Koření života

Mám slabost pro italskou kuchyni, romantiku nad talířem a Aarona Eckharta (překvapivě víc než pro Catherine, která tu vypadá dost unaveně), ale tomuhle filmu chybí... víc koření! Scott Hicks remakoval možná až příliš uvolněně a jeho otravně vyvážená režie ještě umocňuje dojem z vyžehlenosti a předvídatelnosti finálního produktu. Tak nějak mi to celé splývá s Ratatouille a už si pamatuji v zásadě jen tři věci - pravidelné zavírání se do mrazáku, rozkošnou Abigail Breslin (vážně jsem to napsal? ;) a Eckhartovy stoprocentně italské špagety od jeho babičky z Miami. Měl bych si nějaké udělat. Abych zajedl ten mírně hořký pocit ze spálené šance. (50%) (24.08.2007)

Mám ráda filmy, zabývající se vařením a tento bych zařadila mezi ty lehce nadprůměrné. Námět ze života vorkoholičky posedlé kuchařským uměním není nikterak originální, herecké výkony jsou nevýrazné, vlažné, prostě mi tam chybělo to avizované koření života. Zaujaly mne moderní kuchařské kreace zážitkové gastronomie a sehranost kuchařského týmu v restauraci. Ráda bych si tam zašla na večeři. Na svém pracovišti v hotelové škole jsem nic takového nezažila, celý tým se vždy pohyboval tempem spíše hlemýždím. (03.07.2017)

Moc moc sterilná romantika. Ak čakáte komédiu a miesto toho vás úvod prevalí dramatickými momentmi, musí prísť niečo veľmi pôsobivé, aby sa dalo preladiť. Lobster na tanieri, megadávka znamenitého argentínskeho steaku, lahodný čokoládový dezert, chladná Katka-Zeta, ľady sa lámu až po blysnutí Aarona Eckharta, ktorý film potiahol a komediálne okorenil. (09.09.2010)

Zeta-Jones prestoze je krasna a neni ani spatna herecka jednoduse nedokaze utahnout ani polovinu filmu sama. Nikdy se ji to nedarilo a s vyjimkou filmu Traffic mne nikde do kolen rozhodne nedostala a ve filmu No reservations jede jeste navic na pul plynu (pripadala mi tak nejak podivne unavena a asi se na ni zacina podepisovat stari, prestoze je to porad kus). Nebyt prichodu Aarona Eckharta hodnoceni by bylo tak polovicni. Takhle film hodnotim tak na 65 procent, za jednoduchou prijemnou rekreacni komedii o vynikajici sefkucharce, ktera nema prakticky zadny jiny nez pracovni zivot a najednou se ocitne v situaci, ze se musi postarat o mladounkou dceru sve sestry, kterou hraje Abigail Breslin a ta je dalsim kladem tohoto filmu. (26.01.2008)

Lacině rozehraná romance. Ale ne tím běžným laciným způsobem, ale jinak. Scott Hicks se snažil příběh zkomplikovat těžkou životní situací, to se mu povedlo, ale způsob, jakým celou věc překládá divákovi, je hodně arogantní. Aniž byste si stihli udělat názor na Kate, je vám vrženo do tváře, že ji prostě musíte litovat a že jí prostě musíte držet palce. A to je špatně. V romantickém filmu musí vzniknout chemie a k chemii potřebujete divácké sympatie, bez nich to prostě nejde. Catherine Zeta-Jones je nakonec pro Kate (překvapivě, protože jsem ji nikdy nemusel...) sice získá, ale on i zbytek filmu je neslaný-nemastný, a to je u snímku z gurmány vyhledávané restaurace lehce napováženou. Potěšila mě ale výborná hudba, která naopak pro gurmány, alespoň ty hudební, byla. [březen 2008] (24.03.2008)