Deiji

Woo-sung Jung se pro mě stal v kategorii herců z Jižní Korei absolutní jedničkou. Miluju jeho herectví. Miluju jeho výraz ve tváři, a to jak se vždycky tak trochu hrbí. Jinak Sedmikráska je další výbornej jihokoreják, kterýmu ale to zasazení do Holandska podle mě trochu uškodilo. Ztratil pro mě tim totiž jednu ze svejch ingrediencí, a to je asijský prostředí, architektura domů, příroda a tak dál. Jako dodatek bych ještě řekl, že jestli je nějakej film, kterej jsem někdy viděl, podobnej snímku V Bruggách, tak je to právě Sedmikráska. A pořádně ani nevim proč. (10.03.2011)

Podle anotace jsem prostě čekal, že to bude tak nějak zajímavější, že to bude mít na diváka větší dopad, ale ty emoce se ze mně nějak nepodařilo vytřískat. Film je dobrý, funguje jako romance, trochu funguje i jako thriller, ale není to něco, u čeho bych si řekl, že to je dokonalé a padal z toho na zadek. (31.10.2016)

Pro mě dělá tenhle snímek lehce nadprůměrným jenom skvělá kamera a soundtrack. Kdyby ten nebyl výjimečný, tak by to byl zázrak, protože Shigeru Umebayashi je prostě hudební génius. Příběh jako takový mě v podstatě ničím nepřekvapil. A světe div se, ani nedojal. Vždycky jsem si říkala, co bude dál a ono to opravdu přišlo. Mnohem víc se mi líbila první polovina filmu. Mám takhle poetické věci ráda, ale ta druhá půle už byla pojatá jinak a v podstatě jsem byla zvědavá jenom na to, jak moje dedukce vyjdou a kochala se pohledem na Woo-sunga, kterého můžu kdykoliv a v čemkoliv. Nejlépe pouze v džínách a nátělníku. No možná by stačily jenom ty džíny... ;^) (24.05.2014)

Kórejci umí. Neverím, že by sa v súčasnosti niekomu iného podarilo tak dokonale a s takou ľahkosťou skĺbiť romantickú linka s linkou akčnou (miestami som mal pocit, že sa pozerám na dva filmy). Príbeh assassina so srdcom, ktorý sa zaľúbi do dievčiny a sleduje ju z diaľky bez toho aby sa vymačkol až do chvíle keď ho najviac potrebuje, by s veľkou pravdepodobnosťou skončil v americkej i európskej produkcii ako nechutný zliepanec, ktorý by buď prehnane tlačil na pílu, alebo by naopak nedokázal vôbec diváka citovo angažovať. To sa Daisy darí hneď od začiatku najmä vďaka výborne napísaným, uveriteľným a skvelo zahraným postavám (Ji-hyun Jun je k nakusnutiu o to viac, že tentoraz nikoho vo filme neogrcia:-)). Propočítajte k tomu geniálny vizuál a skvostný hudobný podmaz a dostanete pre všetkých milovníkov Ázie povinnú jazdu. (28.03.2008)

Netuším ako to tí kórejci robia, ale nech mi naservírujú akokoľvek nepravdepodobnú vtákovinku na poli romantickej lásky, stále im to zožeriem ako malá školáčka. Najviac asi bolí to, čo nikdy nebolo vypovedané a čo sa nikdy nestalo a nestane. Láska robí s ľuďmi zázraky a dokáže v nich prebudiť to najlepšie, ale aj to najhoršie. Keď je skutočná, vždy je to na doraz. (07.05.2015)