Vrtkavý král

Televizní studiová hra, která se na naše dějiny a slavné panovníky nedívá obdivnýma očima a Přemysla Otakara I. nelíčí jako vznešeného rytíře vybraných mravů, nýbrž jako cynického pragmatického muže, který umí jít tvrdě za svým a neohlíží se přitom na okolí. Josefu Somrovi jeho krále věříte a uvědomujete si, že při své historické velikosti mu nic lidského nebylo cizí a dokázal být prchlivý, malicherný, krutý i láskyplný. Celkový dojem: 60 %. (17.09.2014)

Československý televizní historický film, tentokrát z období vlády Přemysla Otakara I. (1155-1230). Ocitáme se v roce 1198, kdy se českému knížeti a králi podařilo zajistit královský titul i pro své potomky. Vladař je zde vykreslen jako přemýšlivý a energický panovník, který neváhal využívat a měnit manželské svazky podle svých potřeb. Významného českého panovníka, kterémuse podařilo ukotvit a zvýšit význam českého království ve střední Evropě, ztvárnil J. Somr. Právě v té době se rozhodl opustit svou současnou manželku Adlétu Míšeňskou (K. Slunéčková) a oženit se s mladší Konstancií Uherskou, kterou představovala H. Maciuchová. V okamžiku, kdy se blížila válka s německým císařem, si však povolal Adlétu zpět, aby získal cenné spojenectví. Jeho milostné kolísání mezi svými ženami nevypadalo ze společenského a morálního pohledu dobře, avšak jeho vypočítavost přinesla později výhody pro české království v podobě spojenectví s německým císařem a papežem. Ve snímku E. Němce bylo též zmíněny zásnuby mezi dánským králem Valdemarem a Adlétinou dcerou Markétou (M. Dolanská – matka J. Dolanského), která později přijala jméno Dagmar Dánská. Ve vedlejších rolích se objevil královský komoří J. Holý, V. Krška coby králův kaplan či J. Drbohlav a Z. Martínek jakožto vyslanci dánského krále. Zajímavý snímek z cyklu historických filmů určených v roce 1974 k popularizaci české středověké historie končí narozením Přemyslova a Konstanciina syna, který vejde do dějin jako Václav I. (13.05.2022)

Pobavila mě inscenace, dost podařená a výborně zahraná. A neméně mě pobavily zdejší komentáře. Tak on ten Přemysl byl bezcharakterní cynik? Jémináku! To je hodnocení trouby, který nikdy nevedl žádný kolektiv. Vančura se pravděpodobně nemýlil, když si Přemysla představoval jako inteligentního a zodpovědného. Zdědil "statek" Čechy a staral se, aby prosperoval a předal jej dědicům v co nejlepším stavu. V tomto je soukromé vlastnictví nepřekonatelné a evropský feudalismus ohromně progresivní; kam se hrabe nějaká republika s volbami co čtyři roky! Zodpovědný státník si samozřejmě nemůže dovolit podléhat nějakým romantickým citům k té či oné ženě. Zapíchat si přece mohl s kým chtěl, ale královna musela být plodná a politicky výhodná. --- Přemysl v podání Vančury a znamenitého Josefa Somra není v žádném ohledu sprostý ani cynický. Nezpůsobuje víc bolesti, než mu povinnost velí. Ostatně ty jeho ženy rozhodně nebyly žádné husopasky a hrály tu hru taky, podle svých možností a platných pravidel. --- Kutná Hora a slabý císař byly předpoklady českého vzestupu. Přemysl to určitě nezvoral. (06.09.2018)

Král Přemysl jako samolibý, domýšlivý, sobecký zmetek, i když ne zcela bez soucitu a vděčnosti. Obávám se, že skutečnost se moc nelišila. Co naplat, i vůdci jsou jenom lidé. A když chtějí něco znamenat a zapsat se něčím důležitým do historie, musí se často takhle chovat. V dnešní době je to stejné. Úžasný Josef Somr, nepřekonatelná Karolína Slunéčková a překrásná Hana Maciuchová. Tehdy ještě bez afektu, který dnes tak ráda dává na odiv. (30.11.2014)

Je vidět, že starší historikové nemohli skousnout obojakou politickou hru Přemysla Otakara I., která zdánlivě zavání vychcaností, a která mu vynesla Zlatou bulu sicilskou, dědičný královský titul. Josef Somr zde svého Otakara hraje jako slizkého hada, s nímž nikdo neví na čem je. Tahle interpretace je už dnes překonaná, Přemysl byl zkušený a pragmatický státník, inscenace ho spíš zesměšňuje. Ale jak říkám, každý historický pohled obohatí, takže i tady jsem se díval rád. 60% (13.03.2017)