Paprika

He? To už je konec? To to rychle uteklo! Zmatek? Ale i sny občas dávají smyl, ne? Jen ho stačí najít :-) Povedený snímek, s kvalitním doprovodem, charaktery i "příběhem". Ale trochu mi příjde, že nám bylo něco utajeno. Je to zvláštní film, ale tak jiné snad ani Kon netočí -_^ Trochu těžko se hodnotí, ale určitě si z něj odnesete nějaký dojem, nějaké zážitky, nějaký pocit. (13.03.2010)

Děj "mírně" nepochopitelný, přišlo mi, že se to celé točí jen kolem snu, přesněji kolem barevného kouzelného průvodu plného buď šílených japonských představ nebo přímo prvků japonské kultury... Nebo přišlo jen mně, že všechno vychází z onoho průvodu? Každopádně, společně s hudbou (autor Susumu Hirasawa) byl tohle nezapomenutelný zážitek. A kdyby bylo v celém tomto díle čitelné nějaké srozumitelné poselství, byla bych schopná dát i 5 hvězdiček. ~(4,2★)~ (18.02.2009)

Realita je mrtvá, ať žijí sny... někteří z nás to ví už dávno, ty ostatní o tom přesvědčí Paprika, když je unese na vlnách podvědomí do psychedelie ve které všechno je možné a "skutečnost" je jen velmi abstraktní slovo které nemá žádnou váhu. Důležité je jen jak vnímáme okolní svět a jak si vnitřně přetváříme ve své hlavě, nikoli to jaký "skutečně" je. _V Paprice není ani tak důležitá základní dějová kostra která je vlastně velice jednoduchá, i když složitě podaná, ale spíše to co se děje nad rámec příběhu... a co se děje v hlavě diváka při jejím sledování. Podobně jako Ghost in the Shell to myšlenkově není film pro všechny, i když každý se dokáže bavit extatickou visuální podobou film a fantasmagorickými výjevy prolínajících se snů, ale všichni kteří se rádi nechávájí unášet svou myslí na místa daleko za hranicemi běžného světa v ní mohou zahlédnout kousek onoho svatého grálu mezi filmy který hledají. _Definitivně součást mé "anime top 5" 10/10 (07.06.2008)

První hodinu vynikající thriller udržující diváka v neustálém pocitu nejistoty, co je reálné a co je sen. Navíc vybízí k zajímavým otázkám - chtěli byste své sny sdílet s někým jiným? nechali byste do nich někoho nahlédnout? a co když by se vás nemusel ptát? Závěrečná půlhodina, kdy se všechny sny slejí dohromady, ale naneštěstí úplně nevysvětluje, jak se to celé děje a k čemu to bude padouchům dobré. Inu na sny se holt logika aplikovat nedá. (25.07.2010)

Film je to dějově dost komplikovaný a na uchopitelnosti mu nepřidá ani animace, která se snaží pokořit další hranice možností. Neuvěřitelně si pohrává s prostorem a lidmi, kteří se v něm pohybují a v lecčems předběhla i druhou Noc v muzeu, mezi jejíž klady bývá často řazen nápad s oživlými a vstoupitelnými obrazy. Od Satoshi Kona jsem předtím nic neviděl, ale tipuju, že až v tomhle případě se dost příblížil imaginaci a obrazovému pojetí Miyazakiho, který naopak posledním filmem dost silně zesenilněl (Ponyo, 2008). Samozřejmě se zároveň s tím blíží tématicky - prolínání fantazie a reality, přičemž Kon využívá instituci snění a pohlíží se značným despektem na různé vědcké bádání a snahy ovládnout myšlenkovou sféru lidského bytí, což se může zvrtnout v nepříjemnou situaci. Co když je totiž snění v křehké rovnováze se skutečným životem? Víte, kdy sníte a kdy ne? (11.07.2009)