True

Tykwerův příspěvek ke skupinovému dílu je neuvěřitelně působivý - v průměhu filmu se na diváka snáší tíha života, víc a víc... a víc a víc a víc! až nakonec témař nejde snést, a pak - přijde pointa, taková, jakou myslím nikdo nečekal - a veškerá tíha padá pryč. Tenhle režisér v tom zkrátka umí chodit. 80%! (05.12.2013)

Nedovedu si představit krásnější způsob, jak zobrazit vztah dvou lidí - od seznámení se až k prvním hádkám. Pár opakujících se zrychlených záběrů, jednoduchá hudba, několik prostých frází... Je toho tak málo a zároveň strašně moc. Tak moc, že je to slovy nepopsatelné. 7 minut mi dalo víc než kdejaký celovečerní film. Jednoznačně nejzářivější hvězda celého Paris, je t'aime. (12.05.2008)

Nejpůsobivější a nejefektnější (bratři Coenové a Sylvain Chomet prominou) filmový příspěvek z povídkového snímku Paříži, miluji Tě. Tom Tykwer se vrací k experimentálnímu filmovému vyprávění a la Lola běží o život - famózní, chirurgicky přesný střih v neobvyklé klipové dynamice, cyklení linearity, práce s výraznou pointou, jednoduchý scénář...a to vše zhuštěno v kompresi pouhých 7 minut ... účinek je dechberoucí... Tvůrce, který osobitě žongluje s významy a rychlostí filmového času a formálními postupy videoklipu dosahuje maximálního efektu a účelnosti. Takhle vypadá postmoderní filmový tvar. (21.11.2008)

And you were accepted, of course. You moved from Boston to Paris into a little apartment on the rue du Faubourg-Saint-Denis. I shoed you our neighborhood, my bars, my school. I introduced you to my friends, my parents. I listened to your texts, your singing, your hopes, your desires, your music. You listened to mine. My Italian, my German, a bit of Russian. I gave you a walkman. You gave me a pillow. And one day, you kissed me. Time went by, time flew and everything seemed so easy, so simple, so free, so new, so unique. We went to the movies, we went dancing, we went shopping, we laughed, you cried, we swam, we smoked, we shaved, sometimes for no reason, or for a reason. Yes, sometimes for a reason. I brought you to the academy, I studied for my exams, I listened to your singing, to your hopes, your desires, your music. You listened to mine. We were close, so close, ever so close. We went to the movies, we swam, we laughed. You screamed, sometimes for a reason and sometimes without. Time went by, time flew. I brought you to the academy, I studied for my exams. You listened to my Italian, German, Russian, French. I studied for my exams. You screamed, sometimes for a reason. Time went by for no reason. You screamed for no reason. I studied for my exams, my exams, my exams. Time went by, you screamed, you screamed, you screamed. I went to the movies. (06.09.2011)

Za sedm minut se toho tolik dozvědět, to je hezká věc. Začátek se mi obrovsky líbil, monolog Natalie Portman byl skutečně překrásný. Film "Paříži, miluji Tě" jsem ještě neviděl, ale pokud se nese ve stejném duchu jako tenhle kousek, už teď se na něj těším. Je to moc hezký příběh, ke kterému není třeba nic dodávat. Jen se mi nelíbila ta rychlostní směs představování celého jejich vztahu, šlo to udělat lépe. Ale nebylo to špatné, to vůbec ne. (14.07.2013)