Jako malé děti

Já jsem se Sarah nedivila, že se tak zoufale a bezhlavě zamilovala, ale popravdě jsem se divila Bradovi. Ne že by Sarah nestála za to, to určitě stála, ale proč byl ten člověk tak nespokojený se svým životem a tak znuděný, to jsem moc nepochopila. Možná ten malý chlapec věděl, proč nosí pořád tu čepici, možná cítil, že táta nebude tak úplně v pořádku. Motiv s pedofilem byl takovým příjemným oživením a pro mě osobně trvalou hrůzou z očekávání, co hrozného se stane. Konec byl velmi pěkný a Kate Winslet podlala jeden z nejlepších hereckých výkonů, jaké jsem u ní viděla. (04.10.2007)

Říkala jsem si, jaký asi může být přes dvě hodiny trvající milostný vztah mezi Kate Winslet a Patrickem Wilsonem. Ukázalo se, že mé představy o jejich vášnivém vztahu, který bude naplňovat celý děj, byly poněkud nepřesné. Zhruba první polovina filmu se jejich setkáním, vyvíjející se přitažlivostí a následným vznikem poměru zabývá. Zároveň se však do této jejich společné linie prolínají i další charaktery se svými vlastními démony a osudy. Skvělý Jackie Earle Haley jako podivínský a osamocený Ronnie. Jako malé děti jsou zajímavým a silným snímkem s excelentní hereckou sestavou, taktéž i těch vedlejších postav. Kate Winslet je prostě Žena a zde se kromě jejího výkonu můžeme opět kochat pohledy na její svlečené křivky:) (20.11.2011)

Výborný filmový zážitok aj cez prepálenú stopáž. Linka melodrámy, citových rán a poníženia sa strieda s humorom. Nevtieravú tieseň však smiech nezaplaší, len poskytuje nadhľad a milosrdný odklad búrlivej noci, ktorej záverom je očistenie. Celá herecká zostava pôsobí veľmi kompaktne, postavy sú dobre napísané, chémia funguje, ústredný konflikt bez problému vtiahne, tak prečo teda nedať najvyššie hodnotenie? To je práve ten najväčší paradox celej veci. Čert zober prepálenú stopáž a naháňania príliš mnohých zajacov naraz. Je to dobrá dráma a (nielen) svojim rovesníkom ju odporúčam všetkými desiatimi. Krásna Kate Winslet a Jennifer Connelly sú potom už len chutnými čerešničkami. (24.10.2022)

„Upřímný smích má za cíl skrýt pocit sklíčenosti“ Na americkém předměstí se dějí všelijaké věci. Ty nejzajímavější uvnitř domů, v zavřených pokojích, kam nemají přístup zvídaví sousedé a mnohdy ani členové rodiny. Každý skrýváme nějaké tajemství – je stoprocentní upřímnost nejvhodnější cestou, kterak uchovat idylický vztah? Nejspíš ne… Po prvních minutách jsem začal mít obavy, že tvůrci příliš spoléhají na silnou knižní předlohu a film tudíž doplatí na svou literárnost. Využití typicky knižních prvků, z nichž ten nejvýraznější –monolog vypravěče – předžvýkává méně chápavým divákům většinu v díle obsažených myšlenek, ale není na škodu. Vlastně ani nelze hovořit o nějaké podbízivosti, protože konec Malých dětí stejně zanechává většinu nejdůležitějších otázek nezodpovězených. Na přesvědčivosti příběhu tato skutečnost neubírá. Množství fascinujících detailů v pečlivě promyšlené, i když velmi jemné síti vztahů, tužeb a obsesí mi znemožňuje zmiňovat je individuálně, proto bych vyzdvihnul alespoň jeden pomíjivý moment ze závěru filmu. Zaujatý pohled Lucy na svítící pouliční lampu, do níž tvrdohlavě narážejí mouchy ovládané vlastními pudy, s jednoduchostí a věcností takřka geniální shrnuje vše podstatné, co je třeba vědět o životě. Freud by zaplesal radostí. Ač ne zakladatel psychoanalýzy, plesám také. Plesám nad hereckým obsazením, v němž není místa pro slabší článek, plesám nad hudbou Thomase Newmana i kamerou Antonia Calvache a především plesám nad konzistentností a dechberoucí dramatickou výstavbou tohoto dlouhého filmu plného slov. 85% Zajímavé komentáře: kleopatra, Shushika, H34D, castor, Madison, meave, flanker.27, Madison mm13, _Irbe_ (25.09.2008)

Upřímně, myslím si, že už mám něco málo nakoukáno a tohle není poprvé, co film začal báječně a skončil… řekněme stupidně, ale aby to byl až takový propad kvality (kolem půlky filmu jsem uvažoval o 90 %, před koncem o 40 %) to se mi ještě nestalo. Little Children (když o tom tak přemýšlím, je tohle vhodný název, protože většina postav se opravdu chová jako malé děti) není špatným filmem, jak už jsem naznačil, ze začátku mě hodně bavil a já si říkal, že tohle vypadá na zajímavé drama. Ale asi v polovině filmu se to nějak zlomilo a od té doby jsem myslel jen na jednu věc - "kdy už konečně, ku*va, bude konec?!", protože mě opravdu otravovalo chování hlavních postav. Příklad - ženská čte Paní Bovaryovou (tu knížku jsem náhodou četl a proto vím, že to je nudná a blbá knížka) a ztotožní se s ní tak, že se začne podle té knížky chovat (takže si vlastně obhájí svou nevěru). Líbila se mi diskuze v knižním klubu, kdy si to obhajuje a kdy jedna z žen řekne, že tenkrát to jinak nešlo, protože ženy neměly taková práva. Ano, s tím souhlasím, ta knížka je možná hloupá i kvůli tomu, ale Sarah (Kate Winslet) se začne podle té knížky chovat (dnes, kdy žena má mnohem více možností, když je znuděná svým životem). A takhle bych mohl pokračovat, ale nechce se mi. Dnes za 60 % s tím, že (ač ji mám rád) musím říct, že Kate místy dost brutálně přehrávala a jediný, kdo si opravdu zasloužil nominaci, byl Jackie Earle Haley. A já jen doufám, že jednou takhle nebudu uvažovat, jako hlavní hrdinové tohoto filmu… (27.07.2011)