Průvodce k rozpoznání tvých svatých

Velmi zajímavý film - taková zpověď Dita Montieliho o jeho vyrůstání a potýkání se s nudným a stereotypním životem v New Yorské čtvrti. Ale přesně takový samotný film naštěstí není - režisér sice možná občas až moc experimentuje, ale většinou skvěle dokresluje atmosféru a hlavně je snímek doslova přeplněný emocemi. Ať už jde o problematický vztah s otcem (který ho miluje, ale neposlouchá), nebo se svým poněkud živočišným kamarádem Antoniem, vždy je film naprosto uvěřitelný, k čemuž ještě přispívají dobře napsané dialogy a skvělí herci (v čele - ano, přesně tak - se Shiou LaBeoufem). K tomu si připočtěte výbornou muziku a máte vynikajcí náladový film. (8/10) (24.09.2007)

Neurotický a roztržitý strih aj scenár sa snaží o cool nelineárne rozprávanie príbehu. Shia hral celkom presvedčivo, Channing mi nevadil, ale so skúsenejšími hercami to už bolo trochu horšie. Chazz Palminteri tu mal určitú charizmu, ako sme už uňho zvyknutí, ale myslím si, že dostal príliš ťažkú rolu, aby na to jeho herecké schopnosti stačili. Párkrát bol jeho prejav na hrane a vo vypätej scéne v kúpeľni, keď sa háda so synom, už som mu tie emócie neveril takmer vôbec. Ako ďalší kameň úrazu mi pripadal Robert Downey Jr., čo ma samého celkom prekvapilo. Väčšinu času tam proste iba bol. Sedel alebo stál a zadumane pozeral nevedno kam. To aby sa divák potešil, že keď je do role hlavnej postavy v neskoršom časovom období ( v súčasnosti) obsadený tiež známy herec, bude to stáť zato, aj keď dominantný príbeh spomienok vo finále pominie. A stálo? Nijak závratne. Skončilo to, ako sa aj dalo čakať. Bavil som sa však najmä príbehom nespútaných mladíkov v uliciach, ktorí si chodia von pre monokel a domov potom ako na výsluch. Videné v rámci Season Challenge Tour (týždeň s filmom o dospievaní). (11.12.2015)

Ze začátku mě to moc nebralo a těch vulgarismů bylo až zbytečně moc. Postupně jsem se do příběhu ale dokázal vžít a od druhé poloviny mě to i začalo bavit. Samozřejmě linie z minulosti byla určitě zajímavější. Nejvíce mě bavili scény s Chazzem Palminterim, který hraje opět "chlapa, kterej doma velí". Za zmínku určitě stojí výborný songy včele s New York Groove. A PS - dostat doživotí za tento čin mi přijde dost drsný, nebýt to chudinské dítě ale zbohatlické z Manhattanu, s největší pravděpodobností by se ani před soud nedostal. Zkrátka spravedlnost pro všechny. PPS - tím samozřejmě nechci snižovat Antoniův skutek, který si vězení zaslouží, ale doživotí a v tolika letech? (28.03.2013)

Není toho mnoho, co bych na Průvodci mohl pochválit. Film postrádá jakýkoliv dramatický oblouk, jednotlivé volně spolu souvidející scený spolu v podstatě spojuje jenom to, že se v nich sem tam objevují stejné postavy, které spolu cosi mají, a že jsou zpětně vyprávěné hlavním hrdinou (autorem), který se po letech vrací do míst, kde vyrůstal. Někdy je scéna přímo flashbeckem, který příjde v momentě, kdy protagonista přijde k nějakému místu, se kterým se spojují určité vzpomínky, jinak se "děj" odvíjí tak nějak samovolně, hýbou ho scénu od scény postavy jenom s naprosto vágní motivací, takže je z toho holé rozbředlé epizodické neštěstí. Do toho na vás režisér jako bonus přichystal ještě fůru rádoby dramatických scén plných křiklavého patosu, které diváka kvůli nemožnsti se vcítit do motivací postav (žádné nejsou, nebo jsou toho úplně nejprimitivnějšího druhu) nechají naprosto chladným, nebo jej ještě spíš podráždí a bude cítit nutkání scény přetočit (k čemuž se bez ostychu přiznávám); je tu zkrátka plno zbytečných scén a dialogů, jejíchž vypuštěním by se toho na filmu mnoho nezměnilo. Jediné, co tento film zachraňuje, je jeho sebeuvědomělá stylovost v zachycování atmosféry New Yorku přelomu 70. a 80. let, zkrátka nostalgický faktor a dobrá kamera. Pokud máte chuť vidět podobně zaměřený film (rodina, nostalgie), určitě se najde spousta lepších filmů, zejména doporučím filmy Jamese Graye. (10.05.2015)

vydarený autobiografický film s veľmi vydareným (a výstižným) názvom, veľmi vydareným castingom a dusnou atmosférou letného queens-u osemdesiatych rokov, ktorá mi pripomenula "staršie" filmy z newyorských štvrtí (napríklad bronx tale, ale aj scorseseho prácu s geografiou týchto zákutí); formálne používanie scudzovacích efektov odkazujúcich na "knihu" (titulky, brechtovské predstavovania sa hercov pozerajúcich sa do kamery...) pôsobia paradoxne nie scudzujúco, ale vytvárajú pocit väčšej autenticity; plastickosť, reálnosť, autentickosť a životaschopnosť VŠETKÝCH vzťahov je tu naozaj na vysokej úrovni a film má aj silné, emocionálne, katarzné okamihy; a downey je sympaťák - záverečná scéna je veľmi silný záver filmu; (06.04.2012)