Hodiny

Výjimečné filmové zážitky přicházejí někdy zcela nečekaně, ale o to intenzivněji. Namísto očekávané filmové nudy existenciální hloubka, ze které jde až strach. Téma a prožitky, kterým bych se za normálních okolností nejspíš bránil, se díky fantastastickým hereckým výkonům i Glassově hudbě vryly velmi hluboko. Nevím co je pravdy na tom, že v každém muži je kousek ženy, ale jinak si účinek filmu vysvětlit nedokážu. Stejně jako si nedokážu vysvětlit to, že Oscara si za film odnesla jen Nicole Kidman. (04.05.2005)

Ve všech bodech obžaloby je Cunningham vinen z příštipkářství a zlolajného vykradačství (k jeho smůle nedosahuje Woolfové ani ke kotníkům), které ve výsledku vede k tomu, že je film tisíckrát lepší než celá kniha - evidentní zásluhu na tom má citovost a náboj, kterého bylo lze možno dosáhnout jen na plátně. Slušelo by se také přiznat Philipu Glassovi, že Hodiny jsou jediný snímek, kde jeho hudba nějakým způsobem funguje a (dokonce) skvěle dotváří onu křehkou atmosféru, která (tik tak) provází celý příběh. Čas prověří další kvality a eventuální zvýšení hodnocení na příjemnějších 5*... (17.05.2008)

Měli jste nutkání po filmu jít do květinářství a kupovat květiny? Pravděpodobně ne, protože Vy rozhodně patříte mezi tu elitu, která pochopila, že vychutnávání a absorbování je v tomhle případě povinnost. Kdežto já opět stojím -out of stádo- a ani nevím, ale podobné myšlenkové pochody by měly být trestány třiceti švihanci bičem přes záda. Teď ale seriózně. Paní Woolfová nebyla asi príma ženská, byla hodně ponořená do sebe-co se týče představ- takže tučné varování pro diváky, kteří mají chatrné zdraví a nechtějí pozorovat "krizi středního věku v podobě magoření". Kidmanová ji zahrála dobře, ale Oscarově? To fakt ne.. Je-li někdo, kdo zasluhuje plešatou figurku nad krbovou římsu, pak je to Meryl. Čekali jste, že napíšu Moorová, že jo? :D Streepová má bohatou filmografii, která obsahuje všechny myslitelný i nemyslitelný postavy, ale její Clarissa " I´m sorry, I´m lesbian" Vaughnová má určitou jinakost, která povyšuje Meryl na....Bohyni filmu? Ano, asi tak. Možná nebrečím, možná nejsem roztrhanej a poletující ve vesmíru, ale jsem tady a píšu, a mám radost, že film jako Hodiny pořád dokazují, že pocit čerstvého větru není archaismem... (10.07.2009)

Naočkována knihou jsem nemohla tento film ignorovat a jen jsem trnula, jak si režisér poradí s takovou spletí povah, pocitů a časových rovin. Poradil si tak, že knize neublížil, spíš naopak. U Meryl Streep jsem na bezchybný výkon zvyklá, takže spokojenost. K Nicole mám trochu averzi, ale možná je to proto, že jde z filmu do filmu a její obsazení tady bylo i vzhledem k náročnému líčení (proč angažovat herečku, která je dobrá a Virginii podobná, když to jde i takhle) tendenční, ale budiž - byla dobrá. Kdo mě ale naprosto odrovnal byla Julianne Moore. Žádná americká hospodyňka nikdy neměla takové grády jako její Laura, ať už to bylo v "soucitné" scéně se sousedkou, v "sebevražedné" scéně v hotelu, u večeře s "milovaným" manželem a synem nebo v závěrečné "bombě" s vygradovanou pointou - prostě krása, krása, krása a můj soukromý Oscar pro Julianne. (31.07.2004)

Moc hezká sonda do ženské duše, o to překvapivější, že autorem je muž. Jen upřímně doufám, že takovou duši nemají všechny ženy, to by nebylo příliš pozitivní. Zjistit se to však dá jen velice obtížně, poněvadž když se žena rozhodne, nenechá na sobě nic poznat. Půl práce tu dělá hudba, zbytek obstarává ústřední koncertní trio Streep-Moore-Kidman, vše za dohledu povedeně napsaného scénáře. Ten je rozhodně lepší, než jaký musí být román Virginie Woolfové. Pátou hvězdu přenechávám ženskému rodu, ten ji zužitkuje a odůvodní lépe než já. (27.07.2011)