Amityville 2: Posedlost

Ohohó. Oproti jedničce mnohem, mnohem větší a lepší jízda. To co mi vadilo na jedničce je tady napraveno. Atmosféra houstne hned od začátku - polodespotický otec, který pro ránu nejde daleko, věřící matka, která se chystá otce opustit, vzdorný syn a pubertální dcera, mezi kterými to silně eroticky jiskří, dva mladší nevinní sourozenci a dům se svým démonem, který to hodlá všechno vyřešit. A to všechno podané v dost syrové podobě. Ještě si pamatuju, jak mě při prvním sledování děsily nájezdy kamerou po domě, proměna posedlého Sonnyho a jeho výprava po domě s puškou vruce a šokovala incestní scéna mezi ním a jeho sestrou. Nejlepší scénou celého filmu je pro mě zakrytí krucifixu ubrusem, to nemá chybu. Přemýšlím, jestli není chybou to, že film v podstatě vygraduje už v první hodině masakrem Montelliových, ale i pozvolnější závěr dost ve stylu Vymítače ďábla je dobrej. Tenhle film jeden z mála, který dokazuje, že pokračování může předčit první díl série (i přesto, nebo možná právě proto, že se tento odehrává před dějem prvního dílu). (06.01.2009)

Dvojka není klasickým prequelem prvního dílu. Je to spíše alternativní prequel, neboť události osudné noci se odehrávají s podstatnými rozdíly oproti tomu, jak nám byly prezentovány v předchozím filmu. Rodina má o jednoho člena méně. Okolnosti vzniku domu byly pozměněny. Způsob, jakým posedlý mladík vyvraždí svou rodinu, se také lišil od toho, který jsme viděli v úvodu jedničky (tam byly oběti postříleny ve spánku). Ale tím nejpodstatnějším rozdílem je, že posedlý mladík vůbec není zarostlý, nemá vousy! A to prvnímu dílu odporuje zásadně (podoba George Lutze s vrahem). Chápu, že tento prequel vychází z knižní předlohy, která má jiné kořeny než ta k prvnímu dílu. Chápu, že produkce měla navíc problémy s právy. Jenže já jsem hnidopich a puntičkář a mně prostě tyto rozpory vadily! U podobného filmu bych takové boty ve scénáři normálně neřešil, jenže tady mi to kazilo dojem z filmu. Je to dvojka, takže je zde všeho víc. Více mrtvých, více krve, více projevů zla v domě. Zlo v tomto díle na nic nečeká a útočí pěkně zostra už od prvních chvil. Žádné postupné budování atmosféry, které bylo v prvním dílu tak dobré. Tady se jede rovnou zhurta. Občas až moc. A to atmosféře dost ubírá, ačkoliv napínavé momenty se zde najdou. Herecké obsazení je docela iritující, včetně Burta Younga. Koho jednička nebavila, čekal od ní víc a přišlo mu, že se zlo v domě projevovalo málo, tak bude dvojkou nadšený. Ale mně se styl druhého dílu moc nezamlouval. Slabé 3 hvězdičky. (04.02.2009)

Předně nutno zmínit nešťastné rozhodnutí castingu dát do jedné z hlavních rolí Burta Younga, typa, který nikdy neuměl hrát a sotva stačil na malé herecké štěky a tady se opět celou dobu tváří, jako by měl osinu v zadku. Ale jinak to bylo lepší, než bych od louhovaného čajíčku čekal, a to především díky Damianiho režijnímu umu. Je to film o dvou půlkách a vrchol přijde zhruba v polovině, kde Damiani výborně šponuje napětí a hraje si fajnově s kamerou a zvukem. Nechybí také taková ta italská špinavost, takže sem tam probleskne nějaké to gore a navrch nečekaný incest dvou sourozenců. Pak se to ale pro zbytek filmu překlopí do poměrně nezáživné variace na Vymítače ďábla, což je škoda, protože tady Damiani narazil na svůj strop a nic víc filmu nepřinesl. Konec s praskajícím latexem je jak z nějaké béčkové Tromy. (13.09.2023)

Dalo by se říct, že film je rozdělen na pomyslné 2 příběhy, přičemž první je podobný jako první díl Amityville s tím, že je daleko lepší úplně po všech stránkách a prakticky dovedený k dokonalosti a kdyby film skončil zhruba po 70 minutách, možná by se dalo trochu uvažovat i o plném hodnocení. A druhý příběh by byla taková variace na Vymítače d'ábla, né vůbec špatná, ale rozhodně nedosahuje kvalit první půle. Prapodivně rozvrhlý horor plný strašidelných událostí a krutostí, úžasně zvládnutý film. (29.07.2010)

Tak takhle ano, druhé pokračování Amityvillu je díky odvážnějšímu scénáři a skvělé Damianiho režii ještě lepší než výborná jednička. Rosenberg pracoval s náznaky a tajemnou atmosférou, Damiani atmosféru ještě zhutňuje a zlo definuje ďábelskou posedlostí nejstaršího syna nešťastné Montelliovy rodiny. Sice přitom jednoznačně vykrádá Exorcistu, ale nikterak mi to nevadilo, proč taky, nejmenuju se William Friedkin a neoriginálnost není něčím, co za každou cenu pranýřuju, nota bene když je ta kopírka takhle vydařená. Damiani prostě daleko víc tlačí na hororovou pilu a ten řez je opravdu hluboký a čistý. A jen tak pro zajímavost, zatím jsem viděl čtyři části téhle série a musím říct, že jsem se dosud nesetkal s natolik nekontinuální filmovou sérií. Ani dvojka není výjimkou, má býti prequelem k první části, ale události již předestřené právě tam, se zde odehrají poněkud odlišně. Avšak tenhle detail mi vůbec nezkazil nadšený dojem a pálím zaslouženou pětku. (29.12.2013)