O život

[obsahuje spoilery] Ježišikriste. To snad nemůže být ani pravda. To má Šteindler ty prachy dát raději na charitu, než do tohoto omylu. Další teen, která má bavit dnešní rozmazlené a znuděné teenagery. Přiznám se. Hned jsem věděl, že mě to nebude bavit. Chtěl jsem to vidět jen pro zajímavost. Celý děj jde o život a to doslova. Kdesi na lesní chatě zbude chlapec s dívkou. Samozřejmě, že mezi nimi dojde k sexu. Ale překvapivě jim praskne při styku kondom. A začíná bláznivá honička a shánění prášku, který by zabránil otěhotnění. Do děje vstupuje Bohumil Klepl v roli ducha! Ano vážně, nekecám. Představte si to. Ještě než se stane duchem, tak je v televizní debatě a omylem tam zavolá ukoktaná Nvotová a ptá se ho, kde sehnat prášek "po". Jenže on je proti a přeje si, aby se dítě narodilo. Při jízdě autem se stane Kleplovi kuriózní nehoda. Auto mu „chcípne“ překvapivě na kolejích a on překvapivě se nemůže dostat z auta ven, protože dveře jsou jak jinak než zase překvapivě zaseklé. To co nastane za chvíli mě doslova vyrazilo dech. Klepl otevře okno, vystrčí hlavu a vlak mu ji utne!!! A to takovým způsobem, že by se za tuto scénu nemusel stydět ani nějaký brutální USA horor. No nic, Klepl je tedy bezhlavý! V tuto chvíli se z něj stává duch a začne pronásledovat dvojici, která chce zabránit narození svého dítěte. Jo a abych nezapomněl. Ta utnutá hlava Klepla putuje také!!! Ale nakonec její cesta končí, když spadne do potoka!!! A jak to celé dopadlo? Neprozradím, doporučuji vám, aby jste si z filmu pustily jen tu scénu, kdy je Kleplovi uťata hlava lokomotivou! (19.10.2008)

Totální devalvace uměleckého jména Milan Šteindler. To snad nemyslel ani vážně, nevěřil jsem tomu, že tohle skutečně natočil on. Absolutní odpad... Komedie zcela bez vtipu, vršení položek vzývajících estetiku trapnosti a nesourodých (a nevkusných! - viz uťatá hlava...) absurdit... Kam se poděl duch Divadla Sklep? Kam se poděl zdravý rozum a soudnost?! Jestliže existuje subžánr evropského filmu zvaný eurotrash, pak snímek O život volně rozvíjí Troškovskou a Soukupovskou linii subžánru czechtrash! A jestli můj komentář má mít nějaký význam, pak vyzývám všechny případné čtenáře - nechoďte na to do kina, tenhle film si to skutečně nezaslouží! PS: (cituji ze svého komentáře k Perníkové věži) Je to asi obecný fenomén týkající se všech členů divadla Sklep (snad vyjma Davida Vávry) - pomalu se stávají součástí té mainstreamové kultury, toho showbyznysu, který po léta nejenom ve svém divadle, ale i v přidružených projektech soustavně parodovali a poukazovali tím na jeho obsahovou vyprázdněnost, absurditu takové umělecké a profesní existence a pokleslou estetickou a poetickou složku oficiální (nejenom normalizační) kultury. Dovedli svou poetiku trapnosti k dokonalosti, ale nikdo mi nevymluví, že ambice být součástí tohohle showbyznysu nebyla od počátku přítomna v jejich výborných kabaretních parodických číslech, což ovšem není tak důležitý fakt jako to, že většina sklepáckých osobností po roce 1989 zakotvila u zdroje svých tehdejších parodických čísel. Tomáš Hanák paroduje sám sebe (=ztrapňuje se) v kdejakém pokleslém nekonečném seriálu či uprděné estrádě, Jiří Macháček zakotvil v mělkých vodách domácí populární hudby ... a na Milana Šteindlera ,,zbylo" tajtrdlíkování v nováckém zábavním pořadu a po jednom fenomenálním (Vrať se do hrobu) a dalším výborném (Díky za každé nové ráno) se i jeho režijní tvorba řítí směrem k dekadenci mainstreamu - jak si jinak vysvětlit režijní záměr natočit tendenční film pro teenagery o drogách a vyhulených hrdinech... (01.03.2008)

Několik slibných scén, ze kterého tvůrci uplácali "film", neznamená doopravdy FILM! Kotek umí hrát, koktající Nvotová se snažila, ale deset minut je to o koze, dalších deset o voze. Potom jsou to hodinky a za nějakej čas zase holínky. Čím se dostáváme ke koze, kterou uvidíme na voze. (Že by koza byl Klepl a vůz spermie? :-) (11.08.2009)

Většina českých filmů z poslední doby mě ničím příliš nezaujala, ale tohle byl naprostej vrchol. Nesmyslné střídání "stylů točení", kdy to chvíli vypadá, jako by pan Šteindler chtěl točit romantické drama, chvíli jako teenagerovská komedie a pak jako naprostá psychárna, se do českého filmu prostě nehodí. Kdyby si vybral jednu z těch variant a držel se jí celou dobu, mohlo to dopadnout možná dobře, ale takhle se mi vryje O život do paměti jen trapnou scénou, kdy Bohumilu Kleplovi urazí hlavu vlak. (21.12.2008)

Jedna z teenagerovských akcí kdesi na chatce v lesích se zvrhne, a Michal (Vojta Kotek) a Zita (Dorota Nvotová), si celou noc vyměnují svoje genetické informace. Když z sexuálního opojení vystřízliví, začíná boj o život - resp. o smrt - onoho malého, ještě ani nepočatého tvorečka. Jejich cestu velmi zblízka sleduje nedávno zemřelý poslanec Palcát (Bohumil Klepl), který by se do nového tvora měl reinkarnovat... Film jsme s manželkou shlédli na pokračování - a opravdu obdivuji ty, kteří ho zvládli naráz. Taková nálož blbosti se jen tak nevidí. Celý film je koncipován jako road movie (forest movie), kdy se oba hrdinové během cesty ke svému vytouženému cíli (pilulce PO) nadále sbližují, aby nakonec zjistili, že jsou si souzeni. Obsazení obou hlavních rolí bych ještě pochopil, ale že se k něčemu takovému snížil i Bohumil Klepl, to mne fakt dostalo. Původně jsem chtěl dát odpad, ale nakonec jsem i na tomto filmu něco málo pozitivního našel - např. shrnutí života obou hrdinů před závěrečnými titulky. Ale jinak, bída bída - kdo na toto dal prachy? (16.10.2009)