Režie:
Chan-wook ParkKamera:
Jung-hoon JungHudba:
Yeong-wook JoHrají:
Kang-ho Song, Ok-bin Kim, Hae-sook Kim, Ha-kyun Shin, In-hwan Park, Young-chang Song, Dal-soo Oh, Hee-jin Choi, Dong-soo Seo, Hwa-ryong Lee, Mi-ran Ra (více)Obsahy(1)
Katolícky kňaz Sang-huyn sa rozhodne podstúpiť experiment a je na ňom testovaný zákerný vírus. Nastanú komplikácie a tak dostane transfúziu. Zázračne sa vylieči, no zisťuje, že transfúzna krv ho premenila na upíra. Ako katolícky kňaz tak musí čeliť láske, vášni a iným neduhom, ktoré mu boli doteraz cudzie. Spoznáva ženu Tae-joo, ktorá mu aj ako upírovi výrazne skomplikuje život. (cool827)
(více)Videa (1)
Recenze (220)
Stejně komplexně jako se dříve ve filmech Oldboy a Nebohá paní Pomsta chopil tématu pomsty, rozvádí nyní režisér Park Chan-wook různé aspekty spojené s upírstvím. Upíři na sebe váží mnoho nosných motivů (víra, sexualita, morálka, nesmrtelnost, láska), které v jiných dílech byly pouze naznačeny, nebo singulárně upřednostněny na úkor jiných. Park dokázal do jednoho filmu vtěsnat všechny, přičemž z každého vytěžil maximum. Film tak nedrží jednu stylovou rovinu a náladu, ale s Parkovou inscenační bravurou úchvatně přechází mezi zádumčivostí, absurditou, nadsázkou a vypjatostí. ()
Parkův žánrový mix pro otrlého (míněno odolného) diváka mi sedl jako dětská prdelka na nočník, zejména oceňuji originalitu, nápaditou kameru, neotřelý příběh kněze, který uvízne v závislosti na krvi, no a samozřejmě velkou lásku dvou osamělých duší.. Je to zvláštní, zajímavé, jiné.. Herci v hlavních rolích se mi líbili, ladilo jim to spolu a krásně to mezi nimi jiskřilo.. Jediná drobnost ke škodě na téhle krvavé nádheře je ta, že to auto s babiznou uvnitř neskončilo dole pod skálou, vím, jsem zlá.. ()
Bakjwi mě poměrně zklamalo, po úžasném začátku přišlo poměrně úmorné vyprávění a přesvědčování. NAneštěstí to zachraňuje naprosto bravůrní herec Kang - ho Song, v každé roli je naprosto úžasnej. Dále naprosto úžasná stylizace kamery. Ale to je asi to jediné co můžu více méně pochválit. Protože po první hodině se film dost táhne a nudí, ale jak jsem řekl první hodina je naprosto výborná. Ale když se po té hodině dostaví prakticky jen romantika začne mě to nudit. Ale zase je to lepší než to přiteplený Stmívání. ()
Scénář: Seo-Gyeong Jeong, Chan-wook Park .. Svůj nejlepší film (JSA) natočil Park už dávno, pak se sice párkrát onomu bodu při pitvání pomsty přiblížil, ale (před)poslední filmy jednoznačně tápe, ultramixuje nejrůznější žánry a tvoří těžko stravitelné, ploché koláže. Pravidla upírského filmu Bakjwi sice výrazně neporušuje, pravidla zábavného filmu však ano. Hlavně utahaností a dramatickou jednotvárností bez zesilovaní. Působivé leda tak při racionálním závěru na přímořském útesu a záběrech na Kim Ok-bin. ()
Ačkoliv je Žízeň upírským filmem, jsou upíři pouhou zástěrkou - fasádou, která ukrývá nečekaně rozmanité interiéry. Svojí příběhovou podstatou odpovídá Žízeň spíše filmům Pošťák zvoní vždycky dvakrát nebo Jaro, léto, podzim, zima... jaro, než třeba takovému Drákulovi. Ač je zde krve vskutku požehnaně (a málokterý nemrtví je tak poutavý, jako ústřední dvojice), primární roli zastává koncept zločinu/hříchu a nezřízené vášně/pudovosti. Tento (narudlý) koktejl, který divákovi Chan-wook Park namíchal v sobě spojuje upířinu, film noir a skoro až duchovní snímek do jednoho fungujícího celku. (Následuje kapka spoilerů). Hlavní postava je katolický kněz, který se snaží o zduchovnění sebe sama – vnímá tělo i smrt jako něco pomíjivého, důležitá je pro něj duše a víra, jako jakýsi nehmatatelný ideál dobra. Po nakažení se upírskou krví se v něm probouzí potlačované touhy a pudy, které ztělesňuje sexuální přitažlivost k manipulativní dívce a zdánlivé oběti domácího násilí. Tato vášeň a nekontrolovatelné choutky probouzí v knězi jeho stínové já, jež vede nakonec ke zlu. Podobně jako například křesťanství, tak i některá východní náboženství berou nezřízené připoutání se k „věcem tohoto světa“ jako jednu z cest k tragédii a bolesti – kněz se přestává řídit svým vyšším „já“, regulacemi společenskými i morálními (v psychoanalytické hantýrce svým superegem) a odevzdává se skrze postavu Tae-ju svým pudům, svému id a přestává se kontrolovat. Zahazuje kněžský hábit a ve své radosti ze znovunabyté živočišnosti se odpoutává od všech dříve uznávaných konvencí. Avšak to, co se zpočátku zdá jako osvobození jej čím dál tím více pohlcuje, přestává být člověkem a stává se zvířetem (přesněji řečeno dravou šelmou). Na začátku komentáře jsem zmiňoval film noir – konvence a postupy v Žízni jsou natolik podobné klasickým noirovkám, že bych se ji nebál do tohoto žánru z fleku zařadit – ostatně je zde výrazné napětí, neustálá tísnivá atmosféra, je zde femme fatale par excelence, je zde zločin a výčitky svědomí, hrdina tápající na pomezí světla a temnoty, etc. Celkově se jedná o výborný mix žánrů, o nichž bych si nikdy nemyslel, že půjdou tak umně skloubit. ()
Galerie (56)
Photo © CJ Entertainment
![Žízeň - Z filmu](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w663/files/images/film/photos/161/495/161495950_fce3ab.jpg)
Zajímavosti (1)
- Film je volně založen na románu "Thérèse Raquin" od Émila Zoly. (Chatterer)
Reklama