Hodiny

Jako několikanásobný obhájce titulu "Nekulturní hovado roku" se přiznávám, že veškerá tvorba Virginie Woolfové má pro mne hodnotu odpovídající hmotnosti papíru, na kterém je vytištěna a tento film je na tom podobně. Mne zkrátka nebaví sledovat nekonečná psychická traumata unavených žen, ale účast Eda Harrise mi naznačila, že bych si v tom mohl něco najít. To nejlepší jsem taky našel hned na začátku, kdy mne navnadilo rychlé přeskakování mezi roky, ale pak už se z obrazovky linula pouze vznešená nuda, při které jsem dostal chuť vzít provaz a jít se zastřelit do rybníka. (24.05.2014)

Naočkována knihou jsem nemohla tento film ignorovat a jen jsem trnula, jak si režisér poradí s takovou spletí povah, pocitů a časových rovin. Poradil si tak, že knize neublížil, spíš naopak. U Meryl Streep jsem na bezchybný výkon zvyklá, takže spokojenost. K Nicole mám trochu averzi, ale možná je to proto, že jde z filmu do filmu a její obsazení tady bylo i vzhledem k náročnému líčení (proč angažovat herečku, která je dobrá a Virginii podobná, když to jde i takhle) tendenční, ale budiž - byla dobrá. Kdo mě ale naprosto odrovnal byla Julianne Moore. Žádná americká hospodyňka nikdy neměla takové grády jako její Laura, ať už to bylo v "soucitné" scéně se sousedkou, v "sebevražedné" scéně v hotelu, u večeře s "milovaným" manželem a synem nebo v závěrečné "bombě" s vygradovanou pointou - prostě krása, krása, krása a můj soukromý Oscar pro Julianne. (31.07.2004)

Film kde je skoro každá postava lesba nad 40, která to tají a vnitřně trpí, o depresích nemluvě opravdu není můj šálek kávy. Nepopírám, že je to opravdu brilantně zahrané, natočené a obdařené skvělou gradující hudbou. Jenže já jsem z toho filmu byl úplně nervózní a měl jsem křečovitý ksichty a přál jsem si aby už byl konec. Místama mě to ani moc nebavilo. Pro takový film je moje hodnocení asi příliš nízké, ale každý má občas i dobrý film, který mu prostě nesedne. (04.02.2006)

Niektorí muži sú presvedčení, že ak je nejaký film emocionálnou bombou, automaticky spadá do pomyselnej kategórie ženský film. Je síce pravda, že fyziológia centrálnej nervovej sústavy postuluje ženu ako emocionálnejšiu bytosť, no schopnosť náležite vnímať umelecké dielo je daná nielen ženám, ale i mužom. V rovnakej miere (dejiny umenia sú napokon takmer výlučne dejinami mužov). Myslím, že Hodiny vôbec nie sú ženský či dokonca feministický film (režisér, scenárista a autor predlohy sú muži). Hodiny nie sú o ženách, ale o ľuďoch. A dokonca nie sú ani o smrti, ale o živote (a nádeji) - prečo by ináč John C. Reilly hovoril, že život poháňa predstava šťastia? Je to jeden z mála filmov, pri ktorých si človek naozaj naplno uvedomí, že pohyblivé obrázky sú aj o umení a že kvalitné herectvo môže dať človeku viac než výkladový filozofický slovník. Na tomto mieste nemôžem nespomenúť predstaviteľku Kitty, malichernej predmestskej slečinky, ktorá príde na návštevu k Julianne Moore. Až po hodnej chvíli mi došlo, že je to Toni Collette a že spôsob, akým hrá svoju tuctovú "bezvýznamnú" postavičku je tak báječný, že na ohodnotenie tohto výkonu neexistuje žiadna cena (a už vonkoncom nie ten ligotavý chlapík s chýbajúcimi mozgovými hemisférami). (02.01.2006)

Bezesporu působivý film s výtečnou režií a vynikajícími hereckými výkony (Julianne Moore!), ale vcítit jsem se do postav nedokázal. Předkládané ženské pohledy na svět jsou podány až tak dokonale, že mi bylo znemožněno pochopit je. Moje myšlení zkrátka s tímhle filmem nesouzní. Trvalo to asi necelý dva roky a pak mu řekla: Hele, já jsem asi lesba. Fixa asi jo. (12.02.2011)