...a bude hůř

Jedno z obrovských překvapení novodobého českého filmu... a to musím přiznat, že hnutí hippies mne neoslovuje a k hlavním postavám jsem měl během sledování filmu rovněž rozporuplný a proměnlivý vztah, obsahující postupně jak odpor, ironický nadhled, tak lítost či porozumění. Vůbec to tvůrcům filmu ani sobě v roli diváka nevyčítám, naopak je dle mého názoru pouze dobré, že film úplně neadoruje ani hippiesáky, ani bezpečnostný aparát u moci, pouze nabízí řadu pozoruhodných situací odehrávajících se za onoho času. Se zaujetím jsem se zaposlouchal i do undergroundové muziky. Především ale chválím nápad tvůrců zobrazit tohle téma rovněž undergroundovým pojetím. Ten film opravdu vypadá jakoby ho natáčel zručný amatér na černobílý materiál v autentické době 80. let a tenhle styl mu značně přidává na síle a výpovědní hodnotě. Forma a obsah tady do sebe funkčně zapadají, vzájemně se doplňují a vytvářejí fascinující zážitek z řad undergroundových snímků. Dokonce mi nevadilo ani nadměrné využívání vulgarismů. Nevyjádřuju se k hippies, neřeším, zda nebyl jejich život (navzdory tvrdému režimu na pozadí) oproti jiným obětem spíše jen svéráznou selankou, ani zda je možné označit jejich počinání přímo za protest. Pouze smekám před filmem! 90% (26.11.2019)

Sympatická adaptace Pelcovy knihy projevuje svoje slabé stránky hlavně při porovnání s originálem - u knížky, kterou jsem četl nedávno, jsem byl místy opravdu v šoku z její intenzity, vulgárnosti a drsnosti (Bukowski hadra). Film je proti ní skutečně velmi uhlazený. Na druhou stranu - kolik filmů o životě mániček za totáče máme? (08.09.2007)

ZAJÍMAVOSTI K FILMU:Onehdá jsme se procházeli s báglama na čundru Horním Jiřetínem, a zastavil nám J. M. Sieber (ve filmu hraje vychovatele nakupujícího s Olinou v sámošce, jemuž je posléze flaška o hlavu přeražena ), mysle si že stopujeme na Most, kam právě jel. Od něho jsem se dozvěděl že: *** V Horním Jiřetíně se natáčely scény: hosposké interiérové, závěrečný útěk - konkrétně jak ujíždějí v avii, a také scéna nakupování v sámošce (mimochodem ta opravdu vypadá i když se nenatáčí film ze sedmdesátých let jako sámoška ze sedmdesátých let ). ***Místo na kterém ústřední trojice ke konci filmu je na jakési zřícenině v lesích, se natáčely poblíž Hory Sv. Kateřiny v Krušných horách. Vzkaz tvůrcům filmu: Majitel sámošky si stěžoval, že mu štáb nevrátil asi tři flašky šampáňa co si vypůjčil. Doslova cituji: "Tak tyvole Jirko, to se snad nedělá, to je pro mě pětikilo škody, jen ať si zkuse natáčet si tu pokračování, to mě teda nas*ali!" (18.03.2007)

česká produkcia posledných rokov mi začala liezť na nervy - hovorím to otvorene! Ešte šťastie, že tu z času načas (aspoň raz za rok) prídu lastovičkya svetlé výnimky ako Rok ďábla, Šílení a ...a bude hůř (aj keď hovoriť o "svetlej" výnimke v prípade tohto ťažko neveselého filmu). Ak sa česi preslávili "trpkými" komédiami a tragikomédiami či sladkobôľnými a horkosladkými filmami a za typické príklady sa pokladajú Pelíšky, Samotáři alebo Štěstí (ughfuj!), tak sa POZRITE na tento geniálny neveľký (formálne) no pritom obrovský film! Je to síce riadna dekadencia, ale je to výpoveď! a celkom zásadná, myslím . . . mne sa to nesmierne páčilo. musím si prečítať knihu (od Pelca som čítal len comixového Basketa Floru :), na tomto si určite zgustnem) a tá výtvarnosť počínajúc niekde pri plagáte (ktorý som na Febiofeste 2007 odniekiaľ strhol a daroval kamarátke a tohto roku - Febio 2008 - to urobím znova, aby som mal aj svoj vlastný) a končiac pri kamere, "čiernobielom" štylizovaní a všetkých tých "špinavých" a zadymených kompozíciách sa mi nesmierne pozdávala (01.04.2008)

O filme platí zhruba to, čo vraví Egon Bondy k rovnomennej knihe Jana Pelca: "Jadro príbehu nie je o šukaní". Sfilmovaná je prostredná časť knihy nazvaná Děti ráje, začínajúca Olinovým návratom z psychiatrie medzi krčmových vlasatých partiakov. 16 mm kamera, čiernobiely obraz a surový zvuk prispeli k autenticky pôsobiacej atmosfére bezútešných rokov normalizácie, v ktorých vznikla, navzdory boľševickému režimu, osobitná kontrakultúra. Rebelujúce máničky, vymedzujúce sa voči väčšinovej uniformnej spoločnosti, sa prirodzene spájali s ľuďmi podsvetia a tulákmi. Absencia pražských reálií a žehnajúcej ruky intelektuálnych osobností tamojšieho undergroundu (dej sa odohráva na severe Čiech) dodáva celku punc ešte okrajovejšieho okraja. Pohľadom zvnútra komunity, mapuje film jednotlivé jej akcie, veselia, smútky, policajnú svojvôľu, stúpajúcu bezmocnosť a hnev, a seba uvedomenie si nemožnosti žiť slobodne v neslobode. Vyhmatnutie najcennejších častí Pelcovej predlohy, skvelé a typovo presné herecké obsadenie prevažne neznámych hercov, epizódna účasť predstaviteľov undergroundu tých rokov (Vratislav Brabenec, Pavel Zajíček) a v neposlednom rade vynikajúci hudobný sprievod skupiny DG 307, vytvorili dielo presne mapujúce normalizačný marazmus pohľadom rebelujúcej mladosti. Pre mňa osobne jeden z najlepších českých porevolučných filmov. Pozn. 1 Podmienkou premietania filmu sú podniky, kde sa čapuje pivo. Film sa premieta z šestnásťkovej premietačky, v polovičke je pauza na výmenu kotúčov (a vycikanie sa). Ide o ťah tvorcov, dotvárajúci filmový zážitok, odohrávajúci sa nemalou mierou práve v krčmách. Koncert skupiny ...a bude hůř, po koncerte, hrajúcou svoje „píčoviny“ je bonusom navyše. Pozn. 2 Knižná predloha sa stala predmetom veľmi polemických, rozporných názorov výrazných osobností českej kultúry a filozofie už v časoch jej vydania v exilovom nakladateľstve Index v Kolíne nad Rýnom v r. 1984, ako boli napr. Erazim Kohák, Ivan Sviták, Ivan Martin Jirous, Egon Bondy, Rio Preisner. Autor knihy, Jan Pelc, podstatu polemík výstižne zhrnul v rozhovore pre časopis Týden, cit: „Část exilu z r. 1948 i někteří pozdější emigranti nemohli strávit, že v tom krásném masarykovském Československu žijí lidé, kteří chlastají, souloží, fetují a přitom nemají rádi komunisty. S takovými lidmi nechtěli být na jedné lodi.“. (01.04.2007)