Panenská královna

Zajímavé podání a pohled na život jedné z nejznámějších panovnic Anglie. Vykresluje ji jako hysterickou ale i zamilovanou ženu, která si nemůže vzít toho, koho chce, a když si toho, koho chce, vzít může, tak ho vlastně ani nechce. Aneb logika Šíleně smutné princezny v praxi. Úspěchy i pády, intriky, přetvářky a neodolatelný Robert Dudley. (28.11.2014)

Jeden z mnoha zářných příkladů, jak si vážit svých dějin a těch, kdo je pomáhali utvářet. Zatímco my už čtyřicet let hnípeme na shnilém vavřínu burleskní popěvkové záležitosti jménem "Noc na Karlštejně", Britové neúnavně oblékají svou historii do nových a nových kabátců a k jejich předvádění si vybírají jen ty nejlepší nositele, a proto nebyl důvod se bát, že by, byť televizní Panenská královna, porušila dobré tradice. Nepočítala jsem však, že průřez vládou obdivuhodné panovnice, jakož i celoživotní láskou mezi ní a Robertem Dudleyem, okouzlí až takovou měrou. Má poklona směřuje především k Anne-Marie Duff, která svým projevem i osobností stírá hranice mezi krásou a ošklivostí a nechává promlouvat jen majestát a upozaděnou lidskou touhu po štěstí, k tomu jí dopomáhá protestantský Bůh, Tom Hardy a nebeská hudba, a jen díky tomu znám vítěze nejromantičtější platonické lásky všech dob, a ať už historické prameny v případě jejich tělesného souznění mlží, nebo mu dávají za pravdu, má romantická duše bere jen Giedroycovu variantu. Bůh ochraňuj královnu! (14.07.2013)

Většina TV filmů se dost často podceňuje a dost často je to neprávem. Tenhle film je toho zářným příkladem. V mnoha ohledech je Panenská královna lépe propracovaná, poutavější a celkově lepší, než velké množství kino filmů. Alespoň já z ní byla nadšená. Krásné kostýmy, masky, výprava, výkony.... Hudba byla přímo dechberoucí. Dějová linka byla jasná, hezky vyprávěná, nikde se nevlekla a držela se více méně skutečné historické linie. Oba díly jsem zhlédla na jeden zátah a ani na chvíli jsem se nenudila. Tom Hardy byl k sežrání a jen potvrdil můj názor , že jde o jednoho z nejtalentovanějších mladých herců současnosti. Představitelku hlavní role jsem ještě v jiném snímku neviděla, ale tady předvedla hrát rozhodně umí a že se umí vcítit do role. K Panenské královně se určitě moc ráda brzy vrátím. Doporučuju všem, kteří mají podobný historický žánr rádi. (09.11.2012)

IMHO to nejlepší, co kdy bylo o Alžbětě natočeno. Z dvoudílného filmu se toho o poslední Tudorovské panovnici dozvídáme víc než z kdejaké učebnice. Poutavě a mistrovsky natočené dílo, které neomrzí (momentálně ho sleduju na Filmboxu už po čtvrté). Zvláštní uznání si rozhodně zaslouží maskéři, protože udělat z tehdy pětatřicetileté Anne-Marie Duff mladičkou Alžbětu i stařenu, která už je dvořanům svoji snahou vypadat mladě spíš pro smích je umění hodné mistrů. (05.04.2012)

Víceméně nejpravdivnější představa o více než 40 letech vlády té nejoddanější královny, kterou kdy Velká Británie měla. Režie Giedroyca neudělala z alžbětinské doby žádnou šarvátku ani už nejméně jednou natočenou sexuální historickou etydu, která by jakkoliv pobuřovala angličany. Přišlo mi to místy trochu zcestné ale opravdu jen trošku. Kostýmy byly ušité krásně ale masky v druhé části se mi někdy moc nezdály. Musím ovšem velice vychválit hudbu Martina Phippse, která ukázala již dávno známý fakt,že hudba nás provází od narození po smrt a každou důležitou část jejího života, rozhodnutí nebo pouhý dramatický sled událostí dokreslila osobitou komorní hudbou. Anne-Marie Duff se hlavní role zhostila s velkou vervou a maličkosti jako byl třeba malý tanec královny už v jejím stáří nebo výbuchy zlostí a trpké změny nálad z její Alžběty dělaly živou bytost. Sienna Guillory jakožto jedna z mých oblíbených hereček také neukázala špatný výkon obzvlášť v druhé části a Hans Matheson se svými mastnými vlasy okouzlil nejednu sukni a zahrál perfektního zrádce :-). Tom Hardy jistě také stojí za zmínku. Každopádně kdyby někdo natočil více takových snímků o historii jakéhokoliv státu bylo by to jistě více než dobře. (05.02.2012)