Ils

Nadmerná spokojnosť, slovné spojenie ktoré presne vystihuje môj dojem z tejto prostej, francúzsko-rumunskej nádielky ktorá dokazuje, že aj krátky a médiami bezhlavo neforsírovaný horor môže slušne postrašiť a nepotrebuje k tomu žiadne veľké vymoženosti. Stačí dobrý (osvedčený) nápad aplikovaný v tiesnivých/temných priestoroch, zámena explicitného gore či "exploatovania" za stupňujúcu sa hrozbu z neznámeho zla alias duševný teror, na záver nečakané rozuzlenie a o debaty po projekcíí je postarané. Inak platím pivo kameramanovi a zvukárovi...aj dve. (02.07.2009)

Nechápu proč, ale vždycky během hororu zapomenu, že je to podle skutečný události a připomenou mi to až dodatky na konci. O to jsou takovýhle filmy hrůznější a bohužel se takovýhle věci někdy a někde dějou. Co bylo tady ale fakt povedený je, že divák přes půlku filmu vůbec netuší, jestli je to duchařina, sci-fi, nebo kdo ví co ještě, a v závěru to prostě vyplyne na povrch jak nic a člověk ani nemusí bádat po nějakejch složitostech. Asi zkusím trochu víc prozkoumat francouzskou hororovou scénu. (05.03.2012)

Pohovořil bych o tom, proč vychází horor Ils z Immanuela Kanta, ale současně se neobjede bez jeho popírání. Všichni filosofové před Kantem začínali od objektu, předmětem jejich filosofie byl vnější předmět, objekt nebo idea. Právě v objektu začínala jejich filosofie, zatímco Kant dosavadní teze přes „kopernikovský obrat“ obrátil a nabádal, abychom nezačínali poznání objektem, ale subjektem. Kant vyhlásil za aktivní působitel člověka, tedy subjekt, protože to my se obracíme k věcem, subjekt je ten, kdo se táže a získává informace o objektu, který se nám jeví natolik, nakolik jsme schopni ho vidět. Objekt se stává „věcí pro nás“, zatímco objekt samotný je „věcí o sobě“ a vnímat ani poznávat ho nemůžeme. Právě proto vidíme celý náš svět neúplně. Horor Ils onomu odpovídá, protože o objektech a motivátorech zla neví postavy takřka nic. Přesto se zdá, že cosi nesedí. V první řadě oba hlavní hrdinové v pozici subjektů spíše vyčkávají, nejsou těmi aktivními pozorovateli. Naopak objekty jeví až přílišnou snahu navázat na před-kantovskou filozofii, tj. býti oněmi aktivními hybateli. Samozřejmě, horory umísťují perspektivu vypravěče do okolí kladných hrdinů (a někdy přímo do nich samotných), a tím je klamavě aktivizují, protože co je vidět, je zdánlivě aktivní, a co není, je naopak pasivní. Ale věc se má tak, že objekt (tj. vše špatné, ať už je to etikou nepoznamenaný psychopat, matka příroda nebo strašidelný dům) si v hororech často přisvojuje nemalé pole působnosti, přijímá rysy subjektu, a překlápí tím subjekt (hlavní hrdinové, zde před-manželská dvojice) do pasivního objektu. Svět není objekt - on sám je subjektem. Dýchá, žije, reguluje se. (23.12.2008)

Když člověk vidí, že je film podle skutečné události, vždy to dodá punc netradičnosti. Pokud se jedná o horor, je to ještě zajímavější. Já ale myslím, že zpracováním to možná rejža trochu přepísk a to usuzuju z toho, že přímé svědectví aktérů asi nedostal... Takže pokud víte, že vám někdo pobíhá po domě, nejspíš se nepůjdete podívat s holýma rukama, kdo to vlastně přišel na návštěvu, ale zůstanete v místnosti s tyčí v ruce. Další věc, která mě pobavila, byl labyrint z igelitů na půdě, taky hodně pravděpobný. No a ve finále, když před někým zdrháte lesem, nebudete řvát jak na turnaji K1, aby vás hned našli. (31.12.2011)

Naprosto skvěle budovaná atmosféra hned od začátku snímku nažene správný pocit strachu a nevědomosti, kdo nebo co zapříčinilo následnou zápletku. Navíc se přidává pan kameraman se svou nadprůměrnou prací a dobře zvládnuté zvukové efekty. Tohle všechno funguje velice dobře, co už je ale horší je celkový příběh s pointou a nulový náznak originality. Opět vidíme, co jsme už několikrát viděli, ale naštěstí v té lepší verzi. /65%/ (29.10.2014)