Čtyři slunce

Protože takový lidi pachtící se od vejplaty k vejplatě, bojující s věčně praskajícím odpadem a vetřelčími slimáky, chybující a celkem pochopitelně snící o "něčem lepším", i kdyby to bylo jen chvilkovou iluzí, tady prostě jsou. Stejně, jako teengeři pocházející z takových rodin a "rodin". Taky kvůli troše nostalgie, kdy vesnický klubovny a pařby jsou všude během let telecích dost podobný a "zbožnýmu" přání, aby se šlo ze všeho vyvlíknout větou: "Du se vychcat." tak snadno jako tady. Mínus za ten vydřislzáckej skorozávěr, ale to je jen špatný stéblo Slámy v ucházejícím tuzemským poli pšenky, kvůli kterýmu celou várku rozhodně vyhazovat nebudu. Už jen proto, že úrody je málo. Na každý slunce jedna hvězda. "Čty-ři hvě-zdy sví-tí nad hlavou...." (01.07.2012)

Nemůžu si pomoct, ale Bohdan Sláma se už trošku opakuje, ještěže do ústřední role neobsadil (opět) Pavla Lišku, Plesl byl lepší. Krom skvělých hereckých výkonů nabídnou Čtyři slunce sice krásně bláznivou, ale trochu prvoplánovou a účelovou postavu (Karel), dost krkolomný děj (přesto v mnoha ohledech silný) a vyvrcholení, které spíše zklame. Ještěže se snímku drží taková ta krásná "Slámovsky" bezvýchodná atmosféra... 7/10 PS: Štěstí bylo o třídu výš. (28.09.2012)

A zase tu máme lidi v depresi. Zase krize manželská. Zase problémy alkoholismem. To, že jeden z těchto lidí, který ještě hulí, má depresi velikou, vidíme už na začátku. Nemá proto cenu dívat se, jak se deprese stupňuje a jak se z vztahů stávají oddělení jedinci, kteří nemají šanci na přežití. Bohdan Sláma tyto všechny krize a problémy s nimi následující už použil. Otázkou tedy zůstavá, zda-li pak má cenu opakovat se. Jenže opakovaný vtip už není vtipem. Když ho slyšíme podruhé, říkáme si, že už jsme ho slyšeli, ale že byl vlastně dobrý. Odměníme zářivým úsměvem člověka, který nás ním chtěl rozveselit. Konec konců nemohl přeci vědět, že vtip známe. Pokud ho slyšíme potřetí (pomiňme fakt, že by nám ho říkala ta samá bláznivá osoba) už se neusmíváme. Mračíme se sice až počtvrté (např. Pepíček nechce zvednout babičku ze země, jelikož věci ležící na zemi se přeci nesbírají….), ale je stále možné , že ho úředáme dál. A já vám říkám, nepředávejte tento film. Odpustí se, pokud se vám líbil výkon Geislerky. Ta je ale výborná vždy, takže to stejně nemá cenu. A jestli jste se těšili na Rodena, vězte, že stačí navšívit Bohnice a můžete ho vidět několikrát. Krom toho ho nepochopíte. Když ve vás dříme nejistota s návštěvou kina či se zabrousením na jisté nelegální stránky, pak vás ujišťuji, že dívat se dvě hodiny na rozklepanou kameru, která zabírá strašně zblízka, tudíž nikdy nevíte, co se děje za rohem (což já strašně nerada), nedělejte to. Tato zpráva je adresována lidem, kteří to čtvrté slunce našli a chtějí si pojistit, že je to to správné a proto ho chtějí vidět. Ale vždyť ono stačí jen zůstat na zahradě u nerudného dědka a babči, dát si dort s malinami, zapít sklenkou domácího džusu a hned uvidíte všechny! Vážně chcete podstoupit nášup dusivého dortíku? (14.04.2012)

jeden z filmů, kde budu podle nálady měnit hodnocení mezi třemi a čtyřmi (chci víc hvězdiček!), a to z prostého důvodu, první část se mi totiž zdála poněkud rozvleklá a nudná, s postavami, jejichž osud mne skoro nezajímal. To se ale změnilo v části středí, kde scénář a s ním postavy dostali novou hloubku, především scéna, kde Jára kráčí za mistrem se nasnímána vskutku nádherně a nenudila mne snad ani na vteřinu (což se nedá říct _-spoiler-_ o scéně, kde se Jára vyspí s jakousi ženštinou a je okraden o Karlovi úspory, což nemá vlastně žádný důsledek, krom morálního srovnání Járy a Jany v oku divákově). Technicky je vše zvládnuto více než se ctí, obzvláště kamera je oku opravdu libá, spíše střihačovi mělo být dopřáno vystříhat víc materiálu, pak by i skvělé herecké výkony všech hlavních herců, od Plesla, přes mladého Marka Šáchu až po Rodena, lépe vynikli. Obzvlášť úplný závěr a zahradní scéna považuju za jednu z nejlepších věcí, co jsem v českém filmu v poslední době viděl (03.02.2013)

Klasická Slámova zoufalost, skoro beznaděj, nezodpovědnost, ale i trocha toho citu, který nechybí ani zde. Ze svého hereckého týmu si režisér ponechává pouze Aňu, a dává prostor novým i starým známým tvářím. Některé se mu podaří výborně změnit, Karlovo hledání spojení se Zemí je skutečně skvostné. U některých využil udusaný potenciál, Jirka Mádl a jeho civilní projev mě bavil i zde. Sláma má svůj vlastní styl, kterého se drží i zde a jehož osobitost je základem mého hodnocení. Scénář není nikterak světový, dá se zde dokonce zpozorovat i lehká naivita postav, což ovšem u Slámy může být i záměr. Nenucený, prachobyčejný příběh o hledání plný lží, milosrdných i nutných, o útěcích i návratech. Film, ze kterého si lze vzít skutečně jen to, co divák chce. Duchovní nádech režisér používá poprvé, ovšem punkový podtext je u něj již takovým poznávacím znakem. Nevím tedy, co Bohdana Slámu tak táhne k Mostu, ale pohled na Krušné hory mě lehounce rozesmál. A nejen tento pohled. Film má svůj vlastní humor, který diváka občas staví i do role posmívajícího se pozorovatele. Slámovi se to u mě povedlo i počtvrté, ovšem stále čekám na ten plný počet, Bohdane. (29.06.2013)