V Paříži

...Film je náročný na pochopení, trochu víc hraje na psycho stránku osob a lá severská kinematografie pro náročného diváka, kterou nemám rád... I když jsem frankofil, film jsem docela protrpěl, nuda a nic nového... Zato film s podobným názvem Paris (2008) a Romainem Durisem v hlavní roli (spolu s Juliette Binoche) je jeden z nejlepších francouzských filmů co jsem kdy viděl... (22.08.2008)

Chcela som dať povodne 3 ale dávam **. Veľmi slabé spracovanie, ktoré bojuje s tradičným francúzskym rukopisom. Honore sa zasekol niekde v 70 rokoch, takze nechýbajú ani spievajúci protagonisti, nefunkčná rodina, hochštaplersky brat a tony cigariet. Bohužiaľ sa dobrý nápad stratil vo filmárskom klišé. (20.12.2015)

Zaciatok trosku zmätený, ťažká orientácia, trochu nejasný záver..., ale v konečnom dôsledku som sa dobre bavil, hlavne v pozitívnej časti filmu, kedy je ústrednou postavou pozitívne naladený brat, zatiaľ čo "depkár" (brat číslo dva, ktorý je ústrednou postavou prvej časti) má tiež svoje farebné (hlavne pri piesni od Kim Wilde) chvíle..., takže v konečnom dôsledku aj vďaka kvalitnej hudbe a jednej fakt úžasnej scéne s telefónom tento film stojí za to... (26.03.2007)

Souhlasím s předchozími .. Film je náročný, řekla bych až k nepochopení v některých jeho částech. Konkrétně jak tvrdí eJacques, plně souhlasím s tou severskou scénou .. Dánsko jako vyšité .. a taky je zmatený.. každý náš život je zmatený.. ... ... ... Dans Paris je tah úplně mimo a možná proto mě zaujal. Ďábelsky se liší od všeho francouzského .. až k neuvěření .. a Romain je tu opravdu bezchybný .. hroutit se jako on by chtěl kdejaký psychopat. Možná jen jedna výtka .. pro mě až moc nahoty .. ne z puritánství ale na Joane nebyl moc hezký pohled .. a Louis se taky vyloženě nestyděl .. Prozatím čtyři hvězdy - pustím si znovu a zmodifikuji .. (17.12.2009)

 You mean sadness is put inside us at birth?..I think we grossly underestimate our sorrow. In general. Zvláštní, náročnější, zmatenější. Ani se nedá říct, že by se tam pořádně něco dělo. Každopádně možná právě pro tu zmatenost, s jakou se to tam všechno střídá, mě to oslovilo. Velmi uzavřená a komorní atmosféra, která zaujme svou naprostou nenuceností, upřímností a zajímavými myšlenkami. Je to jenom takové vyprávění, malý příběh, ale s určitým poselstvím. Rozhodně však ne pro každého. Nahota není nijak pobuřující, na Louise, ještě k tomu nahého, se kouká dobře, Joana svůdnice tedy opravdu není, ale zas neurazí. Počítám, že si nad tím budu muset ještě popřemýšlet, protože ta myšlenka samoty, jakožto přirozené součásti člověka, se mě vážně dotkla. (11.07.2011)