Čtyři slunce

Film rozhodně není krokem zpět ve Slámově tvorbě, spíše jejím prohloubením a dalším nasměrováním. Scény jsou zrežírovány stejně tak brilantně jako v předchozích snímcích a z jejich realističnosti se občas až tají dech, postavy alespoň mě přišly dostatečně srozumitelné, zajímaly mě a tragédie jejich vztahů na mě silně působila. Sociální drama je zde povyšováno na komentář světa, současné situace lidstva a do toho kritizovaná metafyzická extempore tak nějak zapadají. Je třeba si ale uvědomit, že zde poprvé Sláma dosahuje osobní výpovědi, potýká se s vlastním nitrem a hledá určité kompromisní smíření, proto ani nelze čekat zcela vybroušený tvar. Právě ve vnímání onoho boje a usilovné snahy snímek získává na upřímnosti a emotivní působivosti. Bohdan Sláma tímto dosahuje toho, co v české kinematografii dlouho chybělo - film, který dokáže povýšit zajímavý příběh do roviny osobitého a srozumitelného světonázoru a přitom obsáhnout i vnitřní svět tvůrce v podobě autoterapie. Čtyři slunce jsou tak výsostným autorským filmem a Sláma tvůrcem, jehož filmografie pomalu získává vnitřní spojnice a tím rozhodně náleží k nejzajímavějším českým režisérům dneška. (06.01.2013)

Bohdan Sláma rozhodně nepatří k těm tvůrcům, které bych nějak zásadně vyhledával. Jeho postavy jsou si velmi často celkem podobné, ale dobře, prostě se zaměřuje na určitou skupinu lidí a táhne ho to na venkov nebo malé město. "Venkovský učitel" se mi ale třeba líbil, kdežto "Čtyři slunce" jsou hodně vyprázdněnou výpovědí o tom, že někteří mají ten život celkem na hovno, ale stejně v něm budou pokračovat, protože to ani jinak neumí. (14.01.2015)

Protože takový lidi pachtící se od vejplaty k vejplatě, bojující s věčně praskajícím odpadem a vetřelčími slimáky, chybující a celkem pochopitelně snící o "něčem lepším", i kdyby to bylo jen chvilkovou iluzí, tady prostě jsou. Stejně, jako teengeři pocházející z takových rodin a "rodin". Taky kvůli troše nostalgie, kdy vesnický klubovny a pařby jsou všude během let telecích dost podobný a "zbožnýmu" přání, aby se šlo ze všeho vyvlíknout větou: "Du se vychcat." tak snadno jako tady. Mínus za ten vydřislzáckej skorozávěr, ale to je jen špatný stéblo Slámy v ucházejícím tuzemským poli pšenky, kvůli kterýmu celou várku rozhodně vyhazovat nebudu. Už jen proto, že úrody je málo. Na každý slunce jedna hvězda. "Čty-ři hvě-zdy sví-tí nad hlavou...." (01.07.2012)

Bohdan Sláma si jede svoje pomalé blues od ničeho k ničemu. Z našeho českého rybníku vyzobne charaktery lidí, kteří jsou tak nějak životně v hajzlu a pomalu je posunuje k dalším životním průserům. Jára lže, fetuje a chlastá. Jana se kurví. Karel má v hlavě svůj svět a Jerry tomu celému dá závěrečnou tečku. No prostě takhle nějak se žije u dna společnosti. 60% (21.07.2017)

Bohdan Sláma je jeden z mála současných českých režisérů, který má podle mě svým divákům co sdělit. Potíž je v tom, že ne vždy volí adekvátní prostředky a docela často mu vychází spíš neživotné konstrukty než skutečné palčivé příběhy ze života. V případě Čtyř sluncí jsem už po pár minutách měl pocit, že Sláma hovoří jiným jazykem, než jakým vládnu já. Míjení je v tomto případě absolutní. Po 33 minutách trápení jsem to vzdal a v tom případě se pochopitelně vzdávám i hodnocení pomocí hvězdiček. Kdybych ale dokázal dokoukat do konce, bylo by skutečně hvězdičkové nadělení skromné. Patrně extrémně skromné. Karel Roden se v jedné scéně ptá přítomných, proč tu jste, co tady děláte, a já jsem se celou dobu ptal, proč na to koukám, když existují tisíce rozumnějších způsobů trávení volného času... (13.01.2014)