Otec prasátek

Konečně jsem se dočkal zfilmované Zeměplochy. A navíc, dopadlo to báječně. Přesně tak jsem si Zeměplochu a její obyvatele představoval, Časnačaj byl dokonalý, SMRŤ stylový, postavičky jako Noby, Postihnout a Krysí SMRŤ mě vykouzlili úsměv na rtech a Zuzanka....Zuzanka byla prostě nádherná. Film byl udělaný s citem a zachoval si tu pohodovou náladu zeměplošských knih. Další kapitolou jsou triky - na televizní film velmi pěkné a rozhodně dostačující (HEX neměl chybu). Závěrem musím podotknout, že Zeměplochu zbožňuju naprosto nekriticky a s tímto filmem je to to samé. Zeměplošských knih je přes 30, což je slušný základ pro budoucnost... NEEXISTUJE LEPŠÍ DAR NEŽ BUDOUCNOST. 10/10 (14.05.2007)

Stejně jako filmy o Harrym Pottrovi vás dokážou vtáhnout do děje a uchvátit, tak se tomu daří i u zfilmovaných děl od Terryho a to jde pouze o televizní verzi, což jim jen přidává na hodnotě. Už vrabci na střeše si cvrdlikali, že Otec prasátek je lepší, než Barva kouzel. Já musím oponovat. Oba dva filmy se mi strašně líbili, ale přece jenom tady Barva kouzel mě zaujala ještě o špetku víc, zejména díky Mrakoplašovi a dvoukvítkvi. Zde se mi opět libíl SMRŤ a pak Zuzka, ostatní postavy byly už víceméně v normálu. Co se týče Čas-na-čaje, tak ten byl opravdu odporný a trochu mi připomínal Barneyho z HIMYM :-) Zkrátka super film, doporučuji hlavně nečtenářům Terryho!!! (24.12.2009)

V Barvě kouzel jsem přivřel oči a vše si zaslepeně vychválil. To mi u Otce prasátek nejde. Výkon Michelle Dockery v roli Zuzany Stohelitské byl tak otřesný, ale tak hrozivě otřesný, že to nezachránil ani Pratchett. Tento film se mi hrubě nelíbil a jen pro mou zaujatost Pratchettem ode mě získal tři hvězdy, v jiném případě by chytl jen jednu. (22.02.2009)

Pamatuju, když jsem si před lety říkal, jaké by to bylo pěkné, kdyby se někdo chopil Pratchettovek a alespoň některou hodil na celuloid. Vždyť je tohle fiktivní universum tak krásně přitažlivé a barevné! Navíc si dělá legraci z toho našeho reálného. Pak jsem zjistil, že o něco se relativně nedávno pokusili soudruzi z britské televize. Ihned se mě jala velká zvědavost, zda se dokázali vyvarovat oné pověstné chyby, a jak vlastně celou složitou látku uchopili. Inu, tak trochu jako televizní pohádku pro děti se všemi nešvary, který tento druh ztvárnění příběhu může poskytnout. Nemůžu si pomoct, ale speciálně Zeměploše by slušel efektní kabátek, snad i na hranici kýče, nebo lehce za ní. Něco jako ultrabarevný svět druhého Hellboye. Holé kulisy mi tu kolikrát mírně zkazily zážitek. Pratchettův typický humor se také nepodařilo zcela převést na plátno (jaký div, když často stojí na slovních hříčkách a narážkách, poznámkách autora pod čarou a tak podobně) a stoprocentně ho nedokázal nahradit ten lehce dětský, který zde ale, vzhledem k celkovému ladění interpretace, dával určitý smysl. Přesto je obrovský rozdíl přečíst si, kterak děkan Neviditelné university prchá na lustr a pak výjev sledovat na obrazovce v podobě poměrně typické grotesky. Druhá část jednoznačně převyšuje tu první a závěrečný rozhovor Smrtě se Zuzanou konečně vystihuje zeměplošskou poetiku. A Michelle Dockery je rozkošná. Snaha se cení, to každopádně. (09.05.2009)

Můj oblíbenec, ke kterýmu se bohužel kvůli délce moc často nedostanu. Když ale už, tak pobavená co to dá. Terry Pratchett a jeho báječná fantazie mě hrozně baví, miluju ty jeho absurditky. Herci jsou tu také zajímaví, Teatime, vnučka a hlavně nejgeniálnější smrť s modrejma diodkama místo očí. Jo a myší smrť ještě lepší. Ho ho ho! (02.06.2011)