Teddy Bear
Medvídek
Režie:
Jan HřebejkKamera:
Jan MalířHrají:
Jiří Macháček, Roman Luknár, Ivan Trojan, Tatiana Dyková, Aňa Geislerová, Nataša Burger, Klára Issová, Zuzana Fialová, Jiří Menzel, Věra Křesadlová (více)Obsahy(1)
Bývalé spolužáky z gymnázia zavál život každého jinam. Jirka je majitelem galerie a jeho žena Vanda vede cukrárnu. Ivan je ambasador v Itálii a je ženatý s nenápadnou Johankou. Roman je gynekolog a manžel zdánlivě ušlápnuté Anny, která ráda peče dorty s medvídkem. Postupně se ukazuje, že každý před ostatními něco tají. Například Vandina plachá sestra Ema by chtěla dítě, ale bojí se navázat vztah, a tak přemlouvá nejprve Jirku a poté Romana. Slovenka Jutka udržuje několik let milenecký poměr s Romanem a má s ním dceru Natálku. Situace se vyhrotí, když navštíví Annu a vyjde najevo, že jim oběma Roman osm let lhal. Obě ženy ho vyhodí a totéž vzápětí potká i Jirku. Zdá se, že jen Ivan je v pohodě, i když zjistí, že jeho děti nejsou jeho, ale řidiče limuzíny Dina. Mrzí ho však, že mu to nikdo z přátel neřekl. Když partnerské krize vyvrcholí, ukáže se, že silnější a odolnější jsou v krizových situacích ženy. (TV Nova)
(více)Videa (1)
Recenze (612)
Hřebejk natočil námětem nesporně ambiciózní film, který konečně vybočuje z řady typicky jarchovsko-hřebejkovských počinů. Působí však pouze jako sestřih nejdůležitějších, nikoli nutně tedy i nejlepších, momentů mnohem rozsáhlejší látky. Ve své podstatě Medvídka potkal stejný osud jako Zdivočelou zemi. Až na nepřehlednutelný detail, že nebyl sestříhán z materiálu mnohadílného seriálu, ale byl takto rovnou natočen. Ne, že by chyběla návaznost či že by postavy nikam nesměřovali. Směřují... Jenže zbytečně skokově. Každá dostane svých pět minut na výsluní a honem se jde na další. Obvzláště Romanova linka je touto formou vyprávění zcela zabita. Medvídek je dobrý snímek, kterému by prospěla buď výrazně delší stopáž nebo méně postav. Rovněž zbytečné snahy o vtipné hlášky výsledku nepřidávají, byť fungují. ()
Jestli Hřebejk tuhle svojí sračku přirovnává k Americký kráse, tak to asi nemá v hlavě v pořádku. Celý to na mě působilo jako nějakej zmatenej slepenec z domácího videa, ze kterýho nakonec vyjde najevo, že všichni podváděj všechny. Příběh o hovně, dialogy vycucaný z prstů a postavy jsou strašně nesympatický. Jediná postava, která se mi nestihla za celej film zprotivit byl asi ten italskej řidič - inseminátor. Doufám, že žádnou českou "tragikomedii" teď aspoň pár tejdnů neuvidim. ()
Tři manželství, tři krize, každá s trochu jiným důvodem a trochu jiným průběhem. Téma je aktuální, rozvodovost vysoká. Medvídek bezpochyby pravdivě ukazuje, že manželství mívají své problémy, jaké problémy to jsou a proč vznikají... nám už moc neukazuje. Vlastně je popisný jak tento komentář, jeho umělecké i bavičské amice jsou na úrovni vědecké sociologické studie, postrádá však její přesnost, objevnost a informační hutnost. Postavy jsou neživotní reprezentanti příslušných statistik. Nejsou to průměrní lidé svého stavu, jsou to průměry samy. Navíc, což je u filmu dost zvláštní, vědecký článek graduje mnohem znatelněji. Žel, film touží tak moc získat nálepku pravdivosti a uměřenosti, až sklouzává ke sterilnosti (s výjimkou minima nezapadajících odlehčujících scén). Silné ** ()
