Michael Clayton

Tony Gilroy je po Paulu Haggisovi či Bobu Galeovi další, kdo se kromě psaní scénáře nechal zlákat na režisérské křeslo a výsledek není vůbec špatný. Slušně napsaný thriller o novodobých právnících, kteří nechodí své klienty hájit do soudní síně, ale neustále mají telefon u ucha a zametají po svých "pánech" nepořádek. George Clooneyho mám film od filmu radši, protože se z něj stává světová extratřída a zasloužená nominace na Oscara to jen potvrzuje. Nominaci za vedlejší roli si vysloužil i Tom Wilkinson, který se mi svým výkonem líbil ještě více než Clooney. Tilda Swinton nezahrála špatně, ale výkon hoden nominace na Oscara to pro mě nebyl. Po filmové stránce to není pro mě nejlepší film roku 2007, ale herecké výkony jsou na hodně vysoké úrovi a za zkouknutí to určitě stojí...... (01.02.2008)

Uvítal bych v případě hl.hrdiny lepší dabing a vůbec, film jako takový spíše průměr, ale... poněkolikáté se už líbí.! Zkrátka, kterak jedna megaspolečnost se rozhodně zlikvidovat nepohodlné právníky, kteří vědí až příliš o "karcinolátkách", kterými ona "ekospol." zahlcuje všechna svá pole a živí jimi svou úrodu.. (03.12.2011)

V rozhovorech o filmu (v bonus sekci DVD) Tom Wilkinson doufá, že divací z filmu "roztají v křesle". Já k němu byl přimražen, ale to ho doufám neurazí. MICHAEL CLAYTON je inteligentní, ale především originální "právnický" thriller. Přívlastek "právnický" pak patří do velmi silných uvozovek a slouží spíš jen pro orientaci, tak se nenechte zmást, žádné soudní síně vás tu nečekají, ale jen velmi dobrý, přehledný a mírně děsivý scénář. Komentář pro George Clooneyho by pak byl zbytečný, tohle je jeden z nejlpších herců dneška. Tohle jsem měl vidět v kině! (22.02.2009)

Tváří v tvář přesvědčivému výrazu bojovníka Clooneyho a Howardovým tklivým tónům se se svým hodnocením možná cítím i provinile, ale jakákoli spásná idea, varovný prst nebo dusivá výpověď se topí v nedořečené a přesto zbytečně propletené nudě, která minutu od minuty stále jasněji plyne k nepřekvapujícímu závěru. (21.08.2008)

MICHAEL CLAYTON patří k filmům, o kterých netřeba moc psát, stačí je „bez námahy“ vnímat, jako by i jeho úspěch vzešel „pouze“ z dobrého režisérského úsudku a dobrých herců. Je to velmi, velmi dobrý film – tak dobrý, jak jen „malý“, do sebe uzavřený film může být. Netrpí chybami, kterými by si naběhly obdobné současné filmy; Tony Gilroy náznaky nepatřičných ambicí, které látka implicitně obsahuje [narativní hra, právnické drama s liberální agendou, paranoidní právnický thriller, oscarové výkony ve vedlejších rolích, rodinné melodrama, výrazný oblouk polepšení se hrdiny atd.], výborně tlumí, ale zároveň nepodléhá současné módní tendenci „špinavých“ filmů s temnou atmosférou a nekorektně se chovajícími hrdiny, které prvoplánově komplikují (ne-li znemožňují) citovou identifikaci. Gilroy emoce zná, jen je úsporně halí do ryze vizuálních komentářů a neokázalých dialogů. Jinými slovy zbavil příslušné žánry (právnické, trochu i rodinné drama) patiny mnohokrát viděných klišé, psychologizování a přepjatých emocí, ale přitom dokázal natočit velmi empatický film. (27.01.2008)