Genšiken

Uááá...tohle animé milujůůů. Sakra, tak dobře udělat animé o týpcích, kteří mají radi nejen animé, ale spoustu věcí kolem, no prostě typičtí otaku. Navíc velmi dobře servírovaný humor, který mám tak strašně rád. Navíc mi k srdci přirostla postava Madarameho, ten má tak brutálně dobrý japonský dabing, že jsem byl pořád vysmátý, zvláště v 3. dílu, jak si zlomí ruku na conu, no byl sem z toho mrtvej smíchy, nebo v 9. dílu, kdy je Madarame sám v klubovně se Saki. Prostě bomba. Moje osobní No. 2 v komediích hned za Azumangou. BTW opening je nářez, člověk aby si to pořád pískal:D (30.12.2010)

Musím ocenit, že humor tohoto seriálu je v mnohém odlišný od jiných anime kolegů. Netěží z absurdního násilí, chibi postaviček, neustále ho pitvoření se apod., snaží se být inteligentnější. Poměrně se mu to daří, ovšem za cenu toho, že pokusů o vtip je méně než v běžných komediálních seriálech. V ostatních chvilkách Genshiken sklouzává ke vcelku uvěřitelnému "slice of life" anime o otaku. V mnoha z nás může seriál zasít málo opodstatněnou naději, že i otaku může získat srdce krásné slečny. Slabší ****. (17.03.2008)

Genshiken musí znát každý správný otaku. To je prostě povinnost. A přestože jej mám rád především v jeho manga-formě, i anime se povedlo k mé plné spokojenosti. Zábavný příběh o japonských otaku je postaven především na silných charakterech, které už pravděpodobně nikdy nezapomenete. Třešničkou na dortu je potom třídílné pokračování, které vyšlo pouze na DVD, a ve kterém se konečně objevuje Chika Ogiue, moje oblíbená postava. Škoda, že pokračování už se tolik nepovedlo, ale to už je jiná pohádka... Nutno dodat, že k plnému vychutnání seriálu je třeba mít něco nakoukáno, takže pokud má někdo disk plný anime a neví čím začít, tak Genshiken rozodně nechat na konec. A začít pěkně od začátku legendárním prvním Gundamem.. ^_^ (08.09.2007)

Školní kluby se mohou týkat různých aktivit. Klub Genshiken je však jen pro význačné lidi. Ti si říkají Otaku. Blázni do anime, mangy a videoher. Toto anime doporučuji lidem, kteří toho už mají něco nakoukáno. Bez znalosti jiných anime nebo mangy zde budete straceni. Nebo aspoň nepochopíte spoustu náznaků a hlášek. Anime zaměřené na rozhovory víc než na příběh. Ten je vcelku jednoduchý. Neuvidíte zde žádné scény typu "Někdo něco udělá. Smějte se". Ve vzduchu se vznáší inteligentní humor a těm, co nepotřebují v anime akci, krev a násilí se bude Genshiken určitě líbit ;-) Možná se však najdou tací, patřím mezi ně, kteří si několikrát řeknou, že to běží "až moc" pomalu. Pravda. Některé scény jsou zbytečně dlouhé. Ale... I to má své kouzlo ^_^ Dávám tedy 4.5/5 hvězdiček. Ceny: Nejlepší anime komedie (2004) (05.01.2008)

(Komentár k prvej i druhej sérii) Nasledujúci komentár bude moralizátorský. Ku Genšikenu mám ambivalentný vzťah. Na jednej strane sú tu samotní jedinci z komunity otaku, ktorí naberajú odvahu k tomu, aby sa priznali k svojim občas dosť podivným koníčkom a pomocou komunity smerujú k akejsi "prirodzenosti" a prijatiu "seba samých", svojho "pravého ja". Tieto výrazy príliš nemusím. Jednak preto, že prirodzenosť a pravé ja sú vyprázdnené pojmy a pojmy individualistické, sebecké, až detinské. Je to skôr prejav čírej svojvôle, zbabelosti a prázdneho detinského vzdoru, než prejav nejakej skutočnej zrelosti. Nikto asi nikoho nebude chváliť za jeho záľubu v (pre daného človeka "prirodzenom") týraní zvierat prípadne aj za adoráciu takých "prirodzených" kategórií ako je lenivosť, zbabelosť a asociálnosť, ktoré sa bezpochyby ukrývajú v "pravom ja" aj tých najodvážnejších a najschopnejších. Skôr to ukazuje absenciu hodnôt a zmyslu, návrat späť do maternice svojej matky (byty, v ktorých žijú hikikomori), strach zo zranenia svojho desivo veľkého dieťatkovského "ega", prázdnotu a absenciu súdnosti a ochoty pracovať na sebe. Nie je to ani túžba po prijatí, je to túžba po tom, aby som nikdy nemusel dospieť, aby som sa nikdy nemusel konfrontovať a prekonávať prekážky, vlastné nedostatky a závislosti, pretože to je vždy tvrdé a náročné. Je to pochopenie, že nie všetko čo robím je skvelé a úžasné a ostatní to musia prijať, prípadne sa dokonca zmeniť podľa našich požiadaviek, pretože svet nie je plných našich rodičov. Práve naopak, je plný desivých, cudzích ľudí so špecifickými náhľadmi na svet a na jeho hodnoty. Pomôcť sebavyjadriť sa pomocou postavy z cosplayu to nádherne ukazuje. Stotožňujú sa s cudzími vzormi na tej najbanálnejšej a najľahšej úrovni namiesto toho, aby ich charakterové vlastnosti skutočne naplnili nudnou a otravnou praxou smerujúcou k formovaniu charakteru. Toto som celý čas videl na tvárach väčšiny daných jednotlivcov. Lenže potom je tu Saki, ktorá sa najmä v druhej sérii ukazuje ako vyspelá materská figúra (tým sa táto séria zásadne líši od iných "outsiderských" postáv v sitkomoch typu Penny z Teórie veľkého tresku), ktorá daných jedincov nielen chápavo nechápe a zároveň ochraňuje, ale aj tvrdo usmerňuje. Ono sama síce prekonáva vývoj a začína akceptovať podivnosť danej skupiny, avšak zároveň je schopná tých najpasívnejších z nich prebudiť a nasmerovať na cestu k dospievaniu. Ukazuje im, že nepomáha ak sa človek uzavrie v sebe, vo svojom byte, či vo svojej bubline a pripravuje ich na cestu do plnohodnotných medziľudských vzťahov a do sveta. Vnáša tam závan tvrdej reality, ktorý nepochádza z trápne detinských popkultúrnych diel a porna plného vždy prístupných žien, ktoré sú len dospelou náhradou rodičovskej lásky. Skrátka, núti ich vystúpiť z komfortu, práve z toho ich "prirodzeného ja" a ničí im ich prázdny a lacný detský svet. Genšiken tak pre mňa bol najmä seriál o dospievaní a kľúčom k tomu bol hlavný ženský charakter. (29.10.2021)