Amityville 2: Posedlost

Ve srovnání s jedničkou drží druhý díl ještě krok, kdy je to stejné zpracováno trošku jinak. Rozdílem budiž exorcistické vyvrcholení, které na kvalitě neubírá ani nepřidává, řekl bych. Půl hvězdy ubírám za již zmíněnou neoriginalitu, jinak naprosto v pořádku. 85% Do dalších dílů se pouštět nehodlám, sedmkrát to vidět nepotřebuju. :) (14.06.2013)

Předně nutno zmínit nešťastné rozhodnutí castingu dát do jedné z hlavních rolí Burta Younga, typa, který nikdy neuměl hrát a sotva stačil na malé herecké štěky a tady se opět celou dobu tváří, jako by měl osinu v zadku. Ale jinak to bylo lepší, než bych od louhovaného čajíčku čekal, a to především díky Damianiho režijnímu umu. Je to film o dvou půlkách a vrchol přijde zhruba v polovině, kde Damiani výborně šponuje napětí a hraje si fajnově s kamerou a zvukem. Nechybí také taková ta italská špinavost, takže sem tam probleskne nějaké to gore a navrch nečekaný incest dvou sourozenců. Pak se to ale pro zbytek filmu překlopí do poměrně nezáživné variace na Vymítače ďábla, což je škoda, protože tady Damiani narazil na svůj strop a nic víc filmu nepřinesl. Konec s praskajícím latexem je jak z nějaké béčkové Tromy. (13.09.2023)

Po celkem obyčejné jedničce dvojku uchopil do spárů Dino de Laurentis a naverboval klasika italského krimi thrilleru Damiana Damianiho (a Dardana Sacchettiho na vylepšení scénáře) a vyšla z toho úchvatná hororová pecka, ze které přímo prýští zlo. Na začátku přijíždí šestičlenná rodinka zbožné matky a burana se čtyřmi dětmi, která vůbec nemá tušení, co jí potká a divák zcela jistě taky netuší, na co si ostřílení Italové po mírumilovné jedničce troufnou a to je silná deviza filmu. Dobrá kamera, zvukový design a vizuální nápady vytváří specifickou psycho atmosféru a tísnivé očekávání dalšího vývoje. Milovníci speciálních efektů a masek jistě rádi objeví další osmdesátkovou perlu. (29.05.2024)

Snímek „Amityville 2: Posedlost“ je jiný film než první díl, a to je strašně dobře, protože je to film dobrý. Děs se zde stupňuje plynule, až graduje v různých formách a vy si skutečně nejste jisti, jak to s postavou Sonnyho opravdu je. Tohle je hodně dobré a na diváka to správně působí. Navíc je scénář dobrý, má tah a nenudí až do samotného konce. Od druhého dílu, přiznám se, jsem tohle nečekal. (01.01.2015)

Tak takhle ano, druhé pokračování Amityvillu je díky odvážnějšímu scénáři a skvělé Damianiho režii ještě lepší než výborná jednička. Rosenberg pracoval s náznaky a tajemnou atmosférou, Damiani atmosféru ještě zhutňuje a zlo definuje ďábelskou posedlostí nejstaršího syna nešťastné Montelliovy rodiny. Sice přitom jednoznačně vykrádá Exorcistu, ale nikterak mi to nevadilo, proč taky, nejmenuju se William Friedkin a neoriginálnost není něčím, co za každou cenu pranýřuju, nota bene když je ta kopírka takhle vydařená. Damiani prostě daleko víc tlačí na hororovou pilu a ten řez je opravdu hluboký a čistý. A jen tak pro zajímavost, zatím jsem viděl čtyři části téhle série a musím říct, že jsem se dosud nesetkal s natolik nekontinuální filmovou sérií. Ani dvojka není výjimkou, má býti prequelem k první části, ale události již předestřené právě tam, se zde odehrají poněkud odlišně. Avšak tenhle detail mi vůbec nezkazil nadšený dojem a pálím zaslouženou pětku. (29.12.2013)