Urideului haenbokhan sigan

Je to veľmi dobrá romanticky ladená dráma z juhokórejskej produkcie. Má výborný príbeh o mladej žene, ktorá sa kvôli jednej veľmi nepríjemnej udalosti z detstva do seba uzavrela, je na všetkých a všetko večne naštvaná, obzvlášť na svoju mamu a už niekoľkokrát sa pokúsila o samovraždu, ale skúsi prijať ponuku svojej príbuznej, aby ju sprevádzala na rozhovoroch s odsúdencami na smrť. A tu stretáva spriaznenú dušu, odsúdenca, ktorý je na tom psychicky podobne a tak si k sebe cez podobné osudy postupne hľadajú cestu a nachádzajú nový dôvod pre život. So spracovaním som veľmi spokojný, dej vtiahne už od začiatku, nikde sa neponáhľa, stále si udržiava svoje kľudné tempo nastavené už začiatkom a dokonca sa tu toho ani až tak moc neudeje, ale to je úplne jedno, dej je výborný od prvej do poslednej minúty, na postupné zbližovanie hlavnej dvojice sa pozerá veľmi dobre, zaujímavý je aj vzťah dcéry a matky a našťastie tu má aj dosť priestoru minulosť odsúdenca, či už detstvo alebo samotný zločin a toto je zvládnuté skvelo. A v neposlednom rade celá táto tématika s odsúdencami na smrť a hlavne týmto nezvyklým štýlom, keď odsúdenci nevedia, kedy príde ich čas je mimoriadne pôsobivá a niektoré scény sa len tak nezabúdajú. Herecké obsadenie je skvelé, perfektná Lee Na-yeong, moc nezaostáva ani Dong-won, spolu tvoria skvelú dvojicu a plno zaujímavých vedľajších postáv, hlavne slušný dozorca. Réžia a technická stránka sú výborné, nemám čo vytknúť a nadmieru spokojný som aj s hudbou, Beethoven nikdy nesklame. Plné hodnotenie síce nedávam, hlavne kvôli emóciám, ktoré nefungovali až tak často, ako bolo v pláne, ale to nič nemení na tom, že Maundy Thursday je veľmi zaujímavý film so skvelou tématikou, ktorý sa oplatí pozrieť. 80% (31.05.2012)

Takový naivní blábol, který mě nebavil. Asi se mělo dojímat už od začátku, ale mě to akorát nudilo. Dvě tragické postavičky, se kterými jsme se asi měli sžít, ale mě se jejich osud jaksi nedotkl. Ok, přiznávám, že to z dětství odsouzence bylo dojemné, tak byla tam děcka, čili je celkově snadnější dojmout krutým osudem než u dospělých, ale to prostě nedělá kvalitní film. Ne pro mě. Podle ohlasů vidím, že si nemálo diváků vyplakalo pravé či levé oko, ale pro mě to byl jen kýč a to nelahodně provedený. Na takové dobré hodnocený jsem čekala super doják, dokonce i kapesníčky jsem si připravila a ono nic. (08.08.2017)

Tema popravy, krivdy, cakania na smrt, ci hladania sameho seba tu uz bola moc krat. Som rad, ze aj napriek tomu sa obcas najde velmi originalny namet neskor pretvoreny v originalny film. Tento nastastie takym je. Emocne velmi silny zazitok, v zavere pre citlivejsie povahy tazko zvladnutelny. Tazke filmove susto, ale zaroven pre narocneho divaka lahodka. (30.12.2007)

Ty vodopády prožitků, jež uvěznily během sledování tohoto křehkého drahokamu vaši mysl do bolestných, přitom nádherných a nadnášejících okovů, snad ani nejde slovy vylíčit... Však to zkuste po filmu, při němž jste se cítili zároveň šťastní jako blechy a proviněni, slzy zkrápěly vaše tváře u zdánlivě banálních situací, hladina vašeho soucitu s hrdiny stoupala s ubíhajícím dějem strmě vzhůru, vzájemné pouto se stávalo silnějším a silnějším... Ach, nejde to... prostě to nejde. Mírou katarze a dojetí při závěrečných titulcích neskutečný film také přinutí člověka zamyslet se nad humánností a ospravedlnění onoho krutého úkonu, jenž má taková vnitřně krásná a civilizovaná země, jakou Jižní Korea bezesporu je, doposud zakotven ve svém zákoníku. 10/10 (10.01.2007)

Když vražda, tak trojnásbná, když znásilnnění, tak v patnácti, příbuzným a ženatým s dítětem, když hádky s matkou, tak až do fyzického zhroucení... Zkrátka je toho moc. Tolik, že už to nepůsobí, alespoň na mne. Film, který si umanul, že mne za každou cenu citově zvalchuje, přestal někde v polovině působit, protože podvědomí člověku říká, že takhle život neběží, a tudíž se tomu nedá věřit. Škoda - profesně je to hezky udělané. (30.12.2011)