O život

Nepopsatelně špatná záležitost. Netvrdím, že bych padal nudou, že by to bylo po technické stránce nějak enormně zlý... Hlavní problém je, že z tohoto filmů přímo sálá totální stupidita... Snaha o střelenou road movie ve stylu filmů jako Harold & Kumar, jenže tady ty samoúčelné, špatně našroubované scénky nefungují, jen ochromí jejich nevtipnost a imbecilita.Upřímně věřím, že lepší scénář na stejné téma bych napsal zvracejíc do záchoda s otravou alkoholem... Jakoby některé Sklepáky poslední dobou napadla nějáká těžká choroba, každým dnem jim požírala poslední zbytky inteligence a oni tvořili jen s matnou vzpomínkou na formu některé jejich předchozí tvorby... (29.09.2009)

"Jo, a našel jsem tam dva ježky !! Strašně píchali.." - "Neříká se píchali, ale kopulovali, Františku !!" ;) Že jde divákovi o život, je nadmíru jasné během pár minut.. Proč ovšem DVD přebal neobsahuje varování ministerstva kultury, když s podobnými zbytečnostmi obtěžují kuřáky, že sledování téhle šmíry způsobuje obrnu mozkových buněk a další těžké zdravotní následky, to je mi velkou záhadou.. Těžko říct, zda je třeba Milanu Šteindlerovi, kdysi velkému baviči, jemuž však ujel vlak, děkovat za to, že se diváka snaží předem varovat už názvem, co se bude dít.. Já si nedal říct !! Tahle zběsilá série nevypointovaných skečů bez primárního cíle či myšlenky jednoho skutečně dost bolí.. A to jeden, natož ti ostatní, ani netuší, co v budoucnu ještě přijde.. A tak třeba PanMáma jen potvrzuje, že Šteindlerovi asi vážně přeskočilo.. (19.09.2014)

No tak tohle už je vskutku příliš. Opravdu bych to rád nějak slušně popsal a rozebral své pocity, ale v tomhle asi ne. Sem tam to bylo úsměvné, ale převahu měla rozhodně trapnost a mnou velice neoblíbený Ko(ko)tek, který opět nepředvedl nic. Jako zkušenost určitě doporučuji, ale jako zážitek na nudný večer.. ne, kdepak. Ruce pryč. 30% (19.03.2011)

Mně to přišlo hodně zvláštní, nepostrádalo to originalitu, surrealistický styl a také nepřehlédnutelný dramaturgický lapsus. Herci odvedli to, co měli a Milan Šteindler chtěl ukázat, jak se i ve zdejších končinách dá natočit odvázaný film, jaký se běžně točí v zámoří. Neuspěl a to se stává, když někdo přijde se stylem, který nevoní příliš vybíravému publiku, které spíše hledá divácky vděčnější snímky se stokrát provařenými až rozvařenými herci a ohranými zápletkami. Jsem poněkud benevolentnější a nechal jsem na sebe zapůsobit Šteindlerův opus. Pobavil jsem se, i když ne královsky. Film je tady zbytečně moc strhaný, ale to je běžné. V červených číslech se vyskytují finské, korejské a jiné hrůznosti, tak bych se nedivil, kdyby novátorská česká vlna skončila v černé díře podobně jako Hostel a spol. 50% (06.02.2012)

Totální devalvace uměleckého jména Milan Šteindler. To snad nemyslel ani vážně, nevěřil jsem tomu, že tohle skutečně natočil on. Absolutní odpad... Komedie zcela bez vtipu, vršení položek vzývajících estetiku trapnosti a nesourodých (a nevkusných! - viz uťatá hlava...) absurdit... Kam se poděl duch Divadla Sklep? Kam se poděl zdravý rozum a soudnost?! Jestliže existuje subžánr evropského filmu zvaný eurotrash, pak snímek O život volně rozvíjí Troškovskou a Soukupovskou linii subžánru czechtrash! A jestli můj komentář má mít nějaký význam, pak vyzývám všechny případné čtenáře - nechoďte na to do kina, tenhle film si to skutečně nezaslouží! PS: (cituji ze svého komentáře k Perníkové věži) Je to asi obecný fenomén týkající se všech členů divadla Sklep (snad vyjma Davida Vávry) - pomalu se stávají součástí té mainstreamové kultury, toho showbyznysu, který po léta nejenom ve svém divadle, ale i v přidružených projektech soustavně parodovali a poukazovali tím na jeho obsahovou vyprázdněnost, absurditu takové umělecké a profesní existence a pokleslou estetickou a poetickou složku oficiální (nejenom normalizační) kultury. Dovedli svou poetiku trapnosti k dokonalosti, ale nikdo mi nevymluví, že ambice být součástí tohohle showbyznysu nebyla od počátku přítomna v jejich výborných kabaretních parodických číslech, což ovšem není tak důležitý fakt jako to, že většina sklepáckých osobností po roce 1989 zakotvila u zdroje svých tehdejších parodických čísel. Tomáš Hanák paroduje sám sebe (=ztrapňuje se) v kdejakém pokleslém nekonečném seriálu či uprděné estrádě, Jiří Macháček zakotvil v mělkých vodách domácí populární hudby ... a na Milana Šteindlera ,,zbylo" tajtrdlíkování v nováckém zábavním pořadu a po jednom fenomenálním (Vrať se do hrobu) a dalším výborném (Díky za každé nové ráno) se i jeho režijní tvorba řítí směrem k dekadenci mainstreamu - jak si jinak vysvětlit režijní záměr natočit tendenční film pro teenagery o drogách a vyhulených hrdinech... (01.03.2008)