nejoblíbenější". Krásná úvodní hudba. Už vím, jaký je rozdíl mezi zelenou s červenou, žlutou a modrou a zelenou s bílou. Bez ohledu na cokoliv, budoucnost lze změnit :). ★ Původní komentář (nechávám pro porovnání): Nedokážu se 100% ztotožnit s názory jako "krásné", "nezapomenutelné". Až tak dobré to nebylo. Mám takový nekonzistentní, zmatený pocit. Pozitiva: Krásné "míjení se" postav a zpětné dovysvětlovávání už viděných scén. Velmi se mi líbila kamera, poetika. Výborná kombinace holandských reálií, korejských herců a hongkongského režiséra. To vše sedí. Co mi nesedí, je logika jednání Park Yi-ových šéfů, co mě nedovolilo se do filmu "ponořit", byla závěrečná hudba, která je podle mého názoru okopírovaný motiv filmu The Classic (jako by si řekli: "chceme to samé, ale trochu jinak"). Jednání policistů mi připadne být trochu šílené, přestřelka z první části filmu zústane nevysvětlena. Konec jsem úplně nepochopil (dodatek: už chápu). Kdyby nebyl film natočený tak kvalitně a kdyby v něm nehráli moji oblíbení herci (Ji-hyeon Jeon, Woo-sung Jung), kdyby režisér nebyl tak dobrý, mohly to být klidně jen dvě *. Takto mám po prvním shlédnutí (directors cut) pocit, že mě to sice úplně neuspokojilo, ale pocit z toho jen tak nezmizí a film si (zatím) 4* zaslouží. ★ Dopsáno s odstupem: Je lepší očekávat styl jako je v hongkongském filmu Volavka, než mít očekávání podle korejských romantických filmů. ★ Dopsáno s dalším odstupem: Manželce se líbilo. Kamarádům také, jedna žena reagovala: "Musím to rozdýchať." ()
Popravdě moc nechápu to všudypřítomné pozdvižení. Deiji mi připadal jako řemeslně natočený greengrassovský bourne v korejském balení s korejsky utahaným trojúhelníkem. Zasazení do Amsterodamu je nápadité, ale ta nucená dynamika mě celý film doháněla k šílenství. Neustálé prostřihy mi dost komplikovaly sžití s postavami, ačkoliv jejich chování je taky dost náhodilé. Rozhodně jeden z nejhorších korejských filmů, které se dostali do top25, co jsem zatím viděl. ()
Reklama