Protektor

Konečně velký (evropský) film s naprosto originální formou. Z Marka Najbrta se pomalu stává velmi vyzrálá režisérská osobnost. Protektor je skutečně osobitost sama, jen málokdy se vidí tak svojsky přetvořená z nouze ctnost, když si tvůrci zřejmý nedostatek finančních prostředků na podobný dobový velkovýpravný typ filmu přemostí bezezbytku originální kreativitou. Už jen ta vším prolínající symbolika kola - od hluboce výstižného motta ze samé expozice filmu přes jeho zapojení do jednotlivých chronologických předělů/významových intermezz, neustálých detailů jeho součástek až po jeho včlenění do dějové osy snímku. Ta fascinace detaily, které jsou navíc v neustálém pohybu, spolu s podmanivou a vnitřně znepokojivou hudbou skupiny Midi lidi (skutečně výtečná složka filmu skvěle se propojující se složkou obrazovou) vytváří podprahově vnímanou dynamiku, jenž nemá v českém polistopadovém filmu příliš obdoby. Dochází tak k umělecky silnému efektu - apriori strnulá fasáda filmu v sobě ukrývá nečekanou sílu, zdánlivě fádní příběh zase nečekané přesahy a vnitřní pnutí. Dnes už je velmi obtížné přijít v žánru válečného filmu z 2. světové s něčím novým a originálním, téměř vždy tvůrce opakuje již vyřčené a zobrazené, Marek Najbrt však dokázal uchopit danou problematiku i žánr zcela nově a natočil sugestivní a vysoce sofistikované drama s prvky experimentu, v němž hraje prim nezvyklá dualita - historická látka a dobové drama podávané výhradně moderní filmovou řečí a moderními výrazovými prostředky. Navíc je tu velmi silný prvek postmoderního přístupu v mísení jednotlivých rovin, hry na dobový fenomén filmu (a dalších médií) v kontrapunktu s fiktivním utvořením reality protektorátu (charakterizace jak řečí, tak i jazykem filmovým). Protektor má v povaze se ptát, táže se po hranici vnitřní a vnější kolaborace, nastoluje otázku oběti a také reflektuje český sklon k opakování traumatu - k přijímání totality. Marek Najbrt konečně posunul moderní českou kinematografii blíže tam, kam patří...do Evropy... (30.05.2010)

Nikoliv bezchybné, ale tak dospělé, vyzrálé a striktní, že se nelze zlobit. Suverénní důkaz toho, že omílané stesky nad nedostatkem peněz, témat, dobrých herců atp. jsou jen prachsprostým alibismem, kryjícím prostou neschopnost. Až budu umírat, chci u sebe Slámu, až umřu, ať to na celuloid hodí Najbrt. Bravo. (01.10.2009)

Filmu neupieram snahu o konečne 'iné' vykreslenie udalostí z obdobia 2. svetovej vojny, pokus o originálny rozprávačský prejav a vizuálne takisto netradičné a odľahčujúce. Ale ako celok mi to prišlo nekompaktné, nezáživné, herecky prehrávajúce a pomerne dosť nudné. A to mám filmy z tohto obdobia naozaj rád. 60%. (11.11.2013)

Stejně jako na Mistrech pracovalo na Protektorovi scenáristické trio Marek Najbrt, Robert Geisler a Benjamin Tuček, tentokrát ale naštěstí přesně věděli, o čem má jejich film pojednávat. Povedl se jim husarský kousek – podle jejich scénáře vzniklo svižné komediální drama odehrávající se v Protektorátu Čechy a Morava, aniž by snímek sklouzával k trapnosti nebo chcípáctví. Před premiérou jsem se obával, že bude téma okupace podáno s až příliš velkým nadhledem, ale nestalo se tak, z mnoha scén diváky zamrazí. Děj se odvíjí chronologicky mezi lety 1938 a 1942 a zatímco začátek se nese v dost komediálním duchu, s přibývajícími roky/minutami atmosféra houstne a ke konci už mnoho důvodů k úsměvu nenajdete. Ačkoliv je děj zasazen do krutě reálné historie, stále se jedná o příběh fiktivních postav a tak scenáristé neměli problém do filmu zasadit dost neobvyklé až fantaskní situace. Děj sice není úplně plný zvratů, ale rozhodně není přímočarý či předvídatelný, a napětí je až do konce snímku perfektně dávkováno. Hlavní hrdinové jsou přes všechny své morální poklesky sympatičtí a divák jim bude fandit, což je dáno i povedenými civilními hereckými výkony. Film je navíc natočen velmi moderním stylem, za nesmírně inovativní považuji zařazení hudby elektronického projektu Petra Marka MIDI LIDI, dalším zajímavým prvkem je střih Pavla Hrdličky, který v některých momentech „ukáže“ vteřinový záběr z nadcházející scény, ale pak se opět vrátí ke scéně probíhající. Podobný způsob střihu je k vidění například ve filmu Bezstarostná jízda, a ačkoliv k 40 let starému příběhu hippies sedne přirozeněji, vůbec zde neruší. Návštěvu kina v tomto případě zcela jednoznačně doporučuji, je užitečné překonat nechuť k českým snímkům, protože tento je jedním z nejosobitějších a nejpovedenějších českých snímků poslední doby. (29.09.2009)

Ihned na začátek komentáře musím ze své klávesnice vypálit několik nelichotivých slov, která mi v souvislosti s tímto českým překvapením roku 2009 nedají spát. Na Protektora (kdo by od Najbrta po Mistrech čekal něco tak skvělého?) jsem totiž šel s ohromným očekáváním, abych si potvrdil oslavné ódy znějící z hlásných trub internetu. Jaké pak bylo mé zklamání, když bezprostředně po usazení v kinosále následoval milionkrát ohranou reklamu na 2Bobule nudný snímek s nádechem dramatu, mapující obyčejný život sympatického páru v neobyčejné době...! První půl hodinu jsem zklamaný sledoval děj s pocitem, že sleduji svůj život v období druhé světové války: jak chodím do práce, pak domů, pokecám s ženou, a spát. A znovu. Hudební složka však - naštěstí - spolu s velmi pěkně zakomponovanými filtry, vybroušenou atmosférou a perfektně zvolenými herci dělá z Protektora přeci jen něco víc. Ten snímek vlastně jen plyne v nikam nepospíchajícím tempu, to jen já jsem čekal hutné drama. Příběhová složka se pak dostane do popředí po zhruba 45 minutách tohoto povedeného díla, které se za naši zemi bude snažit o Oscary. Nový film Marka Najbrta tak ode mě dostává čistých 80%, a samotný režisér vzkaz, ať už točí jen dramata... (12.10.2009)