VOD (1)
Obsahy(2)
Komediální hříčka se odehrává jednoho nevšedního odpoledne v jednom domě. Bydlí tu dcera s rodinou a otcem, který rád popíjí v hospůdkách, zkrátka vede veselý způsob života. Toho dne rodina zjistí, že dědeček zemřel, a vypukne shon. Například je třeba přestěhovat jeho nový psací stůl, než se objeví druhá dcera, která by si na něj mohla dělat nárok. Po příjezdu příbuzných se rozvine debata o lásce k zesnulému, ale za farizejskými slovy se skrývá pouze touha po dědictví. Když je diskuze v nejlepším, objeví se starý pán zničehonic na schodech, živý a zdravý… (Česká televize)
(více)Recenze (53)
Zatímco některé komedie, na něž jsem měl matně kladné vzpomínky, mi při vidění po letech připravují zklamání, Drahý zesnulý se ukázal být ještě lepším, než jsem si pamatoval. Prostinká zápletka o domněle mrtvém dědečkovi a soupeření jeho dcer o pozůstalost by možná stačila i na kratší stopáž, ale je precizně vygradovaná a IMHO není na škodu, že Jan Werich se objeví až v poslední třetině. Jestliže jeho charisma v jiných krátkých komediích znesnadňovalo ostatním hercům uhájit si své místo na slunci, zde se nejprve dobře seznámíme s postavami jeho hamižných dcer (Zázvorková a Gollová) a jejich slabošských manželů (Hrušínský a Kemr), s jejich vztahy k dědečkovi i k sobě navzájem a Werich tomu takříkaje přijde nasadit čepici a celou situaci parádně vypointovat. Nenechte si ujít. 100% ()
Dodnes si pamatuji mé zklamání, když jsem viděl v televizním programu tento název. Hned jsem všechny kolem upozornil, že bude skvělý anglický horor, který znám z kina. Nesmírně jsem se těšil, jak bude rodina šokovaná a nevšímal si pindů, že to bude asi něco jiného. Pak přišly titulky a já byl smutný a naštvaný a zklamaný a na tento český paskvil, jak jsem to tenkrát nazval jsem se díval asi pět minut. Teprve po dalších letech jsem to viděl celé a nadchlo mne to. Ne hned napoprvé, to bych dal „jen tak sedmdesát“, ale po dalším a dalším zhlédnutí tomu dávám plný počet a basta. A beru si své parapernálie a jdu se přesunout... ()
To je ale necitelnost prvního stupně obouvat si dědečkovy bačkory ještě dřív než dědeček natáhl bačkory! Přestože se podobný motiv v českém hraném filmu objevuje čas od času v různých obměnách, televizní obrazovce vévodí vskutku originální adaptace jedné z povídek britského dramatika Stanley Houghtona (1881 - 1913). Vedle vynikajícího Wericha nelze nepřipomenout herecké kreace Stelly Zázvorkové a Rudolfa Hrušínského v roli flegmatického podpantofláka. A ta závěrečná pointa! ()
Půl století starý film, přesto neskutečně aktuální. Jemná (spíše konverzační) komedie, říznutá typickým werichovským humorem. Pod banální zápletkou se skrývá hluboké řekněme ponaučení, pohled na chování dnešních lidí - vypočítavost, lakota, závist. Velmi pěknou práci odvedli i ostatní herci, kteřížto (na rozdíl od většiny jejich dalších filmů) zde nevystupují jako hlavní postavy, jen přibrukují Werichovi a především mu připravují atmosféru a pozadí. Opravdu doporučuji, ať již pro zasmání či zamyšlení. ()
Chamtivost po dědictví a oživlého nebožtíka jsme tu měli už předtím například ve filmu Tetička (1941) s Růženou Naskovou, takže je to již vybrakované téma. Navíc, dialogy byly slabší a celé to bylo příliš naivní a předvídatelné, protože podezření, že dědeček vstane, jsem měl hned od začátku a jistotu poté, kdy se zmínili o tom, že ho neviděl lékař (což nastalo příliš brzy). Nějak jsem ty role hercům navíc nedokázal uvěřit a nijak zvlášť jsem se u toho ani nezasmál ani nepobavil. Dost pravděpodobně slabý scénář a nedalo se to zachránit jinak. Škoda, mělo to potenciál být lepší. ()
Galerie (5)
Zajímavosti (2)
- Z hereckého výkonu Aleny Franclové, která si zahrála jedinou roli svého života, byla Stella Zázvorková nadšená. Byli spolu do smrti Stelly v kontaktu, psali si a telefonovali. (sator)
- Autorem divadelní hry, podle které vznikl scénář, je anglický dramatik Stanley Houghton (1881–1913). Hra nese název „The Dear Departed“ a poprvé byla odehrána v roce 1907. (sator)
Reklama