Paprika

Tak trochu animovaný kreslený Počátek lehce střihlý Cronenbergovým ExistenZ. Zatímco mě oba výše uvedené tituly přes odlišný styl a obsah shodně nadchly, u Papriky jsem zůstal chladný. Jen málokterý východoasijský snímek mě osloví a emočně správně naladí. Pocházím zkrátka z jiného kulturního okruhu a cítím to jinak. Paprika má celkem jednoduchý námět - děj se točí kolem ukradeného přístroje na výzkum lidských snů, ale těžkopádné a zmatené zpracování, které podtrhuje vizuální přeplácanost plná křiklavých barviček. Ta jedna* je vlastně jen za potenciál, který by se podle mého dal využít mnohem účinněji a s nesrovnatelně větším přesahem. Celkový dojem: 25 %. (14.12.2013)

Barvity vylet na jehoz konci se probudite do "reality", vyjdete do ulic a jdete si opet koupit listek do kina. Mozna pro nekoho hodne dezorientujici, ale kdyz se vam neco zda - muze to by take dost zmatene. Paprika je takova dokonala postmoderni podoba soucitne bohyne Kuan Jin. Elementu laskave zenskosti v jejim animovanem podani, jsem s hrdiny tohoto filmu tez propadl. Tohle bylo neobycejne bohatych devadesat minut. (06.05.2010)

He? To už je konec? To to rychle uteklo! Zmatek? Ale i sny občas dávají smyl, ne? Jen ho stačí najít :-) Povedený snímek, s kvalitním doprovodem, charaktery i "příběhem". Ale trochu mi příjde, že nám bylo něco utajeno. Je to zvláštní film, ale tak jiné snad ani Kon netočí -_^ Trochu těžko se hodnotí, ale určitě si z něj odnesete nějaký dojem, nějaké zážitky, nějaký pocit. (13.03.2010)

Film je to dějově dost komplikovaný a na uchopitelnosti mu nepřidá ani animace, která se snaží pokořit další hranice možností. Neuvěřitelně si pohrává s prostorem a lidmi, kteří se v něm pohybují a v lecčems předběhla i druhou Noc v muzeu, mezi jejíž klady bývá často řazen nápad s oživlými a vstoupitelnými obrazy. Od Satoshi Kona jsem předtím nic neviděl, ale tipuju, že až v tomhle případě se dost příblížil imaginaci a obrazovému pojetí Miyazakiho, který naopak posledním filmem dost silně zesenilněl (Ponyo, 2008). Samozřejmě se zároveň s tím blíží tématicky - prolínání fantazie a reality, přičemž Kon využívá instituci snění a pohlíží se značným despektem na různé vědcké bádání a snahy ovládnout myšlenkovou sféru lidského bytí, což se může zvrtnout v nepříjemnou situaci. Co když je totiž snění v křehké rovnováze se skutečným životem? Víte, kdy sníte a kdy ne? (11.07.2009)

Atmosféricky velmi zdařilé dílo, kterému se velmi obratně daří propojit realitu se snovým světem. Nicméně Cucui to ve své předloze zvládnul ještě zručněji. Satoši Kon se rozhodl nekopírovat knihu a příběh vypráví po svém a značně do něj zasahuje. Cucui na to šel pomaleji. Seznamoval čtenáře s postavami, pozvolna odhaluje jejich vnitřní pohnutky a vysvětluje chod svého fikčního světa. Postupně budoval prostředí, kde se realita a sny měnily v jeden čím dál méně přehledný celek, ve kterém se odrážely nejstinnější stránky všech propojených postav. Tím nejenže postupně dávkoval napětí, ale zároveň neustále udržoval čtenáře v obraze. Až tedy do závěrečné části, která se stala překombinovanou fantasmagorií, která nejenže už ztrácela na přehlednosti, ale též na zajímavosti. Kon hned na začátku diváka přivede právě do oné změti, kde se prolíná realita s fikcí a až poté postupně seznamuje se vším ostatním. Vzhledem k úchvatné úvodní scéně to zpočátku až tak moc nevadí. Audiovizuální stránka je natolik atraktivní, že mlsné diváky doslova zasytí. Konova imaginace však postupem času přestane být hlavním tahounem a těžká orientace ve snímku spolu s faktem, že úvod se zdá být i vrcholem filmu zapříčiní pomalé uvadání nadšení. Celkové atmosféře příliš nenapomáhají ani postavy, které jsou zde - nejspíš v tradici anime tvorby - až příliš karikaturické. (07.01.2014)