Protektor

Filmy s tematikou II. světové války vždy patřily ať už v Československu (Obchod na korze, Ostře sledované vlaky) či později v samostatném Česku (Musíme si pomáhat, Želary) k divácky velmi úspěšným. Do českých kin nyní vstupuje Protektor režiséra Marka Najbrta, film s podobným námětem jako výše jmenované, přesto se od nich v mnoha aspektech zásadně odlišuje. [==] Protektor je filmem, jenž rozbíjí zavedené konvence retra a mylně spjaté představy o době tzv. první republiky a Protektorátu hned na několika úrovních. Od děl stejného námětu se liší především dominantním a na retro film netradičním stylem, který v určitých momentech jakoby přebírá funkci nositele děje a posouvá jej kupředu. Jde především o často užitý motiv kola/bicyklu. Ten můžeme sledovat a vnímat ho jak vizuálně (konkrétní obraz kola spolu s novinovými titulky komentující aktuální dění, kolo jako důležitý prvek v ději, cyklisté ve filmu ve filmu), tak i symbolicky (otáčející se kolo jako neustále ubíhající čas či úvodní zmínka Hitlerova výroku o Češích). Co se Protektorovi daří snad ještě lépe, je (z)boření mýtu o pevně ukotveném obrazu prvorepublikové společnosti, jak ji často mívají v mysli utkvělou i pamětníci doby. Mediální diverzita tehdy snad ještě neexistovala, proto zprostředkovaný ucelený standard, který známe i z tzv. filmů pro pamětníky, byl jasně definován (uhlazené obleky a šaty, distingovaná a sofistikovaná mluva apod.). Protektor s formální promyšleností zobrazuje tento protiklad, lidé po odložení hlasatelského mikrofonu či dozpívání filmové skladby mluví hovorovým jazykem, dokonce se chovají a smýšlejí jako normální smrtelníci. [==] Film je vyprávěn retrospektivně; příběh začíná v roce 1942, krátce poté se vrací o čtyři roky zpět, aby se v závěru posunul opět tam, kde začal. Ústřední dvojicí je manželský pár: Hana je herečka, nedlouho po dokončení svého posledního filmu je kvůli židovskému původu nucena stáhnout se do ústraní; Emil pracuje v Československém rozhlasu jako hlasatel, po Mnichovském diktátu se stane nastrčenou loutkou nacistů. Jako otrok režimu prožívá profesní vzestup, ale zároveň po(s)tupný morální pád podobně jako Hendrik Höfgen v Szabóově Mefistovi (1981). Představitel hlavní mužské role (nejednoznačný Emil Vrbata) Marek Daniel se ostře vymezuje od svých předešlých tragikomediálních postav a představuje svoji doposud životní úlohu. První velkou roli získala v Protektorovi fotogenická Jana Plodková, jejíž Hana Vrbatová není nepodobna slavným herečkám první republiky. [==] Protektor ale není jen dalším z řady dramatických filmů na téma druhá světová válka. Ozvláštňujících prvků můžeme nalézt daleko více než jen dva výše zmíněné; formálně netradiční střihová skladba (prostřihy ať už obrazové či zvukové většinou nediegetické předznamenávající scénu následnou), originální zakomponování zvukových efektů a následná reakce kamery, občasné zesílení zvukové stopy (např. při potažení z cigarety), barevné filtry reflektující tón a aktuální „náladu“ filmu (vážný, šedý a pochmurný např. při výsleších gestapa na rozdíl od prosvíceného při Emilově veslování) a nakonec originální hudební soundtrack skupiny MIDI LIDI, jehož elektronické melodie jsou sice na jednu stranu vkusně dobové, na druhou ale téměř revolučně zpracované a zakomponované do vyprávění filmu. [==] Snímek, jehož název je nositelem nejméně dvou významů. Emil je ochráncem (Protektorem) své ženy před nacistickým režimem, nicméně po smrti toho opravdového (říšského) Protektora Reinharda Heydricha, již dále ochráncem manželky nemůže být. Po expresionisticky laděném Ševčíkově Normalu letošní druhý český film světových parametrů. Více zde: http://25fps.cz/2009/na-kole-slapajici-protipol-klasickeho-retrofilmu/ (27.09.2009) (méně) (více)