Once

Papírově jeden ze silných zážitků letošního roku, ale papírové předpoklady zůstaly zcela nenaplněny. Všechny podmínky pro správnou projekci romantického snímku jsem dodržel, ale výsledný dojem nebyl o nic lepší než z průměrných amerických limonád, čímž bych tento věru křehký film nechtěl přirovnávat k Hollywoodlandu. Díky skvěle vygradovanému finále a procítěným písničkám jsem přeci jen kousek té něhy a romantiky z plátna zachytil, ale nebylo toho mnoho. Příběh ani herecké výkony nenadchnou a některé dialogy jsou svojí jednoduchostí do nebe volající. Aspoň že tvůrci přišli s mnoha dobrými nápady a motiv vysavače považuji za jeden z nejkrásnějších prvků v této Irské romanci. The Frames by prostě měli zůstat u muziky, která jim jde věru lépe, než filmování. (20.11.2007)

Tak tohle je překvapení po všech stránkách. Od děje, přes kameru, češtinu ve filmu až po Oscara! No každopádně Oscara si to zasloužilo, (píseň Falling Slowly je opravdu výjimečná). Ale plné hodnocení nemůžu dát. I když to nemělo vyšší ambice, než jak to bylo natočeno, (rozuměj: nezávislý film), mohlo být dost věcí jinak. Alespoň ten závěr překvapil. Ale zase jsou tu i nesporné klady: Markéta Irglová je takové "třeštidlo", potěšila mne již zmiňovaná čeština, která tu zazní, ale největší klad je, že jsem čekal "slaďák až na půdu" a ne! Opravdu tohle není ten typ filmu. Tenhle má myšlenku. (10.05.2008)

Film jsem neviděl a nikdy se na to dívat nebudu, protože Markéta Irglová je mi děsně nesympatická - taková typická česká šmudla z venkova s uječeným hlasem. To její chování - ona je hvězda a prezident ji ani nepopřál. Klaus to řekl skvěle odpověděl: "Nevím kdo to je a film jsem neviděl, tudíž..." :-) (22.03.2008)

Cholerika uklidní, flegmatika zaujme, sangvinika dojme, melancholika rozpláče. Požitkářský příběh dvou hudebních duší umocňují krásné romantické skladby a zejména ta, při které film končí, rozemele emočně citlivého jedince na kaši. Once písněmi vyjadřuje vše, kromě všeho také vtipně podaný názor hlavního hrdiny na svoji přítelkyni v úvodu filmu. Postupně ale přibývají silnější a silnější scény, kterým kraluje závěrečná pětiminutovka. Hansard a Irglová úžasní. Jediné, co můžu snímku vytknout, je fakt, že na mě nezapůsobil natolik intenzivně, jak bych čekal. Čeho si ale na takovém filmu cením?? Šli jsme do kina tři páry. A po skončení se u půllitru piva kámoš naprosto vážně zeptá: "Tak co, ukápla slza?? Bylo to fakt pěkný..." Chápete?? Čtyřiadvacetiletí kluci se baví o tom, jestli někdo u filmu brečel... Silný zážitek. 90% "Take this sinking boat and point it home..." 150 tisíc dolarů(rozpočet)/14 miliónů dolarů(výdělek celosvětově) (07.12.2007)

Osm let po premiéře jsem konečně našel čas, abych shlédl zatím poslední ukované české oscarové želízko. Kdybych měl hodnotit čistě jen příběh, musel bych napsat, že tohle už tady bylo v různých variantách nejméně stokrát (chce mě, nechce mě, řekne mi to, neřekne mi to, odjede, zůstane?...). Kdybych měl hodnotit čistě jen herecké výkony, kameru a střih, musel bych napsat, že to místy sklouzávalo (chtěně?) až k amatérsky natočenému videu (špatně nazvučená čeština, občasné letmé pohledy statistů směrem ke kameře stylem "fakt budu v kině vidět na plátně?"...). Kdybych měl hodnotit čistě jen hudbu, je to za pět a půl - tvorba Glena Hansarda se mi líbila vždycky, už dáááávno před Once, viděl jsem ho 3x naživo (2x s The Frames, jednou sólo, kdy mu nesměle a krátce asistovala i tehdy sotva 16letá Markéta Irglová) a jeho písně mě vždycky fascinovaly - zdánlivě jednoduché a přece dokázaly tolik sdělit... Ano, jsem rád, že film Once dostal za titulní píseň Oscara, ale klidně ho mohl dostat i za celý soundtrack, resp. za hudbu. A Glen Hansard je hudební génius, to mi nikdo nevymluví. (30.07.2014)