Dexter

1. série: Malý, milý a návykový podvod na diváka, který se sice tváří strašně radikálně, ale vlastně je jen černohumorným shazováním mnohých zaběhaných klišé. Dexter není ani zdaleka tak temnou postavou, za jakou by se rád měl, vlastně docela poslušně konvenuje diváckým očekáváním a nepouští se na tenkou hranu etiky – chtě nechtě mnohem problematičtěji než jeho řádění vyznívá Doakesova "poválečná" msta na haitském zločinci. Kdo by totiž toho rozkošného miláčka (medvídka, jak ho překřtila moje přítelkyně) chtěl soudit? Dexter mě v první sérii bavil a to navzdory poměrně brzkému odhalení, kdo je ice truck killer a jak je to s ním a hlavním hrdinou. Pocit natahované fusekle kompenzují výborní herce a snad ještě lépe napsané vedlejší figury. A hodně mě baví i Dexterův rodinný život. Neříkám, že se z postavy vraždícího sociopata s pověstí bezvadného kluka nedalo vytěžit víc, ale co tvůrci vytěžili, to sedí a baví. (13.09.2010)

Dám pět, ale není to úplně čisté. Vadila mi jedna věc - že nevidíme mrazovrahu do karet a tak nemůžeme posoudit jeho genialitu. Nebo se tvůrci báli, že by v té jeho "genialitě" nasekali moře chyb? Edit 4.11.2008 - Po druhé sérii a prvním díle série třetí jsem došel k závěru, že nového už mnoho k vidění nebude, snížil hodnocení a sledování utnul. (29.03.2007)

Seriál, který mě získával velmi pomalu, přesto jsem si však na něm vybudoval jistý druh závislosti. Prvních pár epizod mi nepřišlo nijak zajímavých, spíše jsem byl odrazen od dalšího sledování, ale pak nastala rapidní změna. Seriál dostal spád a Dexterova fascinace "Mrazákovým vrahem" přešla i na mě. Pomalu, ale jistě, jsem začal propadat Dextrovu světu, což je mimochodem velmi zvláštní, protože hrdina samotný mě zase tak moc nezaujal. Nejdříve jsem s oblíbil podezřívavého Doakese, který v Dextrovi hned odhalil bezemotivní 'monstrum' a obohacuje děj povedenými sarkastickými hláškami a poté jsem začal propadat i ostatním postavám, z nichž každá má zajímavý život. Postupem času se mi začala líbil i práve tvůrců, ať je to zdánlivě nehodící se hudební složka, která perfektním způsobem podbarvuje "zvrácenost" hlavního hrdiny nebo jemný smysl pro detail a vlastní přůběh v každé epizodě. Perfektní je třeba i postupné seznamování s "Mrazákovým vrahem", už při prvním příchodu na scénu naznačují tvůrci jemně divákovi, že tenhle člověk nebude úplně v pořádku, v další epizodě je již téměř jisté, že se jedná o vraha a dochází tak k perfektní situaci, kdy divák ví více než hrdinové, ale přesto to není taková ta křečovitá situace, jako když má někdo v zádech vraha a vás neskutečně štve, že o tom neví... O epizodu později již není pochybností o tom, že náš tip byl zcela pravdivý, tvůrci identitu vraha již nijak netají, spíše nám neustále potvrzují, že je to opravdu on... A víte co? Nám je tato postava stále sympatická, hledáme její motivaci a spolu s Dexterem pomalu procházíme jednotlivé stopy až nám konečně dojde proč to všechno dělá. Je to magické, zatímco Dexter hledá ve stopách kdo je vrah, divák se může soustředit právě jen na ten motiv... Úžasné. Velmi povedený seriál, který v několika momentech vyloženě exceluje a překvapuje svou genialitou, na druhou stranu občas někdy klame tělem. Miluji momenty, kdy Dexter mluví se svým psychologem nebo v pozdější fázi s "Mrazákovým vrahem". Tohle hledání identity je úžasným podtržením celého díla. ___ Po polovině třetí série snižuji hodnocení a přestávám sledovat. (24.03.2008)

