5 centimetrů za sekundu

Nádherná romantiika za pět* a půl s dojímavou hudbou a (pro mě) zajímavou animací, při které by se krásně slzelo, štkalo, až brečelo. Podmiňovací způsob používám proto, že jsem tento nedlouhý snímek sledovala během jízdy autobusem na (chichi) pracovním ultrabooku... A když kolem vás sedí všechny možné národnosti, tak prostě štkát nemůžete, maximálně si utíráte nenápadně oči a předstíráte nachlazení. Takže díky za doporučení na 5 centimetrů ty-víš-kdo a zároveň se těš, že tě na další filmovce přiškrtím za nedostatečné varování a instrukce, kdy film sledovat a kdy ne ;-). Když bych závěrečnou písničku vytáhla z kontextu a poslechla si ji samostatně, tak si řeknu "pche, to je slaďárna..", jenže když to vidíte celé, tak tomu propadnete a přehráváte si ji pořád dokola. Více asi psát netřeba, prostě se na to podívejte... (21.09.2013)

Plakala jsem už tolikrát, že nikoho nepřekvapí, že dnes nebyla výjimka. Ale nikdy jsem neplakala s pocitem, který ani slovy nelze vyjádřit. Byōsoku 5 centimeter Vás během krátké chvíle zahltí tolika rozpolcenými stavy, že nevíte, jestli máte cítit úzkost, radost, strach, dojetí, zklamání. S hlavním hrdinou se ztotožňujete, ale zároveň je Vám tak vzdálený, přejete mu štěstí, ale součastně chcete, aby tato atmosféra neskončila a na konci jste rádi, že už můžete konečně popadnout dech, ale klidně byste se dál trápili. Utírám stékající slzu a tleskám autorovi, protože něco tak krásného se jen tak nevidí! (05.01.2011)

Óda na nevyslovená vyznání, na míjení se, na města, která snad kdesi skrývají tu, co se už nikdy nepotká. Óda na vzdálenost... kterou pro nás právě popravila éra facebooku. Homo sapiens, jenž ještě donedávna mohl zestárnout i s pokladem svých nesplněných středoškolských snů střeženým kdesi hluboko v srdci, se nyní, na počátku doby bezhranična, mění ve stalkera, co hned z webu ví o nových dětech, nových mužích a nových kariérách své dávné milé. Kolik vynálezů - snad už od časů železnice - nám bere dálku? Kouzlo bylo na dojezd, později na dolet… dnes je na dokliknutí. A člověku může být smutno, že není k čemu upnout hořkosladké smutky, protože obzory byly zrušeny a svátečno pohltil všední den. [Ale zbývá naděje: pustina kolem vede pohled k nebi. A krása, která na zemi nevyhnutelně uniká před dotekem - a přitom nepřestává zraňovat - nutí vyhladovělé volat k Neznámému, který sytí. A pokud ne On, pak nikdo…] (21.06.2014)

Poeticky dokonalé, příběhově ukázněné, božsky naanimované a celkově ..... Asi jedno z nejlepších anime, co jsem kdy viděl (ne asi, určitě), v kombinaci s trošku melancholickou náladou a konvičkou dobrého čaje geniální záležitost, při které jsem celou hodinu dvou příběhů (ten třetí pokládám za pokračování prvního) seděl a se zaujetím pozoroval ono téma v tak překrásné a úchvatné podobě. (03.01.2013)

A tohle se nikdy, prostě nikdy nebude opakovat. Člověk si může tisíckrát říkat, kdyby... a stejně se ten život prostě bude ubírat jinudy, než se ubírá snění. A pak bude jen trpce vzpomínat na chvíle, kdy mohl říct něco, co neřekl, kdy mohl udělat něco, co neudělal. A i kdyby to řekl a udělal, stejně bude jednou snít o tom, co možná neměl nebo měl kdysi říct nebo udělat. Takhle to v lidském životě je. (02.06.2012)