Panenská královna

I když se jedná o další z mnoha a mnoha zpracování na téma života Alžběty a celkově zlatého věku anglického impéria (je to zkrátka pro tu západní kulturu dodnes velké terno - a nelze to nikomu asi vyčítat - Alžběta to holt všem natřela a ukázala a to tak, že je dodnes na co vzpomínat), je tato televizní verze nečekaně velmi dobrá. Anne-Marie Duff v roli Alžběty opravdu překvapí a při pohledu na ní jsem si nemohla nevzpomenout na Bette Davis, kterou mi zkrátka něčím připomíná, a která si shodou okolností královnu Alžbětu také zahrála v r. 1939 ve filmu The Private Lives of Elizabeth and Essex. Nelze opomenout ani úžasné kostýmy v čele s červeno-zlatými šaty které Alžběta nosila jako novopečená královna. (06.02.2013)

Jeden z mnoha zářných příkladů, jak si vážit svých dějin a těch, kdo je pomáhali utvářet. Zatímco my už čtyřicet let hnípeme na shnilém vavřínu burleskní popěvkové záležitosti jménem "Noc na Karlštejně", Britové neúnavně oblékají svou historii do nových a nových kabátců a k jejich předvádění si vybírají jen ty nejlepší nositele, a proto nebyl důvod se bát, že by, byť televizní Panenská královna, porušila dobré tradice. Nepočítala jsem však, že průřez vládou obdivuhodné panovnice, jakož i celoživotní láskou mezi ní a Robertem Dudleyem, okouzlí až takovou měrou. Má poklona směřuje především k Anne-Marie Duff, která svým projevem i osobností stírá hranice mezi krásou a ošklivostí a nechává promlouvat jen majestát a upozaděnou lidskou touhu po štěstí, k tomu jí dopomáhá protestantský Bůh, Tom Hardy a nebeská hudba, a jen díky tomu znám vítěze nejromantičtější platonické lásky všech dob, a ať už historické prameny v případě jejich tělesného souznění mlží, nebo mu dávají za pravdu, má romantická duše bere jen Giedroycovu variantu. Bůh ochraňuj královnu! (14.07.2013)

IMHO to nejlepší, co kdy bylo o Alžbětě natočeno. Z dvoudílného filmu se toho o poslední Tudorovské panovnici dozvídáme víc než z kdejaké učebnice. Poutavě a mistrovsky natočené dílo, které neomrzí (momentálně ho sleduju na Filmboxu už po čtvrté). Zvláštní uznání si rozhodně zaslouží maskéři, protože udělat z tehdy pětatřicetileté Anne-Marie Duff mladičkou Alžbětu i stařenu, která už je dvořanům svoji snahou vypadat mladě spíš pro smích je umění hodné mistrů. (05.04.2012)

Tak jsem si o sobě naivně už nějakou dobu myslel, že ta mánie vlastnit každý soundtrack z filmu, který se mnou i díky hudbě třískal o zem, dávno pominula a ono se náhle ukázalo, že ne, že mě to nepustilo /a asi už v tomhle životě ani nepustí/ .. teď sám se sebou nebudu moci vydržet do doby, než obohatím svou rozsáhlou sbírku CD o nový kousek .. výborný film .. naprosto skvělá, nádherná hudba … (29.03.2012)

Alžběta, legenda mezi anglickými královnami, panenská, oddaná hlavně svému lidu. Byla sebevědomá, hrdá, tvrdohlavá, možná ale někde uvnitř byla tou křehkou ženou plnou pochybností o sobě, ale z historie známá svými výbuchy vzteku, pracovitá, ale také milovala tanec, šperky, kterými se ráda zdobila a mimo jiné i muže, mezi které patřil i hrabě Robert Dudley z Leicesteru, který žil v jejím stínu až do své smrti. Musím se přiznat, že Tom Hardy, který se té role ujal mně ze začátku splýval s rolí Freddieho ze seriálu The Take, který jsem viděla nedávno předtím a chvilku mi to dalo, než jsem si zvykla. S chutí jsem sledovala, jak se v druhém dílu už postupně měnil v dospělého muže, který byl neustále po boku Alžběty. Anne-Marie Duff coby královna, byla pro mě velkou neznámou, ale po dnešku na ní určitě nezapomenu. Naprosto skvělý bezchybný herecký výkon. Zase jsem ráda, že jsem mohla vidět malý kousek z historie Anglie, která je mi moc blízká. Neskutečně nádherným zážitkem byl soundtrack, který byl naprosto dokonalý. (29.11.2012)