Když mi bylo zhruba dvanáct let, začaly se rodit moje spisovatelské touhy, a v hlavě mi vykvetla myšlenka na příběh o vrahovi, co zabíjí vrahy. Vzhledem k věku jsem pochopitelně neměl nijak zvlášť rozsáhlou slovní zásobu, a co do znalosti technických prvků pro mě bylo prakticky nemožné nápad jakkoli dál rozvíjet. Spokojil jsem se tedy s tím, že snad jednou... Bohužel jsem nebyl jediný, kdo s nápadem o vrahovi vrahů přišel. Jeff Lindsay vytvořil Dextera, krevního analytika a soudního znalce, který se ve volném čase věnuje svojí nejmilejší zálibě, a díky svojí profesi má prakticky nevyčerpatelnou databázi potenciálních obětí, z největší části vraždících psychopatů. Jsem majitel Lindsayho dvou prvních knih o Dexterovi, přičemž obě jsem přečetl přibližně během jednoho týdne. A byly strašné. Myšlenka tam sice je, ale autor s ní neumí pracovat, až to skoro vypadá, že knížky napsalo moje dvanáctileté já. Postavy jsou nevyhraněné, a když už, tak je jejich chování často nesmyslné, celkově to postrádá jak napětí, tak vtip, moment překvapení, a nemá to žádnou šťávu. Naštěstí pro fandy kvalitních kriminálek je tu kabelová televize Showtime, která jak král Midas, na co sáhne, to přemění na zlato. Tým zkušených scénáristů si vzal nápad, postavy a částečně jejich vztahy a historii, a ejhle, zrodila se seriálová supernova. Dexter. Důležité samozřejmě je, co všechno oni scénáristi vystřihli, upravili a předělali. I v seriálu nadále funguje formulka "jedna kniha/sezóna, jeden velký případ plus mnoho malých", z velkých případů vždycky ale zůstává jenom kostra, a i ta má ve výsledku mnohdy jinou (a ve většině případů výrazně uspokojivější a dramatičtější) pointu. A pokud jde o ty případy malé, z části jde o rutinu, z části o originální střípky ze života vrahů, ale skoro vždycky baví. Showtime si navíc naštěstí může dovolit i špičkový casting, a ten se opravdu vyvedl. Těžko lze mířit výš než na velkou hvězdu seriálového svatého grálu Six Feet Under Michaela C. Halla, nebo televizní veteránku, rozkošnou Julii Benz. Díky nim a mnoha dalším a jejich vzájemné chemii se papírově už tak zajímavé scénáře mnohdy stávají nesmrtelnými. Plné hodnocení s čistým svědomím dát nemůžu, protože Dexter je na obrazovkách už dost dlouho, a snad proto na několika místech skřípe víc, než jsem schopný tolerovat, už mě ale nemrzí, že mi Jeff Lindsay "ukradl" můj nápad. Americká televize by si totiž určitě českou knížku na zfilmování nekoupila a dneska už stejně (bohužel) nikdo nečte, takže bych na tom nic moc nevydělal. SPOILEROIDNÍ P.S. Pokud si chcete Dextera ve svojí mysli uchovat jako kult, přestaňte koukat po finále čtvrté sezóny, pokud Vám to nedá, přestaňte po konci sedmičky a předstírejte, že Debra se rozhodla pro druhou možnost. Osmá sezóna úspěšně zabíjí všechno, co kdy bylo na Dexterovi dobré. (20.02.2013)

Poslední díl 8. série zabil perfektní seriál. Deb je postřelená a její mozek umře na sraženinu, Dexter jí odpojí přístroje a odveze její tělo do bouře, kde bídně zhyne. Syna nechá své lásce Hanně. A pak je scéna, kdy fousatý Dexter o pár let později vozí klády na severu USA... Fakt super vymyšlené a určitě to sedí do charakteru postavy... Osobně asi budu radši dělat, že to nenatočili takhle, a že to byl špatný sen jak v Dallasu. Fakt by mě zajímalo, co si tvůrci mysleli a co si říkali herci, když jim dali scénář. Já osobně bych to odmítl hrát, protože jedním špatným dílem zničili dobrý pocit každému, kdo to sledoval. Kdyby tam nakonec dodali scénu, kde se Dexter s trhnutím probudí vedle Hannah, tak fajn. Mohli jsme si to domyslet, co se stalo a i tak by to byl dobře temný konec. Jenže takhle zbývá jen nahořklá pachuť, které se ještě dlouho nezbavím. A co jsem tak slyšel o další sérii, kde se dozvíme, že Hannah umřela na rakovinu a Harrison skončil v děcáku... Tak sorry jako, ale myslel jsem si, že víc posrat už to nepůjde. A ono přece... Asi si tvůrci myslí, že sérioví vrazi si happyend nezaslouží... Nasrat, jo nasrat! (14.01.2024)