Medvídek ctí poslání Hřebejka coby režiséra lidu. Projevuje se to scénářem, který je zkomolený z bulváru (nevěry, lhaní, rozepře), z převodu skandálů celebrit do filmu (Vilhelmová, Geislerová) a z podivné nedějovosti – film nemá začátek, staví výhradně na postavách, a přibližuje se tím sitcomu spíše než tragikomedii. Tím pádem (díky neexistenci souvislého příběhu) dostáváme řadu informací o postavách skrz různé pomocné techniky, ne skrz jednání těchto postav. Což by nevadilo, ale je to přece jen, podobně jako voiceover, berle invalidů. ____ Zajímavé je, že zatímco v romantických filmech hlavní hrdinové v první půli živoří a v druhé nacházejí štěstí a lásku (přičemž u vedlejších postav je tomu obráceně – na to tom je ten koncept založen), tak v Medvídkovi je obdobný up / down koncept rovněž, ale je naražený na emancipační kopyto. To jest, muži s postupem děje směřují do sraček, zatímco ženy podnikají, osamostatňují se a přeorientovávají se na vibrátory. ____ A ano, dlužno přiznat k dobru Hřebejka, místy můžeme hovořit o parametrech woody-allenovských. ()
Hřebejk má tu drzost přirovnávat svůj nejnovější počin k Americké kráse nebo allenovštině Hana a její sestry - když budu stejně postupovat i já, nemůžu jít nad dvě hvězdičky. Největší slabinou Medvídka je chabá charakterizace postav - u nikoho jsem neměl pocit, že bych chápal co je zač a proč dělá, co dělá. Jestli chtěl Hřebejk vyprávět o své generaci, co z toho vyplývá? Slušné řemeslo zastiňuje fakt, že jde vlastně o další prakticky prázdný film. Dostaly mě dvě scény - jednak promluva Ani Geislerové o kamarádství a potom závěrečné "zúčtování" hlavních mužských postav. Hřebejk zkrátka potřebuje Šabacha jako sůl. Podle informací o jeho novém filmu si to snad konečně uvědomil. 50% ()
Galerie (42)
Zajímavosti (14)
- V 72. minutě pouští Jirka (Jiří Macháček) vagón po kolejích, který se následně převrátí na bok, ale v dalším záběru stojí na kolech. (Ivo.Rol)
- Roman Luknár (Roman), Slovák, žijící v Maďarsku, vzpomínal na své první (hlasové) setkání s režisérem Janem Hřebejkem: "Zazvonil mi telefon a v něm se ozvalo: 'Dobrý den, já jsem Honza Hřebejk, já jsem na vás dostal číslo od asistenta režie Ládi Ondráčka a já bych byl moc rád, kdybyste si na mě udělal někdy chvilku času a sešel se se mnou.' Já jsem mu řekl: 'Hele, podle hlasu nebudeš starší, než jsem já, tak poď, budeme si tykat a ještě jednou mi řekni, kdo jsi?' - 'Já jsem Honza Hřebejk.' - 'To je fajn, Honzo, a už jsi někdy něco natočil?' Na druhém konci bylo slyšet dlouhé kuckání a pak se ozvalo: 'Ježišmarjá, ty vole, tohle mi ještě nikdo nikdy neřekl!' Tak mu povídám: 'Promiň, ale když jsem z Československa odcházel, tak nemám pocit, že byl měl natočený nějaký film, a tam, kde žiju, tam se o tobě moc nepíše, takže promiň, ale já o tobě fakt vůbec nic nevím.' Hned mi poslal všechny svoje filmy, a tak vzniklo naše přátelství. (...) Setkání s Honzou beru jako dáreček. Ne v tom smyslu, že můžu pracovat s režisérem, který dělá jedny z nejlepších filmů v Československu, ale v tom smyslu, že mě vzal do party lidí, tkeré má okolo sebe, a že mi umožnil prožít s ním těch dvakrát šest nebo osm týdnů. Každá ráno mám příjemné lechtání v žaludku, co všechno mě dnes na place čeká, co se zase bude dít? Nikdy to úplně přesně nevím a vždycky si to náramně užiju. Tahle si představuju svůj život - žit si, jak žiju, a jednou za čas udělat film s Honzou Hřebejkem. Ale i kdyby mělo zůstat u těch dvou filmů, které jsme spolu natočili, u Krásky a Medvídka, tak mu hrozně děkuju." (NIRO)
- V závěrečných titulcích hraje „Jsi jako dlouhý most“ od Evy Olmerové. (SONY_)
Reklama