Paprika
Paprika
Režie:
Satoši KonKamera:
Mičija KatóHudba:
Susumu HirasawaHrají:
Megumi Hajašibara, Akio Ócuka, Hidejuki Tanaka, Kóiči Jamadera, Micuo Iwata, Satoši Kon, Jasutaka Cucui, Daisuke Sakaguči, Rikako Aikawa, Anri Kacu (více)VOD (2)
Obsahy(1)
Vstupte do říše fantazie a představ, kde se realita a sny střetávají kaleidoskopickém světě čiré obrazové dokonalosti. Magický příběh se soustřeďuje na převratný přístroj, který vědcům umožňuje vstupovat do lidských snů. Když je přístroj ukraden, neohrožený detektiv a skvělá terapeutka spojují své síly, aby věc získali zpět – dřív než padne do rukou “snových teroristů.” Poutavý animovaný thriller natočil uznávaný režisér Satoshi Kon. (Bontonfilm)
(více)Videa (2)
Recenze (233)
Realita je mrtvá, ať žijí sny... někteří z nás to ví už dávno, ty ostatní o tom přesvědčí Paprika, když je unese na vlnách podvědomí do psychedelie ve které všechno je možné a "skutečnost" je jen velmi abstraktní slovo které nemá žádnou váhu. Důležité je jen jak vnímáme okolní svět a jak si vnitřně přetváříme ve své hlavě, nikoli to jaký "skutečně" je. _V Paprice není ani tak důležitá základní dějová kostra která je vlastně velice jednoduchá, i když složitě podaná, ale spíše to co se děje nad rámec příběhu... a co se děje v hlavě diváka při jejím sledování. Podobně jako Ghost in the Shell to myšlenkově není film pro všechny, i když každý se dokáže bavit extatickou visuální podobou film a fantasmagorickými výjevy prolínajících se snů, ale všichni kteří se rádi nechávájí unášet svou myslí na místa daleko za hranicemi běžného světa v ní mohou zahlédnout kousek onoho svatého grálu mezi filmy který hledají. _Definitivně součást mé "anime top 5" 10/10 ()
Velmi vhodný film před návštěvou Nolanova ´Inception´, řekl bych. Anime, které operuje s pojmy jako jsou různé fáze snění a spánku, implantace snů do mysli druhých lidí v podobě teroristického činu, fenomén REM, tenká hranice mezi snem a realitou atd. atd. Ve výsledku hodně dějově spletité, v první půli ne tak vizuálně opojné, ale ta druhá přináší doslova explozi obrazové fantazie, kvůli které stojí za to věnovat téhle zajímavé fantasmagorii hodinu a půl svého času. ()
Děj "mírně" nepochopitelný, přišlo mi, že se to celé točí jen kolem snu, přesněji kolem barevného kouzelného průvodu plného buď šílených japonských představ nebo přímo prvků japonské kultury... Nebo přišlo jen mně, že všechno vychází z onoho průvodu? Každopádně, společně s hudbou (autor Susumu Hirasawa) byl tohle nezapomenutelný zážitek. A kdyby bylo v celém tomto díle čitelné nějaké srozumitelné poselství, byla bych schopná dát i 5 hvězdiček. ~(4,2★)~ ()
Musel jsem se s filmem doslova poprat, protože jsem nestíhal vnímat přechody mezi snem a realitou. Film si pohrává s myšlenkou ovládání snu a zasahování do jeho děje. Sny se díky novému vynálezu dají znovu prožít nebo je více rozvinout se snovým pomocníkem, který je ovládán z reality. Lidské sny se díky snovým teroristům přesunou i do bdění, takže přestává existovat hranice mezi snem a realitou. Vynořují se i druhá "já", která jsou alternativou chování majitele snu. Ve filmu nastane takový zmatek, že jsem to nepobral. Ztvárnění je dětské a naivní, jako bývají sami lidské představy během spánku. Některé části jsou fantasticky vymyšlené, některé jsou zdlouhavé. Celkově však film přináší zajímavý snový zážitek. ()
Absolutní WTF, nevím co jsem čekal, ale tohle rozhodně ne. Vím, že Japonci jsou velice hraví a nápadití, jenže tohle by mě asi nikdy nenapadlo. Jasně splňuje to všechny aspekty, které by se od tohoto filmu dalo čekat. Jenže tak nějak všeho je moc. Naprosto jsem od začátku netušil o co tady jde a ani do konce filmu jsem to nezjistil. Takže nejspíš chyba bude u mě, ale prostě jsem se nedokázal s filmem ztotožnit ba co víc ani jsem ho nepochopil. Hravé, barevné, přeplácané prostě japonské, ale pro mě až příliš japonské. ()
Galerie (30)
Photo © Sony Pictures Classics
Zajímavosti (9)
-
Pokoj v 55. minutě obsahuje tato světová díla, zleva: 1. „Oedipus and the Sphinx“ (1880). Ilustrace ze „Stories from the Greek Tragedies“ od the Rev. Alfreda J. Churche, M.A. (Seeley, Jackson, & Halliday, London, 1880). Původně od antického umělce, (Getty Images). 2. „Oedipus and the Sphinx“ (circa 1806–1808) autora Françoise Xaviera Pascala Fabreho (1766–1837).
3. „Oedipus and the Sphinx“ (1864) autora Gustave Moreaua (1826–1898), (The Metropolitan Museum of Art) – ten nad krbem. 4. „Oedipus and the Sphinx“ (1864) autora Jean Auguste Dominique Ingrese (1780–1867), (Walters Art Museum). 5. „Oedipus Explaining the Enigma of the Sphinx,“ (1808, přepracováno ca. 1827) autora Jean Auguste Dominique Ingrese (1780–1867), (Musée du Louvre, Paris). 6. „Oedipus the Wayfarer“ (c. 1888) autora Gustave Moreaua (1826–1898). (Petsuchos)
- První verze scénáře se režisérovi zdála složitá, a tak storyboard začal kreslit nanovo – a bez ohledu na předlohu. Vytvořit dílo o 1046 kresbách mu potom zabralo rok a půl. (Siriuss)
- Zpracováno dle stejnojmenného románu Jusutaku Cucui. (Hromino)
Reklama