Paprika

Šílená fantasmagorie, nebo téměř dokonalá imaginace a hrátky s divákovou myslí, za pomoci snového anime, slušné atmosféry a pořádné dávky chaosu? Chvílemi jsem měl chuť to vypnout, chvílemi jsem se naprosto zažral do děje. Satoshi Kon prostě dokázal vytvořit něco, co ani teď po skončení nedokážu přesně popsat a vyjádřit své pocity. Hudební doprovod byl vážně dobrý. Takže se uvolněte a nenechte si tuhle snovou divočinu ujít. (15.01.2014)

Už při geniální titulkové scéně jsem věděl, že Paprika se mi bude líbit (mimochodem, ty Prázdniny mi bleskly hlavou hned :)). Snová jízda, která celkem povedeně popisuje opravdové snění či noční můry. Všechno na sebe navazuje, všechno má myšlenku. A ta hudba... parádní. Tempo ke konci mě přikovalo festově. Netušil jsem, že mě někdy nějaké animované Japonsko takhle vtáhne. Cesta do fantazie k tomu měla blízko, ale Paprika jí převálcovala. (25.09.2010)

Toto je presne námet, ktorý by som chcel vidieť v hranej podobe, čím môžem naštvať mnohých verných priaznivcov anime. Postavy ma príliš nezaujali, príbeh síce áno, ale nedokázal som sa do neho naplno ponoriť. Cítil som sa asi ako keď si chcem užiť super sen, ale stále sa z neho prebúdzam, potom znova zaspím, začnem sniť, ale prebudím sa opäť a už ma ani ten sen poriadne nebaví. Pri prvom pokuse film vidieť som dokonca zaspal, ale to bolo spôsobené skutočnou únavou. Záver je výborný, ale takéto monumentálne finále malo trvať dlhšie, než len tých sotva pár minút. (20.08.2021)

Nauka o snech trochu jinak... V Konově ryze surrealistickém vidění světa se sen-iluze nemění v realitu a realita v sen-iluzi (tedy programově nepřepíná mezi jednotlivými světy), ale realitu nahlíží jako pojem rovnocenně iluzivní/iracionální k definici snu-iluze, který je ve své podstatě... tvrdě realistický. Obě sféry jsou proto nerozlučitelné (tudíž i nerozlišitelné) a jediným vodítkem k jejich exaktnímu vydělení po "západním způsobu" je barva. Jenže vtip je v tom, že i ta se (podobně jako hudba) v průběhu děje ukáže jako navýsost nespolehlivý faktor. Jo, je v tom něco z P. K. Dicka, ale především hravá a nekontrolovatelně imaginativní škola principů dualismu očima a rozumem ostrovního lidu japonského (a potažmo i "celé" asijské populace). Výsledkem je manifest "ambivalentní Jednoty" pro kolbiště ruční animace, který zručně zacloní i jisté tendenční prvky a přehlcenost. A aby toho nebylo málo, zašla Paprika ještě dále (než by se odvážil průměrný psychoanalytik), neboť nadužíváním motivu "filmové iluze" se dá interpretovat i jako zamyšlení nad povahou samotné filmové tvorby - což je poslední věc, kterou bych od ní očekával! Takže, ať už ve mne barevný DVD cover či zeleninou zavánějící název vyvolával před zhlédnutím jakkoli nelichotivé a infantilní konotace, nyní je vše odpuštěno. // Dodatek: Na coveru to sice není nikde uvedeno, ale Paprika u nás vyšla i s bonusovým diskem! ;) 4,5* (09.04.2009)

Musel jsem se s filmem doslova poprat, protože jsem nestíhal vnímat přechody mezi snem a realitou. Film si pohrává s myšlenkou ovládání snu a zasahování do jeho děje. Sny se díky novému vynálezu dají znovu prožít nebo je více rozvinout se snovým pomocníkem, který je ovládán z reality. Lidské sny se díky snovým teroristům přesunou i do bdění, takže přestává existovat hranice mezi snem a realitou. Vynořují se i druhá "já", která jsou alternativou chování majitele snu. Ve filmu nastane takový zmatek, že jsem to nepobral. Ztvárnění je dětské a naivní, jako bývají sami lidské představy během spánku. Některé části jsou fantasticky vymyšlené, některé jsou zdlouhavé. Celkově však film přináší zajímavý snový zážitek. (20.01.2013)