Michael Clayton

Velmi pečlivě budované drama se třemi osobnostmi v saku, jejichž duše jsou prožrané špínou a mastnotou dnešního světa. Mr. Proper už nepomůže. George Clooney, Tom Wilkinson a Tilda Swinton už dávno propadli peklu a vás bude mrazit, až je budete pozorovat. Tony Gilroy své scenáristické kořeny nezapře. V pomale rozjetém příběhu si hraje s časovými rovinami i jemnými nuancemi, aby vás v závěru umlátil argumenty. Nečekejte právnické drama s postavami, co si to rozdávají v soudní síni. Tohle je odvrácená strana moderního světa, do které by se Perry Mason neodvážil ani s pancéřovou pěstí. Chytne vás pod krkem a pomalu vás dusí. Ne každý to vydrží, ne každému to bude po chuti, ale je to zážitek, který ve vás bude ještě pár dnů zrát. A vážně to není jen kvůli hereckým velikánům, kteří se ždímou ve jménu scénáře, který se vám nebojí naznačit, že je chytřejší a lepší než vy. Na první pohled jednoduché a nenápadné, na ten druhý zatraceně promyšlené, žadonící o druhé zhlédnutí. (70%) (04.01.2008)

I want more...movies like this one. Film, ktory sa nemusi hrat na chytry, pretoze chytrym skutocne je (nielen a predsa prave hlavne v nich - zanrovych ukotveniach). Film, ktory jedna s divakom ako rovnocennym partnerom hry - poskytuje informacie v presne davkovanej miere, aby si hru spolu s tvorcom vychutnal podla planu. O prvoplanovost nejde, o poctivo odvedenu filmarcinu urcite ano. (06.02.2008)

sharky mi mluví z duše, je to fakt "smrticí NUDA, ve které se vůbec prvních dvacet minut nechytáte, o co vlastně jde." akorát místo dvaceti spíš osmdesát... taknějak jsem celou dobu doufal, že to chytne nějaký náboj, proberu se z mikrospánku a třeba budu moci někomu vyprávět, o čem to bylo... místo toho jsem posouval očima digitální číslice dál a dál, ty se ale nekonečně vlekly... film, na který jsem se těšil, mě opravdu zklamal. to sum it up, komplikované, zdlouhavé, nudné, zamotané, nepochopené... asi jen díky silnému závěru vytahuji na smutných 40%. (06.04.2008)

Michael Clayton - další film, který jako by k nám přicestoval časem z dob minulých. Dovedu si totiž docela dobře představit, že by jej někdy během sedmdesátých let natočil Sidney Pollack (mimochodem skvělý nápad, obsadit ho sem) nebo jeho jmenovec Lumet, a to nejlépe s Robertem Redfordem či Genem Hackmanem v hlavní roli. Ale zpátky do přítomnosti. Máme tu sice prostý, několikrát viděný, čtený i slyšený příběh, který je ovšem skvěle napsaný, disponuje výbornými dialogy a tak nejednoznačnými postavami, že je radost se na něj dívat. Režie Tonyho Gilroye patří k těm pomalejším (on taky Michael Clayton není žádná akčňárna, díky bohu za to), ale přichází se spoustou nápadů a řada scén (koně, Arthurův byt, jízda taxíkem) je nezapomenutelná. K tomu decentně, ale atmosféricky hraje James Newton Howard... Čtyři a půl. (10.12.2011)

The Truth Can Be Adjusted.... Neuronová delikatesa vypreparovaná časovými přemety, plastickou sondou do nitra mumifikovaných právníků v saku od Armaniho a skvostnými hereckými výkony (v šedém vlku Clooneyem se probouzí člověk, Wilkinson emotivně otáčí kormidlem a Tilda Swinton stvořila svou postavu z ledu a železa) které nemávají oscarovými exhibicemi, ale oddaně a přitom s gráciíí slouží Gilroyovu snímku. A díky jeho preciznímu scénáři lze pocítit ten nejdelší chuťový ocas. který sebou bude mrskat ještě pěkných pár dnů. Po čertech sofistikovaná a uhrančivá cesta do zatracení/vykoupení. Ráda o ní přemýšlím, ráda o ní mluvím, ráda se k ní vracím. Napodruhé mnohem lepší, protože to, co si poprvé zpětně přehráváme a dosazujeme, nahmátáváme již od prvních minut-s požitkem nad tou mazaností a přesně zapadajícím soukolím. A i když je tam stádo čtyřnohých coby deus ex machina, nelze než opakovat větu Michaela Claytona ve finální scéně: I want more ! (22.01.2008)