Hodiny

Jak trefně popsal Albert Camus, sebevražda je jediným skutečným filozofickým problémem. Co nás drží při životě, je důležitější otázka než ptát se co nás přiměje ke smrti. Tak se ptá i Virginie Wolfová - a skrze ni - teď i Michael Cunningham a Stephen Daldry. Ve fascinující studii zoufalého života vyplněného prázdnotou a depresí, zachyceného v několika krátkých okamžicích jediného dne. Neznám lepší zobrazení tohoto tématu. 9/10 (18.02.2016)

V poslední době jsem viděl dva filmy, které promouvají o ženách - a sice "Hodiny" a "8 žen". A bez okolků přiznávám, že "8 žen" mě oslovilo daleko víc - svojí nadsázkou, vtipem a šarmem. A ačkoliv dávám "Hodinám" stejné hodnocení, jde o čtyři hvězdičky jiného druhu - jsou to hvězdičky "objektivní". Tím chci říct, že přes skvělé herecké výkony všech tří představitelek a úžasného Eda Harrise si mě "Hodiny" neomotaly kolem prstu a nepronikly k mému srdci. Ale "chyba" bude v tomto případě na mé straně, v mém vnímání světa - pokud vám jsou ale blízké výpovědi o osamělosti, rozervanosti a tragice ženské duše, o depresích, psychických onemocněních a sebevraždě jako přijatelném řešení vlastní existence, pak si "Hodiny" nenechte ujít...Já za sebe ale říkám, že si je zopakuju až někdy za dvacet let. To mi bude něco přes čtyřicet a možná se na "Hodiny" budu dívat úplně jinak. A možná ne. (10.02.2006)

Nebýt v The Hours přítomna hudba Stephena Glasse, byly by minimálně poloviční. Ale i kdyby, zůstane nám jeden neuvěřitelný herecký koncert v podání tří hereček a jednoho herce. Jedná se o dost depresívní zážitek, když vidíte všechny hrdinky proplouvat přesmutným dnem, nesrovnatelným a chvílemi zcela stejným. Hlavně se ale vyžaduje naprostá soustředěnost, jinak by leckomu mohly motivace hrdinek připadat směšné a reakce hysterické. A taky by na obalu neměla chybět cedulka se zákazem vstupu cynikům. Zpočátku jsem si udržoval větší či menší rezervu, ale postupná gradace je dechberoucí a nedává žádný prostor pro pochyby. S pointou či zničujícím finálním monologem pak zůstává v srdci velmi specifický a tíživý dojem. S odstupem ale maličko střízlivím a hodnocení upravuji o kousek níž. Gradace i přes svůj prvotřídní závěr místy malinko zadrhává a jako celek je snímek možná až trochu neuchopitelný. Přesto výrazně pozitivní dojmy a abych nezapomněl připomenout i já svoji favoritku z osudové trojice - Nicole Kidman. (04.02.2006)

Scenáristicky a technicky perfektné, herecky brilantné, zároveň myšlienkovo pomerne bohaté dielo. Popravde, trochu som sa bál formy, akou sa táto adaptácia pretaví do filmu, ale moje obavy boli zbytočné. Každá z troch žien troch období pod maskou šťastia a domácej pohody skrýva svojich vlastných "démonov", s ktorými treba bojovať. Páčili sa mi aj náhle skoky medzi obdobiami, vždy dokonale načasované a účelové, všetko malo svoj dôvod a príčinu. Napríklad myšlienka začatá v jednom čase sa dopovie v druhom a pod. Na druhú stranu si myslím, že na to aby si človek film dokonale užil, je nutné pozerať ho len v origináli, český dabing bol totiž hrozný, hlavne u hlavnej hrdinky - Virginii Woolfovej, to bola hotová katastrofa. 80/100 (13.10.2014)

Měli jste nutkání po filmu jít do květinářství a kupovat květiny? Pravděpodobně ne, protože Vy rozhodně patříte mezi tu elitu, která pochopila, že vychutnávání a absorbování je v tomhle případě povinnost. Kdežto já opět stojím -out of stádo- a ani nevím, ale podobné myšlenkové pochody by měly být trestány třiceti švihanci bičem přes záda. Teď ale seriózně. Paní Woolfová nebyla asi príma ženská, byla hodně ponořená do sebe-co se týče představ- takže tučné varování pro diváky, kteří mají chatrné zdraví a nechtějí pozorovat "krizi středního věku v podobě magoření". Kidmanová ji zahrála dobře, ale Oscarově? To fakt ne.. Je-li někdo, kdo zasluhuje plešatou figurku nad krbovou římsu, pak je to Meryl. Čekali jste, že napíšu Moorová, že jo? :D Streepová má bohatou filmografii, která obsahuje všechny myslitelný i nemyslitelný postavy, ale její Clarissa " I´m sorry, I´m lesbian" Vaughnová má určitou jinakost, která povyšuje Meryl na....Bohyni filmu? Ano, asi tak. Možná nebrečím, možná nejsem roztrhanej a poletující ve vesmíru, ale jsem tady a píšu, a mám radost, že film jako Hodiny pořád dokazují, že pocit čerstvého větru není archaismem... (10.07.2